Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Sonda k Plutu má za sebou prvních 100 dnů

Sonda k Plutu má za sebou prvních 100 dnů

New_Horizons_3.jpg
Dne 29. dubna 2006 oslavila kosmická sonda New Horizons, která jako první sonda míří k Plutu, první významný milník - 100 dnů ve vesmíru.

Od startu sondy z Cape Canaveral Air Force Station dne 19. 1. 2006 probíhá let bez problémů. Mezi celou řadou aktivit uskutečnil letový tým tři malé korekce dráhy, které byly provedeny pomocí pohonného systému sondy, čímž byla upřesněna její dráha směrem k Jupiteru. Gravitační manévr při průletu kolem největší planety Sluneční soustavy se uskuteční 28. února 2007. Průletu kolem Jupitera bude kromě úpravy dráhy využito k výzkumu této obří planety. Dále byly provedeny prověrky všech sedmi vědeckých přístrojů na palubě sondy, zda bez nějaké újmy přežily start, a dále zkoušky jejich základních funkcí.

New_Horizons_draha1.jpg

Po průletu drahou planety Mars 7. 4. 2006 (78 dnů po startu) sonda pokračovala v letu do vnějších oblastí Sluneční soustavy, přičemž se vzdalovala od Slunce rychlostí zhruba 111 960 km/h (tj. 31,1 km/s). Drahami dalších planet sonda prolétne v následujících termínech: 8. 6. 2008 (Saturn), 18. 3. 2011 (Uran), 24. 8. 2014 (Neptun) a 14. 7. 2015 (Pluto). Jen na doplnění: drahou Měsíce ve vzdálenosti 368 406 km od Země sonda prolétla zhruba 8,5 hodiny po startu.

"Na cestě k Plutu, která bude trvat téměř 10 let, těch prvních 100 dnů není zase tak mnoho," říká Alan Stern, hlavní vědecký pracovník projektu ze Southwest Research Institute in Boulder, Colorado. "Avšak letový tým pracoval v této krátké době velice zodpovědně a celá mise byla úspěšně nastartována. Nyní usilovně pracujeme na kalibraci vědeckých přístrojů a na jejich přípravě k pozorování, a také na přípravě celé sondy na následující průlet kolem Jupitera, který se uskuteční zhruba za 10 měsíců."

Letový tým zahájil přípravu na průlet soustavou Jupitera tak, aby sonda i vědecké přístroje byly připraveny k prvním detailním výzkumům nejpozději do konce léta. Sonda New Horizons prolétne kolem planety Jupiter ve vzdálenosti 2,3 miliónu km (tj. 32,2 poloměru Jupitera), což je 3 až 4krát blíže, než v roce 2000 prolétla sonda Cassini na cestě k Saturnu. Během průletu se přístroje sondy zaměří na studium atmosféry a magnetického pole planety, na výzkum velkých měsíců Jupitera a na pozorování prstence a případných měsíců v jeho blízkosti.

Na své cestě k Plutu sonda New Horizons rovněž prolétne v létě roku 2014 jednou z oblastí výskytu tzv. Trojanů u planety Neptun v okolí jednoho z libračních center soustavy Slunce-Neptun. Tyto oblasti se nacházejí na dráze planety Neptun kolem Slunce: první 60° před planetou a druhá 60° za planetou. Do té doby budou astronomové zjišťovat, zda se v této oblasti nenacházejí případné další planetky. Zatím byly v libračních bodech Neptuna objeveny 4 planetky. Další planetky v Lagrangeových libračních bodech byly objeveny u planet Jupiter (2030 těles) a Mars (6 těles). Tato fascinující tělesa pravděpodobně představují vzorky nejprimitivnějších těles ve Sluneční soustavě, podobně jako komety a tělesa Kuiperova pásu. Pouze nepatrné množství Trojanů planety Neptun je doposud známo, další mohou být objevena v nejbližších letech. Pokud se bude některé z těchto těles nacházet v blízkosti dráhy sondy New Horizons, mohla by o něm sonda získat užitečné informace.Kolem Pluta a jeho měsíce Charona sonda New Horizons prolétne v polovině července 2015.

Na internetové adrese http://pluto.jhuapl.edu/ můžete sledovat odpočítávání počtu dnů od startu sondy a kolik dnů zbývá do průletu kolem Jupitera či kolem Pluta.

Během prodloužené mise při průletu oblastí Kuiperova pásu (dnes je zde známo 990 objektů) se počítá s výzkumem jednoho či dvou těles o průměru 40 až 90 km.

Zdroj: pluto.jhuapl
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »