Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Ruská kosmonautika a náhrada zásobovacích lodí Progress

Ruská kosmonautika a náhrada zásobovacích lodí Progress

Nový ruský mnohonásobně použitelný dopravní prostředek s názvem PAROM (což by se dalo přeložit jako trajekt, převozník či pramice) možná v budoucnu nahradí zásobovací lodě Progress, které zajišťují přepravu nejrůznějších nákladů na orbitální stanice již 27 let (od roku 1978). Informoval o tom zástupce hlavního konstruktéra firmy RKK Eněrgija Nikolaj Brjuchanov - tvůrce nového zásobovacího systému.

Tento systém bude fungovat na zcela jiném principu, než dosavadní zásobovací lodě Progress. Nejprve bude na nízkou oběžnou dráhu kolem Země ve výšce zhruba 200 km nad povrchem dopraveno nosnou raketou zařízení, které není přizpůsobeno pro uložení a přepravu materiálu. Jedná se o mnohonásobně použitelný kosmický tahač s názvem PAROM. V případě potřeby bude další nosnou raketou dopraven na základní oběžnou dráhu, do blízkosti tahače, kontejner s nákladem. Tahač se s tímto kontejnerem spojí a přepraví jej do určeného místa, například ke kosmické stanici. Vynášení kontejnerů s nákladem bude možné realizovat jakoukoliv nosnou raketou.

Rozměry a konfigurace kontejneru budou záviset na charakteru vynášeného nákladu. Může se jednat o hermetický modul pro přepravu vědecké aparatury nebo o zásobovací tanker s nádržemi pohonných látek, vody, kyslíku apod. Kromě toho může být v podobě kontejneru použita nehermetizovaná plošina s velkorozměrovými vědeckými aparaturami či se služebními systémy, například s panely slunečních baterií, které nelze umístit do hermetizovaného modulu vzhledem k jejich rozměrům. Velké konstrukce, například moduly kosmické stanice či části meziplanetární kosmické lodě, které se budou spojovat na oběžné dráze kolem Země, mohou být rovněž dopravovány na místo určení pomocí tahače PAROM. K tomuto účelu však musí být všechny díly opatřeny stykovacími uzly.

Kosmický tahač PAROM bude vybaven dvěma spojovacími uzly. K jednomu se připojí kontejner s nákladem a po přemístění do blízkosti kosmické stanice se tahač pomocí druhého spojovacího uzlu k této stanici připojí. Hermetické připojení ke stanici bude možné i prostřednictvím druhého spojovacího uzlu na kontejneru s nákladem.

V případě nutnosti mohou kosmonauti přejít na palubu tahače a provést zde potřebné opravy. Projektanti také počítají s možností přečerpávání pohonných látek ze zásobovacího kontejneru do nádrží kosmického tahače.

Po vyložení přepravovaného nákladu a po uskladnění již nepotřebného vybavení či odpadků v jeho prostorách dojde k oddělení tahače od kosmické stanice a k jeho sestupu na parkovací oběžnou dráhu. Zde se kontejner s odpadky oddělí a zanikne v hustých vrstvách zemské atmosféry. Tím se na tahači uvolní stykovací uzel, tahač se připojí k dalšímu kontejneru s nákladem a vše se může neustále opakovat.

Nikolaj Brjuchanov upřesnil, že hmotnost nákladu, přepravovaného pomocí kosmického tahače, může činit až 30 tun (Progress mohl na kosmickou stanici dopravit pouze 2,5 tuny nákladu). "Jestliže porovnáme efektivnost zásobovacích lodí Progress, připravované evropské nákladní lodě ATV a ruského kosmického tahače, pak z tohoto srovnání nejlépe vyjde navrhovaný ruský systém PAROM," zdůraznil zástupce hlavního konstruktéra. Ekonomická výhodnost systému bude tím větší, čím více zásobovacích kontejnerů tahač přepraví na místo určení.

Pro přepravu posádky na oběžnou dráhu a zpět na zemský povrch bude v budoucnu sloužit mnohonásobně použitelný dopravní prostředek KLIPER. Ve spolupráci se systémem PAROM tak bude vytvořen unikátní dopravní a zásobovací komplex. Při vývoji systému PAROM budou využity rovněž některé modernizované aparatury z kosmických lodí Sojuz a Progress, a také některé systémy z plánované kosmické lodě pro mnohonásobné použití KLIPER.

Na dopravním systému PAROM pracovala společnost Eněrgija v rámci své vlastní iniciativy. Organizaci Roskosmos byl již tento návrh představen, agentura mu přislíbila podporu.

Zdroj: spacenews.ru
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »