Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Solar Probe – nová sonda k výzkumu Slunce

Solar Probe – nová sonda k výzkumu Slunce

Návrh sondy Solar Probe, jejíž start je plánován na rok 2015.
Návrh sondy Solar Probe, jejíž start je plánován na rok 2015.
NASA plánuje na rok 2015 vyslání sondy Solar Probe, která se přiblíží k povrchu Slunce 8krát blíže než předcházející sondy. Bude se pohybovat ve vnější horké atmosféře Slunce, v tzv. koróně. Kosmická sonda za 750 miliónů dolarů se bude mj. věnovat výzkumu oblastí, kde vzniká tzv. sluneční vítr.

V průběhu 7 let, což je předpokládaná životnost sondy Solar Probe, absolvuje 7 gravitačních manévrů při průletech kolem Venuše, z nichž každý navede sondu blíže ke Slunci. Při největším přiblížení se bude pohybovat kolem Slunce ve vnější koróně, ve vzdálenosti 8 až 10 poloměrů Slunce od jeho středu (tj. ve vzdálenosti menší než 6,6 miliónu km od povrchu Slunce). Bude to mnohem těsnější přiblížení, než činí dosavadní rekord, jehož držitelem je sonda Helios. Ta se v 70. letech minulého století přiblížila ke Slunci na vzdálenost 67 poloměrů Slunce (tj. asi 47 miliónů km). Planeta Merkur obíhá kolem Slunce v průměrné vzdálenosti 58 miliónů km.

„Sonda Solar Probe uskuteční první skutečnou návštěvu naší mateřské hvězdy,“ říká Manolis Georgoulis (Johns Hopkins University´s Applied Physics Laboratory, Laurel, Maryland, USA). Applied Physics Laboratory (APL) se bude podílet na vývoji a stavbě sondy. „Kvalita dat, která tak získáme, bude, jak doufáme vzhledem k těsnému přiblížení ke Slunci, vskutku mimořádná.“ NASA nyní sestavuje tým odborníků k určení, jaké přístroje a detektory budou umístěny na palubě sondy Solar Probe. Předpokládá se, že do konce tohoto roku bude vyhlášen konkurs na návrhy vědeckého vybavení.

Astronomové, kteří se věnují výzkumu Slunce, předpokládají, že jim sonda pomůže vyřešit dvě velké záhady: 1) Proč je vnější atmosféra Slunce (koróna) mnohokrát teplejší než fotosféra (viditelný povrch Slunce), nacházející se pod korónou? 2) Co urychluje sluneční vítr, proud nabitých částic ze Slunce, až na nadzvukové rychlosti?

Myšlenka výzkumu Slunce z těsné blízkosti byla poprvé navrhována v roce 1958 (National Academy of Science, USA). Vážně se o podobném projektu hovoří již asi 30 let. Největším problémem byl vývoj ochranného tepelného štítu. Teprve nedávno získali vědci technologie, které jim umožňují zkonstruovat tepelný štít pro takovéto účely. Při vývoji byli dříve limitováni i finančními náklady.

Poměrně malá kosmická sonda Solar Probe bude chráněna před intenzivním slunečním zářením tepelným štítem ve tvaru disku, vyrobeným z uhlíkových kompozitů. Jeho průměr bude 2,7 m a tloušťka asi 15 cm.

Nový tepelný štít bude vycházet z technologií, použitých na sondě MESSENGER, která v lednu 2008 absolvovala svůj první průlet kolem planety Merkur a která bude od roku 2011 kroužit kolem Merkuru a provádět jeho výzkum. Vývoj sondy MESSENGER rovněž zajišťovala APL.

Přední strana tepelného štítu, která bude přivrácena ke Slunci, bude zahřívána na teplotu zhruba 1400 °C, zatímco přístroje pro vědecké experimenty, umístěné za tepelným štítem, se budou nacházet v prostředí s „pokojovou“ teplotou.

A protože se sonda bude pohybovat uvnitř sluneční koróny, její přístroje nebudou mířit přímo na Slunce. „Je to podobné, jako když studujete atmosféru zde na Zemi – taky se nemusíte dívat konkrétním směrem,“ říká projektový manažer Andrew Dantzler. „Všechny vědecké přístroje na sondě Solar Probe budou ukryty za tepelným štítem.“

Kompaktní sonda o hmotnosti 450 kg bude vybavena 2 panely slunečních baterií. Sluneční baterie se budou skládat a rozkládat v závislosti na tom, zda se bude sonda pohybovat směrem ke Slunci či se od něj bude vzdalovat během „cestování“ vnitřními oblastmi Sluneční soustavy, aby nebyly poškozeny v důsledku vysoké teploty a intenzivního záření. V době největšího přiblížení ke Slunci budou panely vystaveny 500krát vyššímu záření než na oběžné dráze kolem Země.

Zdroj: sciencedaily
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »