Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Sonda Venus Express na definitivní dráze kolem Venuše

Sonda Venus Express na definitivní dráze kolem Venuše

VenusExpress_1.jpg
Necelý měsíc po navedení na eliptickou dráhu kolem Venuše a po absolvování 16 oběhů kolem planety byla evropská sonda Venus Express navedena 7. května 2006 na operační oběžnou dráhu. Sonda byla vypuštěna 9. 11. 2005 a 11. 4. 2006 dosáhla svého cíle po pětiměsíční cestě vnitřními oblastmi Sluneční soustavy. Po příletu byla navedena na protáhlou eliptickou oběžnou dráhu ve vzdálenosti 400 až 330 000 km nad povrchem planety.

Původní oběžná dráha s periodou oběhu 9 dnů byla sérií manévrů upravena tak, že se její nejmenší i největší vzdálenost od planety postupně zmenšovala. Toho bylo dosaženo pomocí hlavního raketového motoru sondy, který byl nastartován dvakrát během uvedeného období (20. a 23. dubna 2006) a prostřednictvím korekčních raketových motorků sondy, které byly zažehnuty 5krát (15., 26. a 30. dubna a 3. a 6. května 2006).

"Zážeh raketového motoru v apocentru vedl ke snížení výšky sondy nad povrchem planety v pericentru, zatímco brzdící manévr v pericentru znamenal snížení vzdálenosti sondy od planety při následujícím průletu apocentrem," říká Andrea Accomazzo. "V průběhu série korekcí dráhy bylo dosaženo definitivní dráhy sondy kolem Venuše minulou sobotu, o jeden oběh později, který následoval po poslední korekci dráhy v pericentru." (Pericentrum = bod na dráze, kde je sonda nejblíže k povrchu planety, apocentrum = bod na dráze, kde je sonda nejdále od planety.)

Cílové dráhy dosáhla sonda Venus Express 7. května 2006 v 15:31 SELČ, kdy prolétala apocentrem své dráhy. Nyní sonda obíhá kolem Venuše mnohem blíže, než tomu bylo po navedení na oběžnou dráhu. V současné době se vzdálenost sondy od povrchu Venuše pohybuje v rozmezí 250 až 66 000 km. Sonda přitom obíhá po polární dráze a její pericentrum leží v blízkosti severního pólu Venuše (přesněji nad 80° severní šířky). Jeden oběh vykoná sonda za 24 hodiny.

VenusExpress.jpg

"Tato oběžná dráha byla navržena za účelem nejvhodnějších pozorování Venuše, ke splnění vědeckých cílů projektu, což představuje globální studium atmosféry planety, charakteristik jejího povrchu a interakce planety se slunečním větrem," říká Håkan Svedhem, vědecký pracovník projektu Venus Express. "To umožní detailní pozorování s vysokým rozlišením oblastí v okolí severního pólu planety v pericentru dráhy, a dále nám to dovolí prozkoumat oblasti kolem jižního pólu planety sice s menším rozlišením, ale za to po dlouhou dobu," dodává Svedhem. (Nad jižním pólem se bude sonda pohybovat ve velké vzdálenosti, tudíž v souladu s Keplerovými zákony se bude pohybovat velmi pomalu - což umožní dlouhodobý průzkum dané oblasti.)

"Vědecké přístroje sondy jsou nyní postupně zapínány za účelem detailní kontroly, která bude probíhat až do poloviny května. Pak budou uvedeny do operačního provozu všechny najednou nebo po skupinách," říká Don McCoy, projektový manažer sondy Venus Express. "To umožní prověřit souběžná pozorování pomocí všech vědeckých přístrojů a 4. 6. 2006 bude zahájena základní vědecká fáze výzkumu Venuše," dodává McCoy.

Zdroj: www.esa.int
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »