Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Sonda Venus Express připravena ke startu

Sonda Venus Express připravena ke startu

Venus Express-3.jpg
Evropská kosmická sonda Venus Express úspěšně absolvovala poslední fázi zkoušek v Evropě a je připravena k přesunu na místo svého startu - na kosmodrom Bajkonur v Kazachstánu.

Jeden a půl roku po tom, co její sesterská sonda Mars Express byla navedena na oběžnou dráhu kolem Marsu, je nová evropská sonda připravena "odcestovat" na první etapu své cesty k Venuši - ke stále záhadné planetě, dříve označované za "sestru" Země.

Projekt sondy Venus Express byl navržen v roce 2001. Koncept celé mise předpokládal co největší využití konstrukčních prvků a přístrojů ze sondy Mars Express.

Sonda k Venuši byla oficiálně schválena v roce 2002 výborem ESA pro vědecký program (Science Programme Committee). Kontrakt na výrobu sondy byl v říjnu 2002 udělen společnosti EADS Astrium, jejímiž subdodavateli se stalo dalších 25 firem ze 14 evropských států.

V současné době se sonda nachází v zařízeních společnosti Astrium v Toulouse (Francie), kde se podrobovala zkouškám od října 2004.

"Sonda si opravdu zaslouží své jméno Venus Express. Nikdy předtím nebyla v ESA připravena vědecká mise tak rychle!" říká Don McCoy, manažer projektu Venus Express. Celá mise byla fakticky realizována za pouhé 4 roky od navržení koncepce sondy.

Práce na projektu Venus Express byly zahájeny 8 měsíců před vypuštěním sondy Mars Express k planetě Mars. To znamenalo, že byla udržována kontinuita programů a průmyslové podniky pokračovaly v práci v nezměněné podobě. O 34 měsíce později byla sonda připravena k přepravě na kosmodrom.

Výrobu sondy zajistila společnost Alenia Spazio (Torino, Itálie). Následně byla sonda přepravena do Toulouse. Je vybavena sedmi vědeckými přístroji, které byly většinou vyvinuty pro projekty Mars Express či Rosetta. Přístroje by měly poskytnout nový pohled na mimořádné podmínky na planetě, kde zůstalo velké množství nezodpovězených otázek i přesto, že Venuši zkoumalo více než 20 ruských a amerických sond v období od roku 1964.

Sonda poskytne nejkomplexnější pohled na atmosféru Venuše. Bude studovat takové záhady, jako je například doposud neobjasněná velice rychlá rotace atmosféry kolem planety jednou za 4 dny. Dále bude studovat celkovou teplotní bilanci a důsledky největšího skleníkového efektu, objeveného ve Sluneční soustavě, stejně tak i strukturu a dynamiku oblačnosti a záhadného ultrafialového záření, detekovaného nad vrstvou oblačnosti.

Venus_Express_vacuum_test.jpg

V Toulouse sonda podstoupila 2 kola zkoušek všech systémů a subsystémů. Později absolvovala také vibrační a akustické testy za účelem zjištění její odolnosti vůči vibracím a přetížení při startu. Následovaly zkoušky v teplotní a vakuové komoře, kde byla sonda vystavena jednak nízkým teplotám, jaké panují ve vesmíru. Speciální zařízení naopak imitovalo intenzivní sluneční záření, neboť Venuše se nachází mnohem blíže ke Slunci než Země.Sonda Venus Express se velice podobá své předchůdkyni Mars Express, obsahuje však několik konstrukčních úprav vzhledem k tomu, že se bude pohybovat ve zcela odlišném prostředí kolem Venuše. Sonda má například zdokonalený systém tepelné regulace, zajišťující její přijatelnou teplotu.

Vzhledem ke zvýšené intenzitě slunečního záření v blízkosti Venuše byla sonda Venus Express vybavena menšími panely slunečních baterií. Navíc byly použity články na bázi galium-arzenidu, které jsou odolnější vůči vysokým teplotám.

Další změnou je použití dvou komunikačních antén na sondě Venus Express, instalovaných na protilehlých stranách. Na sondě Mars Express se nachází pouze jedna anténa s vysokým ziskem. Při pohledu z Venuše je Země vnější planetou a může se nacházet vzhledem ke Slunci v různých směrech (při pohledu z Venuše za Sluncem nebo na opačné straně než Slunce). Dvě antény umožní sondě komunikovat se Zemí v různých polohách na dráze kolem Venuše tak, aby se citlivé přístroje sondy nacházely vždy v poloze chráněné před slunečním zářením.

V současné době je sonda Venus Express umístěna v kontejneru, který bude tento týden uzavřen a převezen na letiště v Toulouse-Blagnac. Odtud bude letecky přepravena přes Moskvu na Bajkonur na palubě letounu Antonov 124. Na Bajkonuru přistane 7. 8. 2005. Start pomocí ruské nosné rakety Sojuz-Fregat je naplánován na 26. 10. 2005. Startovní hmotnost sondy bude 1270 kg. Na oběžnou dráhu kolem Venuše bude navedena v dubnu 2006. Základní výzkum planety bude trvat zhruba 500 dnů.

Zdroj: www.esa.int
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



39. vesmírný týden 2026

39. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »