Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  První kosmický výstup Maxe Surajeva
Vít Straka Vytisknout článek

První kosmický výstup Maxe Surajeva

Surajev na palubě ISS
Surajev na palubě ISS
Ruský kosmonaut Maxim Surajev, momentálně dlouhodobě pracující na palubě ISS jako člen 22. základní posádky, píše z paluby Mezinárodní kosmické stanice vlastní internetový blog, kde si mohou zájemci číst o každodenním životě na oběžné dráze. V posledních dnech Maxim shrnul na svém blogu pocity ze své první kosmické vycházky, kterou absolvoval 14. ledna (viz. článek). Překlad jeho vyprávění vám přinášíme v tomto článku.

Co vám mohu říct o kosmické vycházce? EVA (činnost mimo loď) je velmi obtížná. Vyžaduje dlouhou a záludnou přípravu.

maxandhisfriends.jpg
Každý systém skafandru je prověřován - lithiové zásobníky (pro odstranění oxidu uhličitého), baterie,… Chladící systém musíme izolovat, protože se vzduchem uvnitř jednoduše nebude fungovat. A tohle všechno se týká pouze skafandru. Kromě něj musíme vzít v úvahu spoustu podobných věcí. Například potřebujete mít s sebou všechno, co budete potřebovat. Řekněme, že váš šroubovák není ten správný a vy nemůžete během výstupu uvolnit šroub. Nemůžete si jít pro správný šroubovák. Proto pečlivě zkoušíme každý kus nářadí a vybavení, které si bereme s sebou "ven", kde je upevníme, aby neodletěly. Pokud nám něco uletí, je to katastrofa, protože nemáme žádnou náhradu. Navíc musíme připravit v přechodové komoře speciální panely, používané při kosmických výstupech a vynést z ní všechno kromě našich skafandrů. Prostě všechno velmi pečlivě, dvakrát až třikrát kontrolujeme.

A výstup sám… Tuny pocitů! Těžká práce ale velmi zajímavá.

Měl jsem dlouho strach. Nebyl to ale strach ze selhání. Byl to obyčejný lidský strach - prostě jdete ven do prázdnoty. Máte dva bezpečnostní popruhy nebo jeden a vaši ruku - to je všechno. Když se z nějakého důvodu odpoutáte a odletíte pryč od stanice, třeba jen metr - je to, nic vám nepomůže, nikdo vás nemůže zachránit, není způsob, kterým by jste se vrátili. Neexistuje vybavení, které by vám pomohlo. Proto je pro kosmické výstupy přísné pravidlo - dva bezpečnostní popruhy. Anebo dvě karabiny nebo jeden popruh a vaše ruka.

"Teplo" nad denní polokoulí Země cítíte velmi dobře, jako na pláži. Během našeho výstupu jsme byli třikrát "ve stínu" a po jeho opuštění bylo zřetelně cítit, jak rukavice hřejí. Sám skafandr má dobrý termoregulační systém a nebude vám v něm horko. Ale rukavice jsou jen z gumy a zahřívají se.

Oleg Kotov při výstupu
Oleg Kotov při výstupu
Za skoro celých šest hodin jsme se určitě unavili. Ruce a záda taky… Přesněji, ne záda ale místa, kde skafandr těsně přiléhal k tělu a třel se o něj. Upřímně řečeno, Oleg (Kotov) i já si myslíme, že skafandry byly trochu těsné…

Také bych chtěl moc poděkovat Olegovi. Je dobrý, má zkušenosti s kosmickými výstupy a všechno mi ukázal, vysvětlil a pomohl s přípravou. Díky němu šlo všechno hladce. Znal a poradil. Mockrát ti děkuji!

Přinášíme ještě jeden příspěvek z blogu:

Surajev píše: Velmi jsem se zasmál, když jsem četl tento komentář od Alexandra:
"Sledoval jsem výstup na NASA TV. Všechna komunikace v ruštině byla nějakou paní překládána do angličtiny. A byl tady jeden moment: Oleg řekl: "Podívej se dozadu - jsou tam dinosauři!" Tlumočnice byla v šoku a já jsem se velmi smál. Gratuluji k úspěšnému výstupu:)"

Surajev pokračuje: Dinosauři tam opravdu byli. A byl jsem to já, kdo o nich mluvil. A bylo to takhle: "Dinosauři" jsou speciální nářadí pro práci v otevřeném prostoru, něco jako kleště, které používáme ke stříhání. Měl jsem "dinosaury" v mé tašce a Oleg ji připevnil k zábradlí. A já jsem za sebou viděl, jak ta taška poletuje ale neviděl jsem, že je připevněná. Takže jsem řekl Olegovi, že dinosauři létají:).

Převzato:
Orbitální blog Maxima Surajeva, www.nasa.gov




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »