Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  OSIRIS-REx odebere vzorky z asteroidu

OSIRIS-REx odebere vzorky z asteroidu

Sonda NASA s názvem OSIRIS-REx k odběru vzorků z asteroidu
Sonda NASA s názvem OSIRIS-REx k odběru vzorků z asteroidu
NASA připravuje na rok 2016 vyslání kosmické sondy, která bude vybavena robotickou rukou, pomocí níž sonda doslova "utrhne" vzorek materiálu z asteroidu, což astronomům pomůže v lepším pochopení vzniku Sluneční soustavy a počátků života. Mise pojmenovaná OSIRIS-REx (což je zkratka celého názvu Origins-Spectral Interpretation-Resource Identification-Security-Regolith Explorer) bude první americkou misí, jejímž úkolem bude dopravit na Zemi vzorky asteroidu. (Nepatrné množství materiálu z planetky Itokawa dopravila na Zemi pouze japonská sonda Hayabusa.)

Jedná se o automatickou misi, která, podobně jako další sondy, bude dláždit cestu budoucím kosmickým lodím s posádkou na palubě, ať už k planetkám či vzdálenějším vesmírným tělesům. NASA vybrala projekt OSIRIS-REx po vyhodnocení tří návrhů, z nichž zbývající dva rovněž zahrnovaly odběr vzorků, a to z odvrácené strany Měsíce a z povrchu planety Venuše.

Planetky jsou v podstatě zbytky z období formování Sluneční soustavy. Vytvářely se z pracho-plynného oblaku - z tzv. sluneční mlhoviny, ze které se po jejím smrštění před 4,5 miliardami roků vytvořilo Slunce, planety a další tělesa. Planetky obsahují původní materiál sluneční mlhoviny, který nám může říci mnoho o podmínkách v době zrodu naší planetární soustavy.

Po čtyřleté cestě vesmírem se sonda přiblíží v roce 2020 k blízkozemnímu asteroidu s označením 1999 RQ36. Ze vzdálenosti 5 km uskuteční komplexní podrobné mapování povrchu planetky. Vědecký tým pak vybere místo, kde sonda pomocí robotické ruky provede odběr vzorku. Postupně se bude přibližovat k vybrané lokalitě. Při letu v těsné blízkosti asteroidu natažená "ruka" odebere vzorek povrchové horniny o hmotnosti 60 gramů až 2 kilogramy, který v roce 2023 dopraví na Zemi. Finanční náklady na realizaci mise dosáhnou zhruba 800 miliónů dolarů.

Získané vzorky budou uloženy do návratového pouzdra, které přistane v roce 2023 na území amerického státu Utah. Konstrukce pouzdra bude podobná jako v případě sondy Stardust, která v roce 2006 dopravila na Zemi vůbec poprvé kometární vzorky, konkrétně částice z kómy komety Wild 2.

Planetka 1999 RQ36 měří na délku přibližně 580 m. Asteroid poněkud pozměněný časem představuje "momentku" z mládí naší Sluneční soustavy. Planetka je pravděpodobně bohatá na uhlík, důležitý chemický prvek v organických molekulách důležitých pro život. Organické molekuly byly objeveny ve vzorcích meteoritů a komet, což signalizuje, že některé ingredience života mohou být vytvářeny v kosmickém prostředí. Astronomové chtějí zjistit, zda jsou rovněž přítomny na asteroidu s označením 1999 RQ36.

"Tento asteroid je jakousi časovou schránkou (časovou konzervou) z období zrodu naší Sluneční soustavy a ohlašuje novou éru planetárního výzkumu," říká Jim Green (NASA, Planetary Science Division, Washington). "Poznatky z této mise nám také pomohou rozvinout metody k lepšímu určení drah asteroidů."

Podle současných pozorování existuje pravděpodobnost 1 : 1800, že se planetka v roce 2182 srazí se Zemí.

Logo projektu OSIRIS-REx - sondy NASA k odběru vzorku z povrchu asteroidu
Logo projektu OSIRIS-REx - sondy NASA k odběru vzorku z povrchu asteroidu
Sonda bude rovněž vůbec poprvé velmi přesně měřit tzv. "Jarkovského efekt". Jedná se o velmi malou sílu působící na planetku, vyvolanou zářením Slunce. Povrch planetky absorbuje sluneční záření a vyzařuje tuto energii v podobě tepla. Velmi malá síla působící po dlouhou dobu se sčítá, avšak není stejná v důsledku nepravidelného tvaru planetky, složení povrchu a rotace. To je důležité pro vědce, kteří počítají dráhy asteroidů a jejich přiblížení k Zemi, a kteří se smaží porozumět tomu, jakým způsobem může tento efekt ovlivnit dráhy planetek. Sonda OSIRIS-REx pomůže zpřesnit dráhu planetky 1999 RQ36 za účelem zjištění její trajektorie a k vypracování budoucí strategie ke zmírnění následků pravděpodobné srážky Země s vesmírným objektem.

Kromě zařízení na odběr vzorků horniny bude sonda vybavena souborem kamer, spektrometrem pro oblast viditelného a infračerveného záření, přístrojem pro měření tepelné emise a laserovým výškoměrem kanadské výroby.

Sonda OSIRIS-REx je třetí misí v rámci programu New Frontiers (nové hranice). První byla sonda New Horizons (nové horizonty) vypuštěná v lednu 2006. Soustavou Pluto-Charon prolétne v červenci 2015, následně zamíří k vybranému objektu Kuiperova pásu. Druhá mise s názvem Juno bude vypuštěna v srpnu 2011 a stane se první kosmickou sondou, která bude obíhat kolem planety Jupiter po polární dráze. Přitom bude studovat atmosféru této obří planety a stavbu jejího nitra.

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »