Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Raketoplán Discovery je (konečně) připraven k letu
Vít Straka Vytisknout článek

Raketoplán Discovery je (konečně) připraven k letu

titul.jpg Autor: NASA

Autor: NASA
Vzpomínáte si? Začátek listopadu 2010, raketoplán Discovery byl na Floridě připraven vyrazit na svou poslední misi, do startu zbývaly pouze hodiny. Jenže pak byl start odložen kvůli úniku paliva a nezávisle na tom byly v plášti externí nádrže nalezeny prasklinky. Raketoplán putoval zpět do montážní haly a odklad střídal odklad. Nyní je Discovery po tom všem opět připraven ke startu, který je v plánu ve čtvrtek 24. února.

Praskliny v hlavní nádrži

Externí nádrž raketoplánu. Autor: NASA
Externí nádrž raketoplánu.
Autor: NASA
Vypuštění raketoplánu, původně plánováno na 1. listopadu 2010, bylo v prvním listopadovém týdnu několikrát odloženo (porucha na kontrolních čidlech hlavních motorů, počasí) až start sklouznul do 5. listopadu. V tento den bylo dokonce zahájeno a téměř dokončeno tankování paliva do externí nádrže (ET) startující sestavy. Jenže ouha: v místě, kde je k nádrži připevněn panel GUCP, který odvádí pryč odpařující se vodík, používaný jako palivo, vodík unikal. Start byl tedy okamžitě odvolán. Jenže ouha podruhé: při pracích na nádrži ET po odvolání startu technici nalezli několik malých prasklin na dvou žebrech Intertanku (Intertank je žebrovaná sekce nádrže, která odděluje vodíkovou a kyslíkovou sekci - viz obrázek, Intertank obsahuje celkem 108 svislých žeber).

Problém s únikem vodíku byl vyřešen vcelku rychle, evidentně netěsnící panel GUCP byl vyměněn za své náhradní dvojče, údajně těsnící lépe. To se záhy potvrdilo. 17. prosince bylo provedeno pokusné tankování nádrže, které dopadlo na jedničku, žádné úniky.

Horší to ovšem bylo s prasklinkami Intertanku (které ovšem neměly zhola nic společného s únikem paliva!). 21. prosince byl Discovery převezen zpět do montážní haly VAB. Zde byla nádrž ET podrobena rentgenovým skenům, jež odhalily čtyři další prasklinky na třech dalších žebrech Intertanku. Nakonec bylo zjištěno, že za vznik prasklin může slabší materiál, použitý při výrobě tří nádrží ET. Žebra, zhotovená z onoho materiálu, zkrátka nevydržela tíhu kyslíkové sekce ET nad sebou a došlo ke vzniku prasklin. Technici tedy 99 ze 108 žeber vybavili speciálními výztuhami. 1. února byl raketoplán převezen zpět na startovací rampu a nyní je snad konečně připraven ke startu.

Poslední let raketoplánu Discovery
Mise STS-133 bude 39. a poslední let raketoplánu Discovery, v současné chvíli nejstaršího a nejlétanějšího amerického raketoplánu, který se poprvé vydal do vesmíru 30. srpna 1984. Při svém posledním letu zamíří k Mezinárodní kosmické stanici, kam dopraví dvě důležité věci: poslední část amerického segmentu stanice, italský modul PMM Leonardo a nosník ELC-4, který ponese náhradní radiátor chladícího systému pro stanici a nabídne jí prostor pro uskladnění dalších náhradních dílů.

Mise STS-133 bude trvat celkem 11 dní, z čehož týden stráví raketoplán připojený ke kosmické stanici. Jeho posádku bude tvořit šest amerických astronautů, všichni již zkušení. Mise začne v letový den 1 startem, třetí den letu bude následovat spojení s kosmickou stanicí, v letové dny 5 a 7 uskuteční posádka raketoplánu dva kosmické výstupy. Od stanice se raketoplán odpojí desátý den mise a letový den 12 bude obsahovat přistání zpět na Floridě.

O nákladu raketoplánu (např. o humanoidním robotovi) se více dočtete ve starším článku o misi.

Zraněný člen posádky

Vyřazený člen posádky Timothy Kopra. Autor: NASA
Vyřazený člen posádky Timothy Kopra.
Autor: NASA
Během doby, kdy byly prováděny opravy Discoveryho externí nádrže, došlo i k "opravě" posádky. V sobotu 15. ledna Timothy Kopra (jeden ze dvojice, určené k vykonání kosmických výstupů, a zároveň palubní inženýr raketoplánu, tzn. osoba, která asistuje pilotovi a veliteli při důležitých manévrech jako jsou start, setkání se stanicí, odpojení od stanice, přistání) spadl z kola a zlomil si kyčel. Poměrně neradostná událost, zabraňující Koprovi v účasti na misi, přiměla NASA jednat. 19. ledna NASA vydala tiskovou zprávu, která oznamovala vyřazení T. Kopry z posádky a jeho nahrazení zkušeným astronautem Stevem Bowenem.

Ten už má za sebou dva lety raketoplánem (mise Endeavour STS-126 v listopadu 2008 a Atlantis STS-132 v květnu 2010), během kterých absolvoval pět kosmických vycházek. Bowen se také stane vůbec prvním astronautem, který poletí na dvou misích, jdoucích po sobě, protože mise STS-132 vloni v květnu je zatím poslední uskutečněná mise raketoplánu. Kopru tedy nahradí při obou kosmických výstupech, důležitou roli palubního inženýra při zásadních manévrech však přebral Bowenův partner pro oba kosmické výstupy Alvin Drew.

Posádka mise STS-133. Autor: NASA
Posádka mise STS-133.
Autor: NASA
Posádka raketoplánu

Velitel Steven Lindsey (na fotografii úplně vpravo)
Penzionovaný plukovník amerického letectva, má za sebou pestrou službu v NASA. Pracoval například jako zástupce pro operace raketoplánů, šéf operací Mezinárodní kosmické stanice. Má za sebou 4 kosmické lety, ve vesmíru strávil více než 1203 hodin. Lindsey donedávna také pracoval jako šéfastronaut NASA, v této pozici měl na starosti sestavování a přípravu posádek raketoplánů a ISS. Netajil se tím, že by se chtěl stát velitelem posledního letu raketoplánu, což se mu také podařilo. Pak však došlo k prohození letů a po původně poslední misi STS-133 se uskuteční ještě jeden nebo dva lety. Jako velitel bude zodpovědný za vykonání úkolů mise a její bezpečnost, bude také řídit raketoplán při příletu ke stanici a při přistání na Zemi.

Pilot Eric Boe (druhý zprava)
Plukovník amerického letectva, do NASA vstoupil roku 2000. Po základním výcviku pracoval na technických projektech v oblasti raketoplánů a kosmické stanice. Po dobu jednoho roku sloužil ve Hvězdném městečku v Rusku jako ředitel operací za NASA. Má za sebou jeden kosmický let, misi Endeavour STS-126 v listopadu 2008, kde sloužil také jako pilot. Při misi bude mít na starosti provoz raketoplánu a bude jej řídit při odletu od stanice.

Letový specialista Alvin Drew (třetí zprava)
Rodák z Washingtonu D.C. má jako profesionální pilot více než 25 let zkušeností a 3500 nalétaných hodin na 30 typech letadel. Do NASA vybrán roku 2000, po dokončení základního výcviku pracoval na technických projektech týkajících se operací na stanici ISS. Stejně jako Boe poté sloužil jako ředitel operací NASA ve Hvězdném městečku. Má za sebou jeden kosmický let, misi Endeavour STS-118 v srpnu 2007. Při této misi jej čekají mimo jiné dva kosmické výstupy.

Letový specialista Steve Bowen (třetí zleva)
Jak už bylo řečeno výše, pouhých pět týdnů před startem nahradil zraněného Timothyho Kopru.
Bowen, kapitán námořnictva, je vůbec prvním důstojníkem z ponorky, vybraným NASA. Po dokončení základního astronautického výcviku pracoval v Astronaut Office a zabýval se operacemi na stanici ISS. Zúčastnil se dvou misí raketoplánů (mise Endeavour STS-126 v listopadu 2008 a Atlantis STS-132 v květnu 2010) při kterých absolvoval pět kosmických výstupů v celkové délce 34 hodin a 30 minut.

Letový specialista Michael Barratt (druhý zleva)
Barratt je vystudovaným lékařem v oblasti interny a letecko-kosmickém lékařství, v roce 1992 začal pracovat v NASA jako letový lékař. Sloužil jako vedoucí lékař v programu kosmické stanice a poté jako vedoucí letový lékař, starající se o přípravy první dlouhodobé posádky ISS. Ještě před jejich startem byl roku 2000 sám vybrán jako astronaut. První let do vesmíru absolvoval roku 2009 jako člen 19. a 20. dlouhodobé posádky ISS, pracoval na ní od března do října, provedl také dva výstupy do kosmu. Při této misi bude například řídit staniční robotickou paži.

Letová specialistka Nicole Stottová
Pracovala původně v Kennedyho kosmickém středisku na Floridě jako inženýrka programu raketoplánů nebo také velitelka konvojů NASA. Roku 1998 přesídlila do Houstonu, kde se starala o simulace misí raketoplánů. Jako astronautka byla také vybrána roku 2000 a první let do kosmu zažila v roce 2009, kdy pracovala od srpna do listopadu na palubě ISS. Při této misi se bude starat o koordinaci kosmických výstupů "zevnitř".

Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »