Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Raketoplán Discovery je (konečně) připraven k letu
Vít Straka Vytisknout článek

Raketoplán Discovery je (konečně) připraven k letu

titul.jpg Autor: NASA

Autor: NASA
Vzpomínáte si? Začátek listopadu 2010, raketoplán Discovery byl na Floridě připraven vyrazit na svou poslední misi, do startu zbývaly pouze hodiny. Jenže pak byl start odložen kvůli úniku paliva a nezávisle na tom byly v plášti externí nádrže nalezeny prasklinky. Raketoplán putoval zpět do montážní haly a odklad střídal odklad. Nyní je Discovery po tom všem opět připraven ke startu, který je v plánu ve čtvrtek 24. února.

Praskliny v hlavní nádrži

Externí nádrž raketoplánu. Autor: NASA
Externí nádrž raketoplánu.
Autor: NASA
Vypuštění raketoplánu, původně plánováno na 1. listopadu 2010, bylo v prvním listopadovém týdnu několikrát odloženo (porucha na kontrolních čidlech hlavních motorů, počasí) až start sklouznul do 5. listopadu. V tento den bylo dokonce zahájeno a téměř dokončeno tankování paliva do externí nádrže (ET) startující sestavy. Jenže ouha: v místě, kde je k nádrži připevněn panel GUCP, který odvádí pryč odpařující se vodík, používaný jako palivo, vodík unikal. Start byl tedy okamžitě odvolán. Jenže ouha podruhé: při pracích na nádrži ET po odvolání startu technici nalezli několik malých prasklin na dvou žebrech Intertanku (Intertank je žebrovaná sekce nádrže, která odděluje vodíkovou a kyslíkovou sekci - viz obrázek, Intertank obsahuje celkem 108 svislých žeber).

Problém s únikem vodíku byl vyřešen vcelku rychle, evidentně netěsnící panel GUCP byl vyměněn za své náhradní dvojče, údajně těsnící lépe. To se záhy potvrdilo. 17. prosince bylo provedeno pokusné tankování nádrže, které dopadlo na jedničku, žádné úniky.

Horší to ovšem bylo s prasklinkami Intertanku (které ovšem neměly zhola nic společného s únikem paliva!). 21. prosince byl Discovery převezen zpět do montážní haly VAB. Zde byla nádrž ET podrobena rentgenovým skenům, jež odhalily čtyři další prasklinky na třech dalších žebrech Intertanku. Nakonec bylo zjištěno, že za vznik prasklin může slabší materiál, použitý při výrobě tří nádrží ET. Žebra, zhotovená z onoho materiálu, zkrátka nevydržela tíhu kyslíkové sekce ET nad sebou a došlo ke vzniku prasklin. Technici tedy 99 ze 108 žeber vybavili speciálními výztuhami. 1. února byl raketoplán převezen zpět na startovací rampu a nyní je snad konečně připraven ke startu.

Poslední let raketoplánu Discovery
Mise STS-133 bude 39. a poslední let raketoplánu Discovery, v současné chvíli nejstaršího a nejlétanějšího amerického raketoplánu, který se poprvé vydal do vesmíru 30. srpna 1984. Při svém posledním letu zamíří k Mezinárodní kosmické stanici, kam dopraví dvě důležité věci: poslední část amerického segmentu stanice, italský modul PMM Leonardo a nosník ELC-4, který ponese náhradní radiátor chladícího systému pro stanici a nabídne jí prostor pro uskladnění dalších náhradních dílů.

Mise STS-133 bude trvat celkem 11 dní, z čehož týden stráví raketoplán připojený ke kosmické stanici. Jeho posádku bude tvořit šest amerických astronautů, všichni již zkušení. Mise začne v letový den 1 startem, třetí den letu bude následovat spojení s kosmickou stanicí, v letové dny 5 a 7 uskuteční posádka raketoplánu dva kosmické výstupy. Od stanice se raketoplán odpojí desátý den mise a letový den 12 bude obsahovat přistání zpět na Floridě.

O nákladu raketoplánu (např. o humanoidním robotovi) se více dočtete ve starším článku o misi.

Zraněný člen posádky

Vyřazený člen posádky Timothy Kopra. Autor: NASA
Vyřazený člen posádky Timothy Kopra.
Autor: NASA
Během doby, kdy byly prováděny opravy Discoveryho externí nádrže, došlo i k "opravě" posádky. V sobotu 15. ledna Timothy Kopra (jeden ze dvojice, určené k vykonání kosmických výstupů, a zároveň palubní inženýr raketoplánu, tzn. osoba, která asistuje pilotovi a veliteli při důležitých manévrech jako jsou start, setkání se stanicí, odpojení od stanice, přistání) spadl z kola a zlomil si kyčel. Poměrně neradostná událost, zabraňující Koprovi v účasti na misi, přiměla NASA jednat. 19. ledna NASA vydala tiskovou zprávu, která oznamovala vyřazení T. Kopry z posádky a jeho nahrazení zkušeným astronautem Stevem Bowenem.

Ten už má za sebou dva lety raketoplánem (mise Endeavour STS-126 v listopadu 2008 a Atlantis STS-132 v květnu 2010), během kterých absolvoval pět kosmických vycházek. Bowen se také stane vůbec prvním astronautem, který poletí na dvou misích, jdoucích po sobě, protože mise STS-132 vloni v květnu je zatím poslední uskutečněná mise raketoplánu. Kopru tedy nahradí při obou kosmických výstupech, důležitou roli palubního inženýra při zásadních manévrech však přebral Bowenův partner pro oba kosmické výstupy Alvin Drew.

Posádka mise STS-133. Autor: NASA
Posádka mise STS-133.
Autor: NASA
Posádka raketoplánu

Velitel Steven Lindsey (na fotografii úplně vpravo)
Penzionovaný plukovník amerického letectva, má za sebou pestrou službu v NASA. Pracoval například jako zástupce pro operace raketoplánů, šéf operací Mezinárodní kosmické stanice. Má za sebou 4 kosmické lety, ve vesmíru strávil více než 1203 hodin. Lindsey donedávna také pracoval jako šéfastronaut NASA, v této pozici měl na starosti sestavování a přípravu posádek raketoplánů a ISS. Netajil se tím, že by se chtěl stát velitelem posledního letu raketoplánu, což se mu také podařilo. Pak však došlo k prohození letů a po původně poslední misi STS-133 se uskuteční ještě jeden nebo dva lety. Jako velitel bude zodpovědný za vykonání úkolů mise a její bezpečnost, bude také řídit raketoplán při příletu ke stanici a při přistání na Zemi.

Pilot Eric Boe (druhý zprava)
Plukovník amerického letectva, do NASA vstoupil roku 2000. Po základním výcviku pracoval na technických projektech v oblasti raketoplánů a kosmické stanice. Po dobu jednoho roku sloužil ve Hvězdném městečku v Rusku jako ředitel operací za NASA. Má za sebou jeden kosmický let, misi Endeavour STS-126 v listopadu 2008, kde sloužil také jako pilot. Při misi bude mít na starosti provoz raketoplánu a bude jej řídit při odletu od stanice.

Letový specialista Alvin Drew (třetí zprava)
Rodák z Washingtonu D.C. má jako profesionální pilot více než 25 let zkušeností a 3500 nalétaných hodin na 30 typech letadel. Do NASA vybrán roku 2000, po dokončení základního výcviku pracoval na technických projektech týkajících se operací na stanici ISS. Stejně jako Boe poté sloužil jako ředitel operací NASA ve Hvězdném městečku. Má za sebou jeden kosmický let, misi Endeavour STS-118 v srpnu 2007. Při této misi jej čekají mimo jiné dva kosmické výstupy.

Letový specialista Steve Bowen (třetí zleva)
Jak už bylo řečeno výše, pouhých pět týdnů před startem nahradil zraněného Timothyho Kopru.
Bowen, kapitán námořnictva, je vůbec prvním důstojníkem z ponorky, vybraným NASA. Po dokončení základního astronautického výcviku pracoval v Astronaut Office a zabýval se operacemi na stanici ISS. Zúčastnil se dvou misí raketoplánů (mise Endeavour STS-126 v listopadu 2008 a Atlantis STS-132 v květnu 2010) při kterých absolvoval pět kosmických výstupů v celkové délce 34 hodin a 30 minut.

Letový specialista Michael Barratt (druhý zleva)
Barratt je vystudovaným lékařem v oblasti interny a letecko-kosmickém lékařství, v roce 1992 začal pracovat v NASA jako letový lékař. Sloužil jako vedoucí lékař v programu kosmické stanice a poté jako vedoucí letový lékař, starající se o přípravy první dlouhodobé posádky ISS. Ještě před jejich startem byl roku 2000 sám vybrán jako astronaut. První let do vesmíru absolvoval roku 2009 jako člen 19. a 20. dlouhodobé posádky ISS, pracoval na ní od března do října, provedl také dva výstupy do kosmu. Při této misi bude například řídit staniční robotickou paži.

Letová specialistka Nicole Stottová
Pracovala původně v Kennedyho kosmickém středisku na Floridě jako inženýrka programu raketoplánů nebo také velitelka konvojů NASA. Roku 1998 přesídlila do Houstonu, kde se starala o simulace misí raketoplánů. Jako astronautka byla také vybrána roku 2000 a první let do kosmu zažila v roce 2009, kdy pracovala od srpna do listopadu na palubě ISS. Při této misi se bude starat o koordinaci kosmických výstupů "zevnitř".

Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »