Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Srdečné pozdravy z vesmíru
Vít Straka Vytisknout článek

Srdečné pozdravy z vesmíru

Ve stavu beztíže...
Ve stavu beztíže...
Úniky vodíku z nádrže raketoplánu Endeavour byly vyřešeny, stroj čeká na otevření startovacího okna. Ale co se mezitím děje v jeho cíli, na Mezinárodní kosmické stanici, na které už delší dobu pracuje šestičlenná posádka? Pojďme se ohlédnout za jejich zážitky z posledních dní.

Nejdříve bych připomněl samotné složení posádky. 27. května odstartovala z Bajkonuru loď Sojuz TMA-15 s třemi kosmonauty. Velitel Roman Romaněnko (Rusko) a letoví inženýři Frank De Winne (Belgie) a Robert Thirsk (Kanada). O dva dny později dorazili na stanici a připojili se ke třem kolegům, kteří komplex obývají již od března a sice velitel Gennady Padalka (Rusko) a letoví inženýři Michael Barratt (USA) a Koichi Wakata (Japonsko). Šlo o důležitý milník v historii Mezinárodní kosmické stanice, zdvojnásobení počtu členů její posádky. Hlavním smyslem budování tohoto ohromného komplexu, který nemá v historii kosmonautiky obdoby, je příprava na budoucí expanzi astronautů dále do kosmu. Na ISS se mají především provádět vědecké experimenty a zkoumat vliv kosmu na člověka. Tříčlenná posádka na to ovšem měla zoufale málo času kvůli nutné údržbě a provozu této obrovské stanice a vědě bylo věnováno jen necelých 20 hodin týdně. Se zdvojnásobením základní posádky se očekává asi sedminásobek této hodnoty a využití stanice výrazně vzroste.

Odlétající Progress M-66
Odlétající Progress M-66
Ale teď již k samotným událostem posledních dnů. V úterý ve 20:30 SELČ se od modulu Pirs (součást ruského segmentu) odpojila zásobovací loď Progress M-66. Tyto bezpilotní ruské zásobovací lodě jsou konstrukčně odvozeny od pilotované lodi Sojuz, vynášeny stejnou raketou jako Sojuz z kosmodromu Bajkonur a ke stanici se každý rok vydají asi 3. Kromě nákladu zásob, kyslíku, vody, pohonných látek atd. je Progress několik měsíců ukotven k ISS a jeho motory mohou být použity ke korekcím její dráhy. Nakonec je Progress naplněn odpadem a nepotřebným vybavením, odhozen a naveden do atmosféry nad Tichým oceánem, kde shoří. Výše zmíněný M-66, jež se od ISS odpojil v úterý 30. 6. tak rychlý osud nečeká. Od stanice se sice oddělil a vzdálil ale setrvává na parkovací dráze, ze které 12. července znova zamíří ke stanici a přiblíží se k ní na 5 až 10 metrů. Půjde o test nového automatického naváděcího systému, instalovaného na modul Zvezda při kosmické vycházce 5. června kosmonauty Padalkou a Barrattem, který bude použit v listopadu při připojení nového ruského modulu MRM-2 na modul Zvezda. Po tomto testu čeká zánik v atmosféře i Progress M-66. Jeho nástupce M-67 má z Bajkonuru odstartovat 24. července.

Přelétávající Sojuz TMA-14
Přelétávající Sojuz TMA-14
A toho se týká další zajímavá událost. Kvůli plánovanému červencovému příletu Progressu M-67 bylo potřeba "přeparkovat" kosmickou loď Sojuz TMA-14 ze zadního uzlu modulu Zvezda (kam se M-67 připojí) na stykovací uzel modulu Pirs (uvolněný odletem Progressu M-66). Sojuz TMA-14 28.března dopravil na stanici Padalku, Barratta a turistu Symonyiho. Lodě Sojuz zůstávají zakotveny u stanice po celou dobu pobytu posádky, kterou sem dopravily, jako záchranné čluny. Ale zpět k přeletu. Tento krátký výlet v Sojuzu absolvovali Padalka, Barratt a Wakata, zbytek posádky zůstal uvnitř stanice. TMA-14 s tříčlennou posádkou se odpojil od Zvezdy ve čtvrtek ve 23:29 našeho času a opatrně se vzdálil asi 75 m od stanice. Padalka, který Sojuz ručně ovládal, poté přeletěl po trajektorii, která připomínala čtvrtinu kruhu, k modulu Pirs a naorientoval loď k připojení. V tu chvíli situaci zkomplikoval fakt, že obě plavidla vletěla do stínu Země a tím pádem se viditelnost prudce zhoršila. Zkušený pilot Padalka ale i přesto ve 23:55 Sojuz nádherně připojil k modulu Pirs a cesta pro další loď se zásobami je volná.

O víkendu se bude šestičlenná posádka komplexu věnovat přípravám na blížící se misi raketoplánu Endeavour, údržbě ISS, úklidu a ve stavu beztíže nutnému každodennímu tělocviku. Ale co by to byl za víkend bez osobního volna a možnosti mluvit s příbuznými.

Zdroje a doporučené odkazy:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »