Z historie kosmonautiky: Dramatický let Sojuzu 6
Část vyprávění účastníka letu kosmonauta Valerije Kubasova.
Svůj první kosmický let jsem absolvoval v říjnu 1969 na palubě kosmické lodi Sojuz 6 společně s Georgijem Šoninem. Jednalo se o první skupinový let, kdy se na oběžné dráze kolem Země nacházely současně tři kosmické lodě Sojuz. Následující den po našem startu byl vypuštěn Sojuz 7. Na jeho palubě se nacházeli Anatolij Filupčenko, Vladislav Volkov a Viktor Gorbatko. Další den se na oběžnou dráhu dostala třetí kosmická loď - Sojuz 8 - s Vladimirem Šatalovem a Alexejem Jelisejevem.
Kosmické lodě Sojuz 7 a Sojuz 8 se měly na oběžné dráze spojit, což se jim nepodařilo pro poruchu na systému sbližování. Naše posádka kosmické lodi Sojuz 6 měla za úkol uskutečnit první svařování kovů v beztížném stavu. Objevily se také informace, že jsme měli za úkol fotografovat proces vzájemného přibližování a spojování kosmických lodí Sojuz 7 a 8. To ovšem nebylo možné. Nemohli jsme se přiblížit do jejich blízkosti, neboť na naší kosmické lodi scházel systém pro vzájemné sbližování. V ručním režimu to tehdy ještě nikdo neuměl, přestože jsme se o to s Georgijem Šoninem pokusili.
Ale vraťme se k experimentu se svařováním. Připravili jej pro nás v Kijevě, v Institutu elektrického svařování E. O. Patona. Tam také vyrobili automatické zařízení "Vulkan",které bylo možné dálkově ovládat z návratové kabiny. Svařování se uskutečnilo pomocí elektronového paprsku, zaostřovaného magnetickým polem. Společně s Šoninem jsme se nacházeli v návratovém modulu, zatímco svařovací aparatura byla umístěna v orbitálním úseku, v němž bylo po dobu experimentu vytvořeno vakuum. Podle mých příkazů zařízení Vulkan uskutečnilo automaticky veškeré naplánované experimenty se svařováním. Byly vyzkoušeny různé postupy při svařování různých materiálů.
Po ukončení svařování jsme obnovili v orbitálním úseku normální atmosféru a přemístili jsme se tam z návratového modulu zjistit, jaké jsou výsledky celého experimentu. Okamžitě jsme ucítili silný zápach. Přemístil jsem se ke stolu se svařovacími vzorky a doslova jsem strnul. Svařovací stůl byl téměř přeříznut napůl jako mimořádně ostrým nožem, okraje řezu byly nataveny. Vnitřní potah trupu orbitálního úseku byl rovněž naříznut.
Urychleně jsme se vrátili do návratového modulu. Program našeho letu byl již splněn, všechny úkoly jsme provedli. Seděli jsme s kapitánem v křeslech a uvažovali o vzniklé situaci: cenné vzorky svařovaných materiálů zůstaly v orbitálním úseku. Pokud je nepřeneseme do návratové kabiny, pak shoří v hustých vrstvách atmosféry po oddělení orbitálního úseku. Něco jsme museli vymyslet. Zapnuli jsme televizní kameru, abychom si znovu prohlédli pracovní stůl, vnitřní potah orbitálního úseku a veškeré jeho vybavení. Kvůli bezpečnosti jsme v tomto úseku snížili tlak. Jestliže konstrukce vydržela původní přetlak, musí vydržet i snížený tlak. Pro vzorky jsem se vydal sám, abychom snížili možné riziko. Vyzvedl jsem vzorky, rychle jsem za sebou uzavřel průlez a vícekrát jsme do orbitálního úseku nevstoupili.
Po přistání se odborníkům podařilo zjistit, že za nesprávný průběh experimentu se svařováním v beztížném stavu mohl vliv magnetického pole Země. Jeho působením se změnilo magnetické zaostřování elektronového paprsku, a tak místo svařování probíhalo řezání.
Zdroj: Novosti kosmonavtiki 3/2005
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí