Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Hory na Plutu pokrývá ztuhlý metan

Hory na Plutu pokrývá ztuhlý metan

Pluto pohled na ubývající srpek a atmosféru
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Pohoří objevená sondou New Horizons při jejím průletu kolem trpasličí planety v roce 2015, jsou pokrytá vrstvou ztuhlého metanu. Tento materiál vytváří ložiska, která se lesknou stejně jako zasněžené vrcholky pozemských hor. Nový výzkum mezinárodního týmu se zaměřil na data ze sondy New Horizons o atmosféře a povrchu Pluta. Tyto údaje pak specialisté vložili do numerických simulačních modelů klimatu na Plutu a zjistili, že horské čepičky na tomto vzdáleném světě vznikají zcela odlišným procesem, než jaký známe ze Země.

Obzvlášť pozoruhodné je, že vidíme jak dva velmi podobné útvary na Zemi a na Plutu mohou být vytvořeny dvěma velmi nepodobnými procesy,“ říká Tanguy Bertrand, výzkumník ze střediska NASA Ames a také vedoucí autor nové studie, která vyšla v Nature Communications a dodává: „Ačkoliv by objekty jako Neptunův měsíc Triton mohly mít teoreticky stejné procesy, tak jsme zatím nikde ve Sluneční soustavě (kromě Země) neviděli hory pokryté ledovými čepičkami.

Na naší planetě se vzrůstající výškou klesá teplota atmosféry – především kvůli chladnutí vzduchu při jeho expanzi ve větších výškách. Chladná atmosféra zase snižuje teploty u povrchu. Když pak přijde do horských oblastí na Zemi vlhký vzduch, tak obsažená vodní pára zchladne a kondenzuje – vznikají mraky a z nich pochází z sníh, který dopadá na vrcholky hor. Na Plutu je to ale úplně obráceně. Atmosféra trpasličí planety se s rostoucí výškou otepluje. Je to tím, že metan, který je ve větších výškách více zastoupen, pohlcuje sluneční záření. Atmosféra Pluta je však příliš řídká na to, aby její teplota ovlivnila teplotu povrchu, které tak zůstávají konstantní. A zatímco na Zemi vane vítr shora dolů, na Plutu dominuje vítr směřující dolů po horských hřebenech.

Snímek Pluta pořízený v roce 2015 sondou New Horizons. V detailu vidíme pohoří Pigafetta Montes. Obrázek v nepravých barvách ukazuje koncentrace ztuhlého metanu. Ty jsou nejvyšší ve větších výškách a směrem k úpatím hor koncentrace klesá až k modré barvě. Autor: NASA/JHUAPL/SwRI and Ames Research Center/Daniel Rutter
Snímek Pluta pořízený v roce 2015 sondou New Horizons. V detailu vidíme pohoří Pigafetta Montes. Obrázek v nepravých barvách ukazuje koncentrace ztuhlého metanu. Ty jsou nejvyšší ve větších výškách a směrem k úpatím hor koncentrace klesá až k modré barvě.
Autor: NASA/JHUAPL/SwRI and Ames Research Center/Daniel Rutter

Aby bylo možné porozumět tomu, jak může stejný útvar vzniknout z různých materiálů a za různých podmínek, vytvořili vědci trojrozměrný model klimatických podmínek na Plutu. Na tomto úkolu se podíleli francouzští specialisté z Laboratoire de Météorologie v Paříži, kteří simulovali jevy v atmosféře a na povrchu v průběhu času. Zjistili, že atmosféra Pluta obsahuje ve svých větších (teplejších výškách) větší množství plynného metanu. Tím pádem se plyn může nasytit, zkondenzovat a přímo namrznout na špičkách hor aniž by musely vznikat mraky a docházet ke srážkám. V menších výškách není žádná metanová námraza, protože zdejší atmosféra obsahuje méně metanu, ten tak nemůže zkondenzovat.

Popsaný proces nevytváří jen metanové čepičky na vrcholcích hor na Plutu, ale i podobné útvary na okrajích kráterů. Tímto procesem se dá vysvětlit také záhadný terén pokrytý ostrými výběžky, který se nachází v lokalitě Tartarus Dorsa u rovníku trpasličí planety. „Pluto je opravdu jednou z nejlepších přírodních laboratoří, které musíme zkoumat, pokud chceme studovat fyzikální a dynamické procesy, ve kterých sloučeniny pravidelně přecházejí mezi pevnými a plynnými skupenstvími a přitom interagují s povrchem,“ řekl Bertrand a dodal: „Průlet New Horizons odhalil úžasnou ledovou krajinu, ke které se pořád něco učíme.

Převzato z www.kosmonautix.cz

Přeloženo z: www.nasa.gov

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Sněhové zpravodajství z Pluta (březen 2016)



O autorovi

Dušan Majer

Dušan Majer

Narodil se roku 1987 v Jihlavě, kde bydlí po celý život. Po maturitě na všeobecném soukromém gymnáziu AD FONTES vstoupil do regionální televize, kde několik let pracoval jako redaktor. Ve volném čase se věnoval kosmonautice. Postupně zjistil, že jej baví o tomto tématu nejen číst, ale že mnohem zajímavější je předávat tyto informace dál. Na podzim roku 2009 udělal dva velké kroky – jednak na internetu zveřejnil své první video o kosmonautice a navíc založil diskusní fórum o tomto oboru. Postupem času fórum rozrostlo o další služby a vznikl specializovaný zpravodajský portál kosmonautix.cz, který informuje o dění v kosmonautice. Rozběhla se i jeho tvorba videí na portálu Stream.cz. Pořad Dobývání vesmíru má sledovanost v desítkách tisíc a nasbíral již několik cen od Akademie věd za popularizaci vědy.

Štítky: New horizons, Metan, Pluto


40. vesmírný týden 2024

40. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 30. 9. do 6. 10. 2024. Měsíc bude v novu. Večer je jen velmi nízko u obzoru Venuše, celou noc je viditelný Saturn, v druhé polovině noci Mars a Jupiter. Aktivita Slunce je spíše nízká. Na jižní obloze září pěkná kometa C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS) a slibuje moc hezkou podívanou v polovině října i od nás. K ISS se vydala kosmická loď Crew Dragon s dvoučlennou posádkou mise Crew 9. Dvě sedačky jsou volné pro astronauty z nepříliš úspěšné mise Starlineru.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2024 obdržel snímek „Slunce“, jehož autorem je Jakub Lieder.   Známe jej všichni. Ráno, zosobněné bohem Slunce Heliem, vyráží se svým spřežením od východu na západ a přináší Zemi blahodárné světlo. Na západě se jeho koně napojí a napasou a

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 63 Duch Kasiopeje

Asi 550 svetelných rokov od nás v súhvezdí Kasiopeja sa nachádza IC 63, ohromujúca a trochu strašidelná hmlovina. IC 63, známa aj ako Duch Kasiopeje, je formovaná žiarením blízkej nepredvídateľne premennej hviezdy Gamma Cassiopeiae, ktorá pomaly rozrušuje prízračný oblak prachu a plynu. Súhvezdie Kasiopeja, pomenované podľa márnotratnej kráľovnej v gréckej mytológii, vytvára na nočnej oblohe ľahko rozpoznateľný tvar písmena „W“. Centrálny bod súhvezdia W označuje dramatická hviezda s názvom Gamma Cassiopeiae. Pozoruhodná Gamma Cassiopeiae je modrobiela premenná hviezda typu subgiant, ktorú obklopuje plynný disk. Táto hviezda je 19-krát hmotnejšia a 65 000-krát jasnejšia ako naše Slnko. Taktiež rotuje neuveriteľnou rýchlosťou 1,6 milióna kilometrov za hodinu - viac ako 200-krát rýchlejšie ako naša materská hviezda. Táto zbesilá rotácia jej dodáva stlačený vzhľad. Rýchla rotácia spôsobuje výrony hmoty z hviezdy do okolitého disku. Táto strata hmoty súvisí s pozorovanými zmenami jasnosti. Žiarenie Gamma Cassiopeiae je také silné, že ovplyvňuje dokonca aj IC 63, niekedy prezývanú hmlovina duchov, ktorá leží niekoľko svetelných rokov od hviezdy. Farby v strašidelnej hmlovine ukazujú, ako hmlovinu ovplyvňuje silné žiarenie zo vzdialenej hviezdy. Vodík v IC 63 je bombardovaný ultrafialovým žiarením z hviezdy Gamma Cassiopeiae, čo spôsobuje, že jeho elektróny získavajú energiu, ktorú neskôr uvoľňujú ako vodíkové alfa žiarenie - na tomto obrázku viditeľné červenou farbou. Toto vodíkové alfa žiarenie robí z IC 63 emisnú hmlovinu, ale na tomto obrázku vidíme aj modré svetlo. Je to svetlo z Gama Cassiopeiae, ktoré sa odrazilo od prachových častíc v hmlovine, čo znamená, že IC 63 je tiež reflexná hmlovina. Táto farebná a prízračná hmlovina sa pomaly rozplýva pod vplyvom ultrafialového žiarenia z Gama Cassiopei. IC 63 však nie je jediným objektom pod vplyvom mohutnej hviezdy. Je súčasťou oveľa väčšej hmlovinovej oblasti obklopujúcej Gamma Cassiopeiae, ktorá na oblohe meria približne dva stupne - približne štyrikrát širšia ako Mesiac v splne. Táto oblasť je najlepšie viditeľná zo severnej pologule počas jesene a zimy. Hoci je vysoko na oblohe a z Európy je viditeľná po celý rok, je veľmi slabá, takže jej pozorovanie si vyžaduje pomerne veľký ďalekohľad a tmavú oblohu. Tento extrémne náročný objekt je naozaj veľká výzva pre techniku a aj spracovanie, hlavne kvôli jasnej hviezde gama Cas. Asi sa k nemu neskôr ešte vrátim počas dlhých zimných večerov... Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 204x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 102x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 240 flats, master darks, master darkflats 27.8. až 21.9.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »