Ve stavu beztíže...Úniky vodíku z nádrže raketoplánu Endeavour byly vyřešeny, stroj čeká na otevření startovacího okna. Ale co se mezitím děje v jeho cíli, na Mezinárodní kosmické stanici, na které už delší dobu pracuje šestičlenná posádka? Pojďme se ohlédnout za jejich zážitky z posledních dní.
Nejdříve bych připomněl samotné složení posádky. 27. května odstartovala z Bajkonuru loď Sojuz TMA-15 s třemi kosmonauty. Velitel Roman Romaněnko (Rusko) a letoví inženýři Frank De Winne (Belgie) a Robert Thirsk (Kanada). O dva dny později dorazili na stanici a připojili se ke třem kolegům, kteří komplex obývají již od března a sice velitel Gennady Padalka (Rusko) a letoví inženýři Michael Barratt (USA) a Koichi Wakata (Japonsko). Šlo o důležitý milník v historii Mezinárodní kosmické stanice, zdvojnásobení počtu členů její posádky. Hlavním smyslem budování tohoto ohromného komplexu, který nemá v historii kosmonautiky obdoby, je příprava na budoucí expanzi astronautů dále do kosmu. Na ISS se mají především provádět vědecké experimenty a zkoumat vliv kosmu na člověka. Tříčlenná posádka na to ovšem měla zoufale málo času kvůli nutné údržbě a provozu této obrovské stanice a vědě bylo věnováno jen necelých 20 hodin týdně. Se zdvojnásobením základní posádky se očekává asi sedminásobek této hodnoty a využití stanice výrazně vzroste.
Odlétající Progress M-66Ale teď již k samotným událostem posledních dnů. V úterý ve 20:30 SELČ se od modulu Pirs (součást ruského segmentu) odpojila zásobovací loď Progress M-66. Tyto bezpilotní ruské zásobovací lodě jsou konstrukčně odvozeny od pilotované lodi Sojuz, vynášeny stejnou raketou jako Sojuz z kosmodromu Bajkonur a ke stanici se každý rok vydají asi 3. Kromě nákladu zásob, kyslíku, vody, pohonných látek atd. je Progress několik měsíců ukotven k ISS a jeho motory mohou být použity ke korekcím její dráhy. Nakonec je Progress naplněn odpadem a nepotřebným vybavením, odhozen a naveden do atmosféry nad Tichým oceánem, kde shoří. Výše zmíněný M-66, jež se od ISS odpojil v úterý 30. 6. tak rychlý osud nečeká. Od stanice se sice oddělil a vzdálil ale setrvává na parkovací dráze, ze které 12. července znova zamíří ke stanici a přiblíží se k ní na 5 až 10 metrů. Půjde o test nového automatického naváděcího systému, instalovaného na modul Zvezda při kosmické vycházce 5. června kosmonauty Padalkou a Barrattem, který bude použit v listopadu při připojení nového ruského modulu MRM-2 na modul Zvezda. Po tomto testu čeká zánik v atmosféře i Progress M-66. Jeho nástupce M-67 má z Bajkonuru odstartovat 24. července.
Přelétávající Sojuz TMA-14A toho se týká další zajímavá událost. Kvůli plánovanému červencovému příletu Progressu M-67 bylo potřeba "přeparkovat" kosmickou loď Sojuz TMA-14 ze zadního uzlu modulu Zvezda (kam se M-67 připojí) na stykovací uzel modulu Pirs (uvolněný odletem Progressu M-66). Sojuz TMA-14 28.března dopravil na stanici Padalku, Barratta a turistu Symonyiho. Lodě Sojuz zůstávají zakotveny u stanice po celou dobu pobytu posádky, kterou sem dopravily, jako záchranné čluny. Ale zpět k přeletu. Tento krátký výlet v Sojuzu absolvovali Padalka, Barratt a Wakata, zbytek posádky zůstal uvnitř stanice. TMA-14 s tříčlennou posádkou se odpojil od Zvezdy ve čtvrtek ve 23:29 našeho času a opatrně se vzdálil asi 75 m od stanice. Padalka, který Sojuz ručně ovládal, poté přeletěl po trajektorii, která připomínala čtvrtinu kruhu, k modulu Pirs a naorientoval loď k připojení. V tu chvíli situaci zkomplikoval fakt, že obě plavidla vletěla do stínu Země a tím pádem se viditelnost prudce zhoršila. Zkušený pilot Padalka ale i přesto ve 23:55 Sojuz nádherně připojil k modulu Pirs a cesta pro další loď se zásobami je volná.
O víkendu se bude šestičlenná posádka komplexu věnovat přípravám na blížící se misi raketoplánu Endeavour, údržbě ISS, úklidu a ve stavu beztíže nutnému každodennímu tělocviku. Ale co by to byl za víkend bez osobního volna a možnosti mluvit s příbuznými.
Zdroje a doporučené odkazy:
Videozáznam přeletu Sojuzu TMA-14 ze Zvezdy na Pirs najdete zde
Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“
Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.
LDN 1622 – Boogeyman Nebula
Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula.
Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia.
Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom.
Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi.
Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy.
V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy.
Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie.
Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
27.1. až 7.3.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4