Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Sojuz TMA-13 odstartoval k ISS
Petr Kubala Vytisknout článek

Sojuz TMA-13 odstartoval k ISS

Start Sojuzu TMA-13 k ISS dne 12. října 2008
Start Sojuzu TMA-13 k ISS dne 12. října 2008
V neděli 12. října v 9:01 ráno našeho času odstartovala k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) ruská kosmická loď Sojuz TMA-13. Na palubě jsou dva členové stálé posádky stanice a další kosmický turista. K ISS dorazí Sojuz v úterý 10:33 SELČ (živě na NASA TV).

Nová posádka ISS

Na palubě Sojuzu TMA-13 jsou dva noví členové stálé posádky Mezinárodní kosmické stanice Jurij Valentinovič Lončakov a Edward Michael Fincke. Třetí sedadlo v Sojuzu obsadí kosmický turista Richard Allen Garriott.

Posádka Sojuzu TMA-13
Posádka Sojuzu TMA-13
Obrázek: posádka Sojuzu TMA-13. Zleva: Richard A. Garriott, Jurij V. Lončakov a Edward M. Fincke



Pro třiačtyřicetiletého Jurije V. Lončakova se jedná o třetí let do vesmíru. V dubnu 2001 se vydal k ISS na palubě raketoplánu Endeavour, o rok později ruským Sojuzem. Jeho americký kolega Edward Michael Fincke (* 1967) se sice vydal do vesmíru teprve podruhé, za to však od dubna do října 2004 tvořil základní posádku Mezinárodní kosmické stanice.

Další kosmický turista

Nejsledovanějším mužem na palubě Sojuzu je ale Richard Allen Garriott, který se stal v pořadí šestým kosmickým turistou. Současná praxe je taková, že dva ze tří členů stálé posádky ISS létají k ISS v ruské lodi Sojuz. Třetího člena pak dopravuje do vesmíru americký raketoplán. Kapacita ruského Sojuzu jsou ale tři kosmonauti. Třetí volné sedadlo tak Rusko "prodává" evropským astronautům, kteří se do vesmíru vydávají pod hlavičkou Evropské kosmické agentury (ESA), nebo movitým kosmickým turistou. Za několikadenní cestu do vesmíru přitom každý z nich zaplatí odhadem asi 20 milionů dolarů. Prvním kosmickým turistou se v roce 2001 Američan Dennis Tito, posledním pak vloni Američan s maďarským původem Charles Simonyi.

Otec astronaut

Richard A. Garriott se narodil v roce 1961 a pracoval především v počítačových firmách. Přestože se do vesmíru vydává poprvé, má to takříkajíc v krvi. Jeho otec Owen Kay Garriott byl totiž astronautem, který se do vesmíru vydal dvakrát a to v letech 1973 a 1983.

Richard A. Garriott pobude na Mezinárodní kosmické stanici několik dní a poté se vrátí na Zemi společně se současnými dvěma členy stále posádky, kterými jsou Rusové Sergej A. Volkov a Oleg D. Kononěnko. Přistání lodi Sojuz TMA-12 se očekává 24. října. Sojuz TMA-12 byl půlroku u stanice ukotven jako záchranný člun. Nyní ho na této pozici vystřídá na další půlrok loď Sojuz TMA-13.

Klíčové přistání

Přecházející dvě přistání ruské lodi Sojuz TMA málem skončily katastrofou. Kosmická loď přešla na balistickou dráhu a přistála desítky kilometrů daleko od plánovaného místa. Posádka přitom musela vydržet větší přetížení než je obvyklé. Důvod zůstával pro ruské odborníky dlouho velkou záhadou. Nedávno přišli Rusové s vysvětlením, že za vším je plazma, nacházející se v okolí ISS, jenž poškodila rozbušné šrouby Sojuzu TMA. Jejích odpálením se loď před vstupem do atmosféry rozdělí na tří části. To se ale při posledních dvou letech nestalo.

Doporučené odkazy:

Zdroj: astro.zeto.czest.pl




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »