Na těchto stránkách jsme vás již dvakrát informovali (nástupce Sojuzu I, nástupce Sojuzu II) o probíhajícím vývoji nové ruské kosmické lodi pro pilotované lety - viz články "Rusko vyvíjí nástupce Sojuzu" a "Rusko vyvíjí nástupce Sojuzu - II". Přinášíme některé doplňující a shrnující údaje. Při přistávacím manévru může kabina tvaru vztlakového tělesa manévrovat - může se odchýlit od původní dráhy o 500 km vlevo či vpravo po směru letu. Tím může dojít k poměrně přesnému přistání ve zvolené oblasti. Povrchová teplota návratové kabiny na nejvíce tepelně namáhaných částech nepřekročí 3000°K.
V závěrečné fázi letu bude kabina přistávat na 3 hlavních padácích. Bezprostředně před dopadem na zemský povrch se na krátký okamžik zažehnou brzdící raketové motory na tuhou pohonnou látku (obdobně přistává i současná kabina Sojuzu TMA). Konstruktéři stále ještě zvažují mezi použitím speciálních přistávacích noh (amortizátorů) nebo nafukovacího tlumícího zařízení pro zajištění měkkého přistání. V budoucnu bude pravděpodobně možné přistávat i na vodní hladinu.
Struktura nové kosmické lodi je patrna z připojeného obrázku. Zachovává členění na tři části (podobně jako u všech variant kosmických lodí Sojuz). Návratová kabina ve tvaru vztlakového tělesa je podstatně prostornější, nad hlavami kosmonautů je patrný kontejner s padáky. V přední části je schematicky zakreslen záchranný havarijní systém pro případ selhání rakety při startu. Orbitální úsek je tentokrát situován "v zadní" části lodi (včetně spojovacího uzlu). Velikostí a tvarem připomíná obdobnou část z kosmické lodi Sojuz. Přístrojový úsek obepíná jako prstenec úsek orbitální, jsou k němu připojeny rovněž panely slunečních baterií.
Základní charakteristiky nové ruské kosmické lodi Kliper:
startovní hmotnost:
14,5 tuny (bez záchranného systému)
hmotnost návratové kabiny:
9,8 tuny
celková délka:
10 m
délka návratové části:
7 m
maximální průměr:
3,06 m
posádka:
6 osob (2 piloti + 4 "pasažéři")
hmotnost vynášeného nákladu na oběžnou dráhu:
700 kg
hmotnost nákladu dopravovaného z vesmíru na Zemi:
500 kg
objem hermetizovaného prostoru:
20 metrů kubických
délka autonomního letu (bez připojení ke kosmické stanici):
10 dnů
přetížení při návratu z vesmíru:
maximálně 2,5 G
start:
pomocí nosné rakety Oněga, eventuelně Zenit
finanční náklady na vývoj:
10 miliard rublů (bez nákladů na vývoj nové nosné rakety)
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 11. do 3. 12. 2023. Měsíc bude v úplňku. Jupiter je večer na jihovýchodě, Saturn nad jihozápadem. Ráno září na východě jasná Venuše. Aktivita Slunce se výrazně zvýšila a opět nastala i slabá polární záře. Kometa 12P se na obloze přibližuje k hvězdě Vega v Lyře. Počet startů Falconů směřuje letos k číslu 100. Startovat bude také Sojuz s nákladní lodí Progress MS-25 k ISS. Před 100 lety se narodil čestný člen České astronomické společnosti Vojtěch Letfus.
Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2023 obdržel snímek
„Tři planetární mlhoviny“, jehož autorem je Evžen Brunner
Planetární mlhovina. Již od roku 1875 poněkud matoucí označení. Byť by tento název mohl evokovat třeba protoplanetární disk okolo vznikající hvězdy,