Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Záznam online přenosu startu raketoplánu Discovery STS-133
Vít Straka Vytisknout článek

Záznam online přenosu startu raketoplánu Discovery STS-133

pad.jpg Autor: NASA

Autor: NASA
Přidali jste se k nám při sledování startu raketoplánu Discovery k Mezinárodní vesmírné stanici, vůbec posledního startu kosmického letounu jménem Discovery 24. února 2011. Start z Kennedyho kosmického střediska na Floridě se uskutečnil ve 22:53 SEČ, náš přenos zde začal ve 22:00.

23:14I přes problémy, se kterými přišla na poslední chvíli armáda, za sebou máme hladký start do vesmíru. Náš přenos tímto končí, děkujeme za vaši pozornost.

23:08 Discovery se nachází na suborbitální dráze, jejíž nejnižší bod leží v zemské atmosféře. Raketoplán nyní bez zážehů, pouze setrvačností, vyletí do nejvyššího bodu své dráhy a tam zapálí motory OMS. Tímto manévrem přejde na plnohodnotnou oběžnou dráhu, která jej za dva dny po několika dalších manévrech přivede ke kosmické stanici ISS.
Oranžová nádrž vypustí zbytky paliva a zůstane na suborbitální dráze. Po obletu poloviny světa shoří v atmosféře.

23:06 Dva astronauti, Michael Barratt a Alvin Drew v této chvíli pořizují snímky odhozené nádrže. Vše jde perfektně.

23:03 Hlavní motory SSME raketoplánu jsou vypnuty, externí nádrž, ze které čerpaly, odhozena.

23:00 Výška 108 km, rychlost asi 4216 m/s. Záběry, jež vidíme na TV NASA, jsou z kamery na externí nádrži. Kamera hlídá případné odpadávání izolace z nádrže a možné poškození tepelného štítu letounu. jako v případě raketoplánu Columbia roku 2003.

22:56 Výška 45 km, rychlost 1360 m/s. Discovery právě odhodil dva boční pomocné motory SRB, dále pokračuje poháněn třemi vlastními hlavními motory SSME, které čerpají tekutý vodík a kyslík z oranžové externí nádrže. Na chvíli nyní raketoplán také zažehne dva motory OMS, primárně určené k manévrování na oběžné dráze.

overall.jpg Autor: spaceflightnow.com

Autor: spaceflightnow.com
22:54 Zážeh hlavních motorů, 5, 4, 3, 2, 1 a START! Discovery se naposledy vydává do vesmíru.

22:51 Poslední komponentou startovací věže, která raketoplán "pustí" dříve než v okamžik startu, je horní odvětrávací "čepička" z vrcholku externí nádrže, která odvádí bezpečně pryč odpařující se kyslík, sloužící jako okysličovadlo pro hlavní motory raketoplánu. Nyní již stabilitu startovací sestavy zajišťují jen pyrotechnické šrouby na povrchu plochy, na které raketoplán vertikálně stojí. Ty budou odpáleny přesně v okamžiku startu.

22:49 Vojáci dali "go", po tomto dramatu letíme!

22:46 Raketoplán může teoreticky startovat až do konce startovacího okna, tzn. do 22:55. Oficiální odpočet opět stojí na pěti minutách, čekáme na vojáky.

22:43 Po přání štěstí od techniků přichází na řadu odsunutí ramene startovací rampy, které ještě před pár hodinami posloužilo posádce ke vstupu do kokpitu letounu. V případě nouze (např. požár na rampě) je možné tuto únikovou cestu vrátit k raketoplánu během asi deseti vteřin.

22:42 Oficiální odpočet opět běží, řízení posledních předstartovních operací přebírá počítačový systém zvaný Ground Launch Sequencer, umístěný v sále řídícího střediska startu na mysu Canaveral.
Vojáci však stále řeší svůj problém, na výsledek čekáme.

22:38 Právě je na TV NASA slyšet hlasování go/no-go, týká se samozřejmě závěrečného povolení ke startu. Svůj souhlas musí projevit lidé z celkem čtyř orgánů: z řídícího střediska v Houstonu, které přebírá řízení mise jakmile raketoplán opustí startovací rampu, dále technici z řídícího střediska startu přímo na mysu Canaveral na Floridě, tým manažerů mise a samozřejmě i velitel raketoplánu.
Ještě uvidíme, jak se letová kontrola vypořádá s problémem, který mají vojáci, pomáhající se sledováním vypuštěných plavidel.

22:30 Vojáci, kteří pomáhají NASA se sledováním a monitorováním plavidel, vypouštěných z mysu Canaveral, právě ohlásili, že mají závadu na hlavním počítači. Nyní máme kvůli tomu "no-go".

22:28 Informace o poškozené dlaždici u vstupního poklopu pro posádku: podle NASA došlo k odpadnutí kousku dlaždice, technici na rampě však s sebou nosí tubu s hmotou na opravu dlaždiček. Tu aplikovali. Je třeba půl hodiny, aby hmota zatvrdla, takže není důvod k obavám. Technici již rampu opustili.

22:24 Všechno je "go", nejsou hlášeny žádné výrazné technické problémy, počasí je stále dobré i přes 10procentní šanci přechodu nízké oblačnosti s deštěm.

22:16 Již nemálo pokusů o vypuštění raketoplánu pohřbilo typické floridské, velmi dynamické a rychle se měnící počasí. Při letu ke kosmické stanici nebo vlastně jakémukoliv cíli na oběžné dráze není možné zkrátka počkat např. dvě hodiny, až se počasí umoudří. Start k cíli na oběžné dráze je možný pouze jednou denně, když zemská rotace dostane kosmodrom do roviny oběžné dráhy cíle raketoplánu, kdyby letoun vzlétl mimo toto startovací okno, spálil by třeba všechno palivo ale k cíli by se nedostal. Startovací okno ke stanici ISS trvá jen deset minut a pokud start v té chvíli není možný např. kvůli počasí, je třeba počkat do dalšího dne, necelých 24 hodin.
V současné chvíli je počasí dobré a na záběrech TV NASA je vidět nad raketoplánem jasná modrá obloha.

22:10 Oficiální odpočet ke startu je v současné chvíli pozastaven v čase devět minut do vzletu. To je normální a plánované, jde o poslední přestávku v odpočítávání, která trvá asi 45 minut. Tato přestávka umožňuje zodpovědným týmům naposled řádně zhodnotit situaci a provést hlasování o tom, zda definitivně povolit dnešní start.

22:07 Na kosmodromu na mysu Canaveral probíhají poslední přípravy víceméně bez problémů. Počasí je velmi pěkné, technici na rampě ještě dokončují opravu ochranné dlaždice u poklopu do kokpitu, vypadá to, že poškození dlaždice nakonec nebude překážkou.

22:00 Právě začíná náš online přenos startu raketoplánu Discovery, který se dnes vydává na svou poslední misi, celkově třetí od konce v celém programu Space Shuttle.

Zdroje a doporučené odkazy:

Video převzato z kanálu NASA na youtube.com




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »