Rusko vyvíjí nástupce Sojuzu - III

V závěrečné fázi letu bude kabina přistávat na 3 hlavních padácích. Bezprostředně před dopadem na zemský povrch se na krátký okamžik zažehnou brzdící raketové motory na tuhou pohonnou látku (obdobně přistává i současná kabina Sojuzu TMA). Konstruktéři stále ještě zvažují mezi použitím speciálních přistávacích noh (amortizátorů) nebo nafukovacího tlumícího zařízení pro zajištění měkkého přistání. V budoucnu bude pravděpodobně možné přistávat i na vodní hladinu.

Struktura nové kosmické lodi je patrna z připojeného obrázku. Zachovává členění na tři části (podobně jako u všech variant kosmických lodí Sojuz). Návratová kabina ve tvaru vztlakového tělesa je podstatně prostornější, nad hlavami kosmonautů je patrný kontejner s padáky. V přední části je schematicky zakreslen záchranný havarijní systém pro případ selhání rakety při startu. Orbitální úsek je tentokrát situován "v zadní" části lodi (včetně spojovacího uzlu). Velikostí a tvarem připomíná obdobnou část z kosmické lodi Sojuz. Přístrojový úsek obepíná jako prstenec úsek orbitální, jsou k němu připojeny rovněž panely slunečních baterií.

Základní charakteristiky nové ruské kosmické lodi Kliper:

startovní hmotnost:	14,5 tuny (bez záchranného systému)
hmotnost návratové kabiny:	9,8 tuny
celková délka:	10 m
délka návratové části:	7 m
maximální průměr:	3,06 m
posádka:	6 osob (2 piloti + 4 "pasažéři")
hmotnost vynášeného nákladu na oběžnou dráhu:	700 kg
hmotnost nákladu dopravovaného z vesmíru na Zemi:	500 kg
objem hermetizovaného prostoru:	20 metrů kubických
délka autonomního letu (bez připojení ke kosmické stanici):	10 dnů
přetížení při návratu z vesmíru:	maximálně 2,5 G
start:	pomocí nosné rakety Oněga, eventuelně Zenit
finanční náklady na vývoj:	10 miliard rublů (bez nákladů na vývoj nové nosné rakety)
mnohonásobné použití:	25krát

Zdroj: russianspaceweb.com