Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Start raketoplánu Discovery ohrožen únikem paliva
Vít Straka Vytisknout článek

Start raketoplánu Discovery ohrožen únikem paliva

Posádka raketoplánu zodpovídá dotazy novinářů po testu TCDT
Posádka raketoplánu zodpovídá dotazy novinářů po testu TCDT
Raketoplán Discovery již několik týdnů stojí na floridské startovací rampě 39A a NASA stroj připravuje na jeho poslední misi STS-133, jeho start k Mezinárodní kosmické stanici s novým modulem je momentálně naplánován na 1. listopadu. Nad jasným horizontem se však začínají stahovat mraky, obrazně i doslova. Floridský kosmodrom může být v blízké době zasažen tropickou bouří (doslovné mraky nad obzorem) a z potrubí raketoplánu uniká toxické palivo (obrazné mraky nad obzorem).

Šestičlenná posádka zkušených astronautů, poslední posádka raketoplánu Discovery, navštívila minulý týden mys Canaveral a vyzkoušela si zde přímo v kabině raketoplánu simulované odpočítávání ke startu se všemi přípravami, které je v den startu čekají (tato zkouška se nazývá TCDT, Terminal Countdown Demonstration Test). Na konci minulého týdne se posádka vypravila zpět do Houstonu. Krátce po jejich odletu však technici na startovací rampě objevili znepokojivou věc: únik paliva z potrubí v zadní pohonné sekci raketoplánu.

Schéma zadní pohonné sekce
Schéma zadní pohonné sekce
Silně toxický monomethylhydrazin (do těla se dostává pouhým kontaktem s kůží) unikal z potrubí pro vedení paliva, příslušejícího k pravému motoru OMS (Orbital Maneuvring Systém, motory pro manévrování na oběžné dráze), konkrétně z místa, které je součástí spojovací větve, která umožňuje přesun paliva mezi oběma motory OMS. Únik se poté podařilo zastavit při následné inspekci systému, při které byl také zvýšen tlak v potrubí. Otázkou však zůstává proč k úniku došlo, protože jeho příčinu se nepodařilo určit.

"Zkusili jsme únik zastavit a vypadá to, že se zastavil," řekl ve čtvrtek John Shannon, manažer programu raketoplánů. "Ale podstata věci je ta, že létáme s určitým rizikem, které musíme akceptovat, nelétáme však s neznámým rizikem. A tento případ bych charakterizoval jako neznámé riziko, protože jsme nezjistili, proč došlo k tomu úniku."

Nakonec bylo rozhodnuto zrušit plánované testy a prověrky a rovnou vyměnit dva ventily podezřelé z úniku. Proto NASA začala ve čtvrtek s odčerpáváním toxického paliva z nádrží raketoplánu. Až bude hotovo, technici v ochranných oděvech vstoupí do dotyčného místa v pohonné sekci letounu a provedou požadované opravy. Práci by měli dokončit o víkendu. Problémem je rychle se blížící datum startu (1. listopadu ve 21:40 SEČ) a také to, že kvůli toxické povaze odčerpávaného paliva a práci techniků v toxickém prostředí musela startovací rampu opustit většina personálu, připravující letoun na vzlet. Manažeři jsou ale optimističtí a prohlašují, že když se opravy podaří skutečně dokončit o víkendu, plánované datum startu se stihne. Pokud technici v raketoplánu objeví větší problém, než očekávali, nebo se opravy zkomplikují, dojde zcela jistě k odkladu startu.

Dalším problémem je tropická bouře Richard, která by mohla podle počítačových modelů zasáhnout oblast Kennedyho kosmického střediska na mysu Canaveral na své cestě nad Atlantský oceán. To je další faktor, komplikující už tak složitou situaci. V pondělí 25. října by se měli na Floridě sejít zástupci odpovědných míst a schválit (nebo zrušit) plánovaný start 1. listopadu. Pokud vše půjde dobře, opravy palivového potrubí už budou v té době hotové.

Podle stále platných plánů bude start STS-133 předposledním startem raketoplánu vůbec, 27. února 2011 má následovat mise Endeavour STS-134 a tím má program raketoplánů skončit. Stále intenzivněji NASA plánuje ještě třetí misi Atlantis STS-135 s datem startu 28. června 2011, už dokonce došlo i ke jmenování posádky. Tato mise však dosud nebyla oficiálně schválena americkou vládou.

Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »