Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Poslední okamžiky letu Columbie
Pavel Koten Vytisknout článek

Poslední okamžiky letu Columbie

Raketoplán Columbia se nedokázal vrátit zpět na Zemi po splnění náročné ale úspěšné výpravy věnované řadě vědeckých experimentů. Pouhých 17 minut před plánovaným přistáním na floridském Cape Canaveral došlo ke ztrátě spojení mezi řídícím střediskem a raketoplánem. Očití svědkové poté již jen sledovali trosky padající na území státu Texas.

V sobotu 1. února se raketoplán Columbia vracel z úspěšné výpravy trvající skoro 16 dnů, která byla zcela věnována vědeckým experimentům z řady oborů. Ve 14:18 SEČ skončil téměř tříminutový zážeh motorů, kterým se raketoplán odpoutal ze své oběžné dráhy. Za 58 minut poté byl očekáván na přistávací dráze kosmického střediska na Floridě. V ten moment ovšem posádce zbývala už necelá 3/4 hodina života. Sestup zpočátku probíhal podle plánu, bez jakýchkoliv problémů. První náznaky, že něco není v pořádku, se objevily v 14:53. Náhle došlo ke ztrátě dat z hydraulického systému klapek levého křídla raketoplánu. O tři minuty později následovala stejná událost u senzorů brzdového vedení rovněž na levé straně. Raketoplán se v tento moment stále ještě choval normálně.

Ovšem v 14:58 zmizela data od senzoru, který monitoruje teplotu v místě, kde jsou ke kostře letounu přilepeny dlaždice, jež jej chrání před vysokou teplotou. Během následující minuty se ztratila data dalšího senzoru, sledujícího tlak a teplotu v podvozku. Vše se týkalo opět levého křídla raketoplánu. Řídící počítač raketoplánu vydal upozornění na tuto skutečnost, přičemž jeden z členů posádky předal tuto zprávu řídícímu středisku. To byla úplně poslední zpráva a poslední data z raketoplánu. V následujících okamžicích došlo k rozpadnutí letounu, které zjevně začalo právě od levého křídla. Raketoplán se nacházel ve výšce 63,13 km a pohyboval rychlostí 18,3krát vyšší než je rychlost zvuku. Sedmičlenná posádka neměla vůbec žádnou šanci na přežití této události.

Trosky zničeného raketoplánu pokryly rozsáhlé části státu Texas a jejich shromažďování nadále pokračuje. Bylo sestaveno několik vyšetřovacích týmů, které mají za úkol zjistit příčinu této tragické události. Do doby než bude známa, byly pozastaveny lety zbývajících raketoplánů. President Bush ve svém projevu k americkému národu ujistil, že kosmický program bude navzdory této ztrátě i nadále pokračovat.

Zdroj:Spaceflight Now




O autorovi



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »