Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Testovací let návratového pouzdra Starfall

Testovací let návratového pouzdra Starfall

Start rakety Falcon 9 s misí Starfall Demo.
Autor: X/SpaceX

V úterý 23. června ve 12:53 SELČ úspěšně odstartovala z rampy SLC-40 raketa Falcon 9 na misi Starfall Demo. Šlo o testovací let prvního exempláře návratového pouzdra Starfall, které má bezpilotně dopravovat cenný vědecký náklad z oběžné dráhy zpět na Zemi. Za tímto doposud utajovaným projektem stojí společnost SpaceX a je primárně určen pro vynášení na raketách Super Heavy Starship, která bude moci v budoucnu vynášet více těchto kapslí najednou. 

Autonomní návratový modul Starfall je nízké, cylindrické pouzdro o průměru 3,1 metru a výšce pouhých 0,75 metru. Prázdná kapsle váží něco přes dvě tuny a je schopna nést až jednu tunu nákladu. Starfall se skládá ze dvou částí – horní hliníkové desky a spodního tepelného štítu vyrobeného z uhlíkových vláken. Vlastní pohon pro deorbitaci kapsle nemá, deorbitační zážeh tedy provádí horní stupeň rakety ještě před oddělením pouzdra. Samotná kapsle disponuje pouze korekčními tryskami na stlačený plyn.

Oficiální vizualizace vstupu návratového pouzdra Starfall do atmosféry. Autor: X/SpaceX
Oficiální vizualizace vstupu návratového pouzdra Starfall do atmosféry.
Autor: X/SpaceX

Hlavním důvodem, proč SpaceX tento projekt vyvíjí, je využití prostředí ve vesmíru. Mikrogravitace a vakuum totiž umožňují výrobu materiálů, které na Zemi vyrobit nelze. Primárně jde o vysoce čisté materiály, polovodiče, optická vláka a léčiva či biologické tkáně. Starfall bude moci rychle a bezpečně dopravit výsledky těchto experimentů k zákazníkům a vědcům na naší planetě. Projekt tak rozšíří možnosti vědeckých experimentů ve vesmíru, které dnes zajišťuje především Mezinárodní kosmická stanice (ISS), a umožní rychlejší návrat jejich výsledků na Zemi. Analytici a odborné zdroje rovněž poukazují na potenciál systému pro vojenské účely, zejména pro operativní globální zásobování kritickým materiálem (tzv. point-to-point delivery), které se obejde bez pozemní přistávací infrastruktury.

Pro tento start byl použit první stupeň s označením B1078, celkově šlo o jeho 29. let. Došlo také k záchraně aerodynamických krytů – jedna polovina letěla po 36., druhá po 24.

Určitou záhadou zůstalo chování SpaceX během přenosu. Firma v živém přenosu neukázala záběry z horního stupně ani pohled na náklad. Mezi některými sledujícími to vzbudilo spekulace, zda nebylo vyneseno více kapslí najednou.

Loď MV Shannon odváží vyzvednoutou kapsli Starfall Demo do kalifornského přístavu Long Beach Autor: SpaceCoastWest
Loď MV Shannon odváží vyzvednoutou kapsli Starfall Demo do kalifornského přístavu Long Beach
Autor: SpaceCoastWest

Kapsle strávila ve vesmíru přibližně 2,5 hodiny a následně úspěšně přistála na padácích do Tichého oceánu. Odtud ji vyzvedla záchranná loď Shannon, která prototyp dopravila do kalifornského přístavu Long Beach k inspekci odborníky SpaceX.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] SpaceX launches reentry capsule demo mission called ‘Starfall’
[2] SpaceX Starfall
[3] Mise Starfall Demo



O autorovi

Zdeněk Jánský

Zdeněk Jánský

Narodil se v roce 2011 v Hradci Králové a studuje na osmiletém Gymnáziu Dr. Emila Holuba v Holicích. Dlouhodobě se věnuje kosmonautice, astronomii, IT a fotografii. Ve své fotografické tvorbě se zaměřuje na detailní makrofotografii hmyzu, krajinářskou astrofotografii a fotografii přírody. Za své snímky získal ocenění v řadě fotografických soutěží.

V astronomických soutěžích dosahuje úspěchů na celostátní úrovni: v roce 2024 obsadil 3. místo v krajském kole Astronomické olympiády v kategorii GH a o rok později, v roce 2025, vybojoval 5. místo v celostátním finále téže kategorie a v roce 2026 se umístil na 17. místě v celostátním kole v kategorii EF. V roce 2026 s týmem obsadili 8. místo v národním finále studentské technologické soutěže CanSat.

Na vesmíru ho fascinují jeho nikdy nekončící tajemství, která lidstvo nikdy plně nepozná. V rámci kosmonautiky ho pak přitahují neuvěřitelné technologie, které lidské možnosti neustále posouvají dál.

Své nadšení pro obor aktivně předává veřejnosti. Je redaktorem portálu Kosmonautix.cz, kde kromě psaní článků spravuje oficiální profil webu na sociální síti Threads. Dále se podílí na tvorbě obsahu pro instagramový účet České astronomické společnosti (ČAS), působí v administrátorském týmu Discord serveru AstroConnect, je aktivním členem Astronomické společnosti v Hradci Králové (ASHK) a aktuálně se podílí na tvorbě nové expozice o kosmonautice v prostorech digitálního planetária v Hradci Králové.

Štítky: Starfall, Falcon 9, SpaceX


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »