Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Pilotované lety a ochrana před kosmickým zářením

Pilotované lety a ochrana před kosmickým zářením

radiation_shield.jpg
Kosmické záření představuje velký problém pro konstruktéry kosmických lodí. Snaží se před ním ochránit kosmonauty, kteří se budou vydávat do vesmíru na dlouhodobé výpravy. Týká se to i návratu amerických astronautů na Měsíc (uvažovaná stálá vědecká základna), či ve vzdálenější budoucnosti výprav na planetu Mars.

Pokud tento systém nutné ochrany nebude realizován, potom částice kosmického záření, pohybující se obrovskou rychlostí, proniknou do těla kosmonauta, kde mohou poškodit jeho DNK. To může vést ke vzniku závažných onemocnění a může se tak zvýšit riziko vzniku rakoviny. Bohužel doposud známé způsoby ochrany před kosmickým zářením jsou buďto neefektivní nebo zatím nerealizovatelné.

Materiály, tradičně používané pro výrobu kosmických lodí, například hliník, zachycují některé kosmické částice, avšak při několikaletém pobytu kosmonautů v kosmickém prostoru (mimo ochranný štít zemského magnetického pole) je nutná mnohem důkladnější ochrana. V současné době se studují následující varianty ochrany posádky před kosmickým zářením:

Ochrana pomocí vhodných materiálů. Některé materiály, jako například voda či polypropylén, mají v tomto směru dobré ochranné účinky. Avšak k tomu, abychom jimi ochránili kosmickou loď, bychom jich museli použít velké množství, díky čemuž by se hmotnost kosmické lodi stala neúnosně vysokou.

Magnetická ochrana. Za účelem změny směru letu (odklonu od kosmické lodi) pohybujících se částic kosmického záření je možné použít silné magnety. Ty jsou však velmi těžké, a také není známo, nakolik bude toto intenzivní magnetické pole, nutné k zajištění dokonalé ochrany před kosmickým zářením, bezpečné pro samotnou posádku.

Biomedicínská ochrana. Tkáně člověka jsou do určité míry schopné opravovat narušení DNK, způsobené malými dávkami radiace. Pokud bychom zvýšili tuto schopnost organismu, kosmonauti by pak mohli být vystaveni i vyšším dávkám kosmického záření.

Ochrana kapalným vodíkem. NASA rozpracovává možnost použití jako ochrany kosmonautů před kosmickým zářením palivových nádrží, naplněných kapalným vodíkem, které by byly rozmístěny kolem prostor pro posádku. Základem tohoto návrhu je fakt, že kosmické záření postupně ztrácí energii při srážkách s protony jiných atomů. Ochranu pomocí vodíku je možné realizovat, ovšem její účinnost nebude dostatečná, aby vyloučila možnost vzniku onkologických onemocnění.

Vzdálené explodující hvězdy vyprodukovaly za milióny roků velké množství částic, které se pohybují kosmickým prostorem vysokou rychlostí. Některé ionty dokonce rychlostí blízkou rychlosti světla. Když se toto kosmické záření, představované především (z 90 %) rychlými protony, srazí s jinou látkou, vznikají proudy sekundárních částic, které mohou být příčinou kaskádového efektu. Velkým zdrojem kosmického záření je naše Slunce.

Publikováno ve zkráceném znění na základě souhlasu The New York Times Service and Syndicate Co.

Zdroj: www.inauka.ru
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »