Opportunity se neozvala, mise MER končí

V první polovině roku 2018 jsme mohli s blížící se opozicí Marsu sledovat, jak se na jeho povrchu opět tvoří prachové bouře. Tentokrát se ale proměnily v bouři celoplanetární a nad místem přistání Opportunity se obloha ztmavila naprosto extrémním způsobem. 10. června 2018 s námi vozítko Opportunity komunikovalo naposledy a poté jsme předpokládali, že kvůli velmi malému osvětlení solárních panelů došla energie na běžný provoz robota. Všichni věřili, že vozítko přešlo do úsporného režimu, plánovaného režimu hlubokého spánku. Co však nikdo nečekal byl fakt, že tentokrát bude bouře tak dlouhá a intenzivní. Když se situace po několika týdnech začala pomalu lepšit, rover se ne a ne ozvat. Předpokládalo se, že nejprve bude muset dobít baterie a poté se ozve, ale to se nestalo. NASA přesto nevzdávala své úsilí a vytrvale posílala příkazy k Marsu (nakonec více než tisíc) v naději, že přijde na způsob, jak vozítko probudit k činnosti. Po více než půl roce však vyslala příkazy poslední. A protože ani tentokrát se Opportunity neozvala, mise byla k 13. únoru 2019 ukončena.

Je dobře známým faktem, že původní plánovaná délka mise byla 90 solů a plánovaná vzdálenost 1000 m. Nechceme ve světle úspěchu této mise zlehčovat tato čísla jako silně podhodnocená, ale je třeba si uvědomit, že předtím jsme tu měli jedinou úspěšnou misi poháněnou solárními panely v podobně pathfinderu a vozítka Sojourner (1997) a už u této mise bylo vidět, že tři měsíce na povrchu je opravdu hodně dlouhá doba. A teď tu najednou (v lednu 2004) měli vědci k dispozici dvě vozítka s životností nejméně 90 solů a teoretickou schopností ujet 1 km. A nyní v roce 2019 tu po 15 letech hodnotíme neuvěřitelný počín vozítka, které přežilo více než 14 let na povrchu Marsu (k 13. 2. 2019 večer máme sol 5353) a ujelo více než 45 kilometrů. Za tím vším samozřejmě musíme vidět skvělý výkon těch kdo plánovali a sestavovali vozítka samotná, ale i těch, kdo je provozovali na Marsu. Navíc pomohla i příroda sama.

Jedním z těch, kdo hovořili na tiskové konferenci, byl John Callas, manažer projektu MER. Právě on vyzdvihl dva hlavní faktory vedoucí k úspěchu a k dlouhověkosti Opportunity. Jedním z nich bylo čištění solárních panelů vozítka. Předpokládalo se, že jak se na nich bude usazovat prach, poklesne jejich výkon natolik, že nebude možné dobíjet baterie. A tak s koncem devadesátidenní mise bude už energie málo a nejpozději s nadcházející zimou se vozítka odmlčí. Ukázalo se však, že samočistící vliv větru na Marsu byl mnohem větší a s každým nástupem léta spolehlivý. A tak vozítka vypadala pravidelně jako nová a mohla přežít nejen první zimu, ale i ty následující.

Druhý faktor je čistě technický. Našel se způsob, jak přežít drsné marsovské noci (v podstatě i s problematickou robotickou paží, kde vyhřívání kloubu odebíralo každou noc mnoho energie a nešlo vypnout). Klíčem k úspěchu byly jednak nejlepší baterie ve Sluneční soustavě, jak se vyjádřil John Callas a jednak systém hlubokého spánku, který vozítku naordinovali každou noc. Baterie na vozítku jsou opravdu malý zázrak, vždyť i přes více než 5000 cyklů nabití a vybití měly 85 % původní kapacity, což by jistě uvítal každý majitel mobilu po 14 letech používání. Systém hlubokého spánku pak spočíval ve vypnutí všeho na vozítku, kromě nejnezbytnějšího vyhřívání. Dost na to, aby se i v nejhorší fázi zimy dokázalo vozítko druhý den ráno s prvními slunčními paprsky zahřát a nabít natolik, že se probudilo a bylo schopno nejen komunikovat, ale občas i konat vědeckou činnost. Jak to hezky přirovnal John Callas, je to jako kdybychom každou noc nemohli spát, protože by nám nešlo zhasnout světlo v ložnici. A my bychom tedy pokaždé šli a zhasli hlavním jističem. A ráno bychom přišli k mrazáku a naše oblíbená zmrzlina byla rozteklá. A takto bychom to dělali po více než 5000 nocí. Tak přesně to se dělo s Opportunity.

Výše zmíněné problémy nebyly jediné. Jak známo, problém byl i s flash pamětí, kam se ukládala data z vědeckých experimentů a fotografie. Ale i tento problém se dařilo řešit díky skvělým nápadům inženýrů. No a pak tu máme další obtíže. S tím jak mise trvala stále dál a dál, odcházeli lidé z projektu jinam. Za novými výzvami, k jiným misím. A NASA musela přijímat nové lidi, vesměs mladé inženýry a vědce, a z těch se stávali noví, stále lepší. A to je, jak zmínil John, asi největším odkazem celé mise. Nová generace skvělých lidí, připravených na nové výzvy ve výzkumu.

Opportunity přistála na Marsu 25. ledna 2004, po sedmiměsíčním letu, dvacet dnů po svém dvojčeti Spirit. A zatímco druhé vozítko zvládlo zkoumat nánosy na dně kráteru Gusev na opačné polokouli Marsu po dobu 5 let a urazilo asi 8 km, Opportunity tento výkon překonala v nemyslitelných číslech. Dokázala přistát v malém kráteru a vědci tak mohli zajásat, protože podložní horniny, které plánovali zkoumat, byly jen několik metrů od vozítka. Všude kolem se k našemu překvapení povalovalo nespočet kuliček hematitu. Tyto tzv. borůvky, jak jim bylo přezdíváno, nepochybně směřovaly k tomu, že vznikly ve vodním prostředí. To vše bylo fajn. prvních devět roků na Marsu vlastně vědci zjišťovali, že zde voda byla, že bylo prostředí kyselé a ne příliš přátelské životu. Ale ta pravá vědecká pohádka vlastně začala až po devíti letech s výzkumem valu velkého kráteru Endeavour. Zde měli vědci možnost zkoumat velmi staré horniny a také místa, kudy na povrch kdysi dávno vyvěrala sladká voda, tedy velmi příznivé místo pro existenci života. Dnes díky oběma robotům víme, že dávné podmínky na povrchu Marsu představovaly vlhké a pro život potenciálně vhodné prostředí.

Mise Spirit a Opportunity měla velký dopad na zájem veřejnosti o výzkum Marsu. NASA v tomto aktivně působila a pravidelně připomínala úspěchy svých vozítek. A na jejích stránkách byly k dispozici vždy čerstvé záběry neupravených snímků. Nadšenci si pak tyto snímky stahovali a přinášeli často jako první dechberoucí panoramata a autoportréty vozítek, nejčastěji na známém fóru Unmannedspaceflight.com (dříve Mars Exploration Rover Forum). Je to prostě už kus historie, ale zároveň žhavá současnost. A tak s koncem mise MER nekončí výzkum Marsu ani jiných částí Sluneční soustavy. Vždyť právě nyní možná popojíždí na Marsu Curiosity a InSight zrovna položila na povrch také „krtka“ HP3. A jak zmínila na konferenci Jennifer Trosper(ová), která se kdysi podílela na misi Spirit a Opportunity a dnes je u vývoje Mars Roveru 2020, je to právě odkaz těchto dvou vozítek, který pomáhá při vývoji nových.

Opportunity má za sebou některé opravdu mimořádné výkony. Pojďme si je závěrem zopakovat:

• stanovila dosud nepřekonaný rekord ve vzdálenosti ujeté během jednoho marsovského dne. 20. května 2005 ujela 220 m
• poslala více než 217 000 snímků včetně 15ti 360° barevných panoramat
• očistila povrch 52 kamenů a 72 dalších zajímavých míst, aby je mohl prozkoumat spektrometr a mikroskopická kamera
• objevila hematite, minerál, který se vytváří ve vodním prostředí
• v oblasti kráteru Endeavour objevila přesvědčivé důkazy o dávném působení vody podobném, jako u pozemských sladkovodních jezer

Podívat se můžete také na video prezentované během tiskové konference. I v originálním znění je působivé.

Poslední dávka příkazů, vyslaná 70m anténou v Goldstonu, zakončila osmiměsíční sérii snah o záchranu, o navázání opětovné komunikace s vozítkem.

Jde sice jen o hodně sofistikovaný stroj, o robota kdesi daleko na povrchu jiné planety. Ale pro mnoho lidí jde o kus jejich života, o něco blízkého. Není jednoduché se s koncem Opportunity smířit, ale musí to tak být. Díky všem, kdo se na této úžasné misi podíleli.

Záznam tiskové konference najdete na Youtube kanálu NASA/JPL.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Konec mise na stránkách NASA (EN)
[2] Výsledky snahy o kontaktování Opportunity (EN)
[3] Aktuální zprávy o stavu vozítek (EN)