Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Přistaneme na Marsu díky metanovým motorům?

Přistaneme na Marsu díky metanovým motorům?

Expedice Mars 2015 začíná... a připravuje budoucí generaci na skutečné mise na Mars.
Autor: NASA

Možná se u budoucích landerů pro Mars dočkáme nasazení metanu, tedy paliva, které americká agentura zatím ještě nikdy nepoužila na žádném kosmickém stroji. Na Marshallově středisku je v těchto týdnech k vidění výrazně modrý plamen šlehající z trysky – právě barva prozrazuje poměrně netypické palivo – nejjednodušší z uhlovodíků – metan. Právě zde totiž probíhají zkoušky motorů, které sází na spalování molekuly s jedním atomem uhlíku a čtyřmi atomy vodíku.

Při současné konfiguraci by tyto metanové trysky mohly pohánět malý lander,“ říká Steve Hanna, který zodpovídá za vývoj pokročilých systémů na Marshallově středisku a dodává: „Díky datům, která jsme získali během testů můžeme celou technologii zvětšit pro použití ve vesmíru, nebo pro větší landery.

Aktuálně nejvyužívanějším raketovým palivem je kapalný vodík, který za sebou nechává letecký petrolej díky vyššímu výkonu i deriváty hydrazinu díky tomu, že není toxický. Metan má ale oproti kapalnému vodíku výhodu v tom, že je mnohem stabilnější a můžeme jej skladovat při příznivějších teplotách, které jsou srovnatelné se zkapalněným kyslíkem. Díky tomu by metanové nádrže potřebovaly slabší tepelnou izolaci a jelikož má metan vyšší hustotu než zkapalněný vodík, daly by se použít i menší nádrže.

Co je ale hlavní je to, že metan můžeme mimořádně snadno získat z místních zdrojů. Technologie ISRU, tedy využívání lokálních zdrojů je pro odborníky velice lákavá, protože stroje by získaly možnost snadno dotankovat své nádrže. Technologie ISRU se mají testovat na vozítku Mars rover 2020, kde by se měla zkoušet produkce metanu a kyslíku. Budoucí výpravy (třeba jednou i pilotované) by tak mohly z atmosféry doplnit nádrže a vyrazit na oběžnou dráhu.

Ale zpátky do dnešních dnů. Testované motory využívaly standardní přetlakový cyklus (viz článek na kosmonautix.cz). Aby příští generace těchto trysek dosáhly tahu více než 11 tun pro použití na větších landerech a zároveň umožnily korigovat tah, pracují inženýři i na motoru, který by byl napojený na klasické turbočerpadlo. V tomto případě má dosahovat 95 000 otáček / minutu a díky jeho práci dosáhne motor vyšších úrovní tahu.

První zkoušky turbočerpadla pro metanové motory by mohly přijít ještě před koncem letošního roku. Půjde o kus, který měl původně pracovat s kapalným vodíkem. Bylo by výhodné, pokud by se ukázalo, že turbočerpadlo může pracovat s oběma palivy. Samotné motory se skládají jen ze dvou částí – vstřikovače a samotné spalovací komory – technici v Marshallově středisku na nich pracují již téměř deset let. Jako okysličovadlo zde slouží zkapalněný kyslík. Za zmínku stojí, že některé části turbočerpadel i samotných motorů byly vyrobeny pomocí pokročilých výrobních metod jako je například 3D tisk.

Kromě toho, že 3D tisk umožňuje rychlou výrobu a snížení nákladů, umožňuje i vytvořit složité struktury – třeba u aktuálně testovaných motorů jde o kanálky pro teplotní senzory. Cílem techniků je dosáhnout trysky, která by byla regenerativně chlazena – chladné palivo z nádrže by procházelo kolem trysky, ze které by odebíralo přebytečné teplo a bránilo tak jejímu shoření. Do spalovací komory by tak přicházelo již ohřáté. K tomu je ale potřeba důkladně prozkoumat rozložení tepla v metanovém motoru. A přesně v tom mohou pomoci aktuální zkoušky s teplotními senzory.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA.gov

Převzato: www.kosmonautix.cz



O autorovi

Dušan Majer

Dušan Majer

Narodil se roku 1987 v Jihlavě, kde bydlí po celý život. Po maturitě na všeobecném soukromém gymnáziu AD FONTES vstoupil do regionální televize, kde několik let pracoval jako redaktor. Ve volném čase se věnoval kosmonautice. Postupně zjistil, že jej baví o tomto tématu nejen číst, ale že mnohem zajímavější je předávat tyto informace dál. Na podzim roku 2009 udělal dva velké kroky – jednak na internetu zveřejnil své první video o kosmonautice a navíc založil diskusní fórum o tomto oboru. Postupem času fórum rozrostlo o další služby a vznikl specializovaný zpravodajský portál kosmonautix.cz, který informuje o dění v kosmonautice. Rozběhla se i jeho tvorba videí na portálu Stream.cz. Pořad Dobývání vesmíru má sledovanost v desítkách tisíc a nasbíral již několik cen od Akademie věd za popularizaci vědy.

Štítky: Cesta na Mars, Metan


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »