Výprava za Surveyorem 3

Posádku tvořili velitel Charles Conrad, pilot velitelské sekce Richard Gordon a pilot lunárního modulu Alan Bean (mimochodem, Conrad a Gordon spolu letěli už v Gemini 11 a vytvořili do té doby nevídaný výškový rekord 1368 km, při kterém jako první pozemšťané proletěli Van Allenovými radiačními pásy, rekord byl překonán až při misi Apolla 8). Start Apolla 12 se uskutečnil 14. listopadu 1969 i přes nepříznivé počasí. Husté mraky visely jen pár set metrů nad zemí a lilo jako z konve. Prekérnější ovšem byla povětrnostní situace, která však nakonec přece jen zůstala v limitech a v čase T-12 minut dostala dvanáctka povolení ke startu. Všechno šlo normálně. Aspoň první půlminutu po startu. Po 36 sekundách letu, ve výšce asi 3 kilometry, do nosné rakety Saturn V udeřil blesk a dočasně vyřadil dodávku proudu z palivových baterií.

Podle slov astronautů se v té chvíli rozsvítily snad všechny kontrolky. Někteří už jistě pomýšleli na záchrannou věž, která by odnesla velitelský modul s astronauty do bezpečné vzdálenosti. V řídícím středisku v Houstonu ovšem kontrolor John Aaron přišel s řešením. SCE na auxillary (volně přeloženo přepnutí na záložní zdroje). Ředitel směny Gerry Griffin ovšem reagoval překvapenou otázkou: "SCE na auxillary? Co to je?" Nevěděl to ani spojař Jerry Carr, když to diktoval veliteli Conradovi a určitě mu nepřidalo na klidu, když Conrad projevil stejnou nevědomost. Příkaz byl ovšem směřován na Beana, který měl rozvody na starosti a přepnul SCE na auxillary. Všichni měli samozřejmě starost, jestli blesk nepoškodil systémy lodi nebo lunárního modulu, nicméně žádné následky si podle všeho Apollo 12 neodneslo. Jen posádka mírný šok.

Cílovou plochou pro lunární modul Intrepid byl kráter Surveyor v Oceánu bouří. Kráter pojmenovaný po sondě Surveyor 3, která poblíž něj přistála v dubnu 1967 a vysílala na Zemi vůbec první televizní záběry z povrchu Měsíce. Conrad a Bean měli za úkol sondu nalézt a její kameru vzít s sebou zpátky, kvůli studiu dlouhodobého působení měsíčního prostředí na takové přístroje. Ovšem přistát tak přesně na Měsíci byl úkol nelehký (Apollo 11 dosedlo skoro 5 km od plánovaného místa). Vše se ale nakonec zdárně podařilo a astronauté to z Intrepidu k sondě měli asi jen 180 metrů. Čekaly je 2 vycházky v Oceánu bouří. Surveyoru ale patřila až ta druhá, při první měly být rozmístěny vědecké přístroje, vztyčena vlajka ale především uvedena do provozu první barevná kamera na Měsíci (jedenáctka měla černobílou). Samozřejmě smůla nechodí po horách ale po lidech a po Měsíci. Těžko říct, co se kameře stalo. Podle oficiální verze ji Bean omylem namířil do Slunce a spálil čidlo, on sám ale uvádí, že si ničeho takového není vědom. Každopádně první barevné vysílání z Měsíce proběhlo až při misi Apolla 14 (možná si vzpomenete na Shepardův golfový švih, který předvedl před kamerou).

Dál šlo všechno hladce, Intrepid 20. listopadu odstartoval na oběžnou dráhu, kde se spojil s velitelským modulem Yankee Clipperem. Gordon přivítal své 2 kolegy a já vyvracím autentičnost scény ze seriálu Ze Země na Měsíc, ve které jim přikázal, aby se do velitelského modulu vrátili nazí, bez svých špinavých skafandrů. Naopak. Při přenášení vzorků atd. kabinu pořádně zaneřádili. Když bylo vše hotovo a lunární modul odhozen, velitel Conrad vypojil fónické spojení se Zemí a rozhodným tónem nařídil úklid. V zápalu práce ale nepřepojili antény, telemetrii byla vysílána z boku lodi odvráceném od Země a řídící středisko ztratilo na hodinu a 57 minut pojem o existenci Apolla 12. Po opětovném navázání spojení a lehké výměně názorů šlo ale všechno dobře. Yankee Clipper opustil měsíční orbit, zamířil k Zemi a na padácích se 24. listopadu snesl do vln Tichého oceánu. Tím a třítýdenní karanténou skončilo druhé přistání člověka na Měsíci.

Zdroj:

• http://www.hq.nasa.gov/alsj/
• mek.kosmo.cz
• www.nasaimages.org
• NASA TV