Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Výprava za Surveyorem 3
Vít Straka Vytisknout článek

Výprava za Surveyorem 3

Charles Conrad a Surveyor 3
Charles Conrad a Surveyor 3
Nedávno jsem brouzdal po internetových stránkách NASA a prohlížel si obrázky v galerii, do které každý den přidají nějaký aktuální, např. čerstvou fotografii nějaké mlhoviny z Hubbleova teleskopu nebo pohled na Slunce z povrchu Marsu zaslaný Phoenixem. Před několika dny se tam objevila fotografie lunárního modulu Apolla 11 Orla, chvíli po oddělení od mateřské lodě Columbie, jak ho zachytil její pilot Michael Collins. Dobře to dokumentuje obecně známý fakt, že nejznámějšími lunárními expedicemi byly Apollo 11 a 13. Já se ale pokusím strefit mezi ně. Druhé přistání na Měsíci, uskutečněné při misi Apolla 12 za to jistě stojí.

Posádku tvořili velitel Charles Conrad, pilot velitelské sekce Richard Gordon a pilot lunárního modulu Alan Bean (mimochodem, Conrad a Gordon spolu letěli už v Gemini 11 a vytvořili do té doby nevídaný výškový rekord 1368 km, při kterém jako první pozemšťané proletěli Van Allenovými radiačními pásy, rekord byl překonán až při misi Apolla 8). Start Apolla 12 se uskutečnil 14. listopadu 1969 i přes nepříznivé počasí. Husté mraky visely jen pár set metrů nad zemí a lilo jako z konve. Prekérnější ovšem byla povětrnostní situace, která však nakonec přece jen zůstala v limitech a v čase T-12 minut dostala dvanáctka povolení ke startu. Všechno šlo normálně. Aspoň první půlminutu po startu. Po 36 sekundách letu, ve výšce asi 3 kilometry, do nosné rakety Saturn V udeřil blesk a dočasně vyřadil dodávku proudu z palivových baterií.

Posádka Apolla 12
Posádka Apolla 12
Podle slov astronautů se v té chvíli rozsvítily snad všechny kontrolky. Někteří už jistě pomýšleli na záchrannou věž, která by odnesla velitelský modul s astronauty do bezpečné vzdálenosti. V řídícím středisku v Houstonu ovšem kontrolor John Aaron přišel s řešením. SCE na auxillary (volně přeloženo přepnutí na záložní zdroje). Ředitel směny Gerry Griffin ovšem reagoval překvapenou otázkou: "SCE na auxillary? Co to je?" Nevěděl to ani spojař Jerry Carr, když to diktoval veliteli Conradovi a určitě mu nepřidalo na klidu, když Conrad projevil stejnou nevědomost. Příkaz byl ovšem směřován na Beana, který měl rozvody na starosti a přepnul SCE na auxillary. Všichni měli samozřejmě starost, jestli blesk nepoškodil systémy lodi nebo lunárního modulu, nicméně žádné následky si podle všeho Apollo 12 neodneslo. Jen posádka mírný šok.

Cílovou plochou pro lunární modul Intrepid byl kráter Surveyor v Oceánu bouří. Kráter pojmenovaný po sondě Surveyor 3, která poblíž něj přistála v dubnu 1967 a vysílala na Zemi vůbec první televizní záběry z povrchu Měsíce. Conrad a Bean měli za úkol sondu nalézt a její kameru vzít s sebou zpátky, kvůli studiu dlouhodobého působení měsíčního prostředí na takové přístroje. Ovšem přistát tak přesně na Měsíci byl úkol nelehký (Apollo 11 dosedlo skoro 5 km od plánovaného místa). Vše se ale nakonec zdárně podařilo a astronauté to z Intrepidu k sondě měli asi jen 180 metrů. Čekaly je 2 vycházky v Oceánu bouří. Surveyoru ale patřila až ta druhá, při první měly být rozmístěny vědecké přístroje, vztyčena vlajka ale především uvedena do provozu první barevná kamera na Měsíci (jedenáctka měla černobílou). Samozřejmě smůla nechodí po horách ale po lidech a po Měsíci. Těžko říct, co se kameře stalo. Podle oficiální verze ji Bean omylem namířil do Slunce a spálil čidlo, on sám ale uvádí, že si ničeho takového není vědom. Každopádně první barevné vysílání z Měsíce proběhlo až při misi Apolla 14 (možná si vzpomenete na Shepardův golfový švih, který předvedl před kamerou).

Start druhé měsíční expedice
Start druhé měsíční expedice
Dál šlo všechno hladce, Intrepid 20. listopadu odstartoval na oběžnou dráhu, kde se spojil s velitelským modulem Yankee Clipperem. Gordon přivítal své 2 kolegy a já vyvracím autentičnost scény ze seriálu Ze Země na Měsíc, ve které jim přikázal, aby se do velitelského modulu vrátili nazí, bez svých špinavých skafandrů. Naopak. Při přenášení vzorků atd. kabinu pořádně zaneřádili. Když bylo vše hotovo a lunární modul odhozen, velitel Conrad vypojil fónické spojení se Zemí a rozhodným tónem nařídil úklid. V zápalu práce ale nepřepojili antény, telemetrii byla vysílána z boku lodi odvráceném od Země a řídící středisko ztratilo na hodinu a 57 minut pojem o existenci Apolla 12. Po opětovném navázání spojení a lehké výměně názorů šlo ale všechno dobře. Yankee Clipper opustil měsíční orbit, zamířil k Zemi a na padácích se 24. listopadu snesl do vln Tichého oceánu. Tím a třítýdenní karanténou skončilo druhé přistání člověka na Měsíci.

Zdroj:





O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »