Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Zkáza rakety Proton – 13 dní poté
Vít Straka Vytisknout článek

Zkáza rakety Proton – 13 dní poté

Hořící trosky Protonu těsně před dopadem na Bajkonur Autor: RussianSpaceWeb.com
Hořící trosky Protonu těsně před dopadem na Bajkonur
Autor: RussianSpaceWeb.com
Zítra kalendář ukáže již dva týdny od chvíle, kdy se krátce po startu vymkla kontrole ruská raketa Proton a za ohromné exploze dopadla zpět na kosmodrom Bajkonur. A jaká je situace nyní? Lety nosičů Proton jsou až do odvolání zastaveny, družice, kterou měl Proton vynést na orbit ještě v červenci je dlouhodobě uskladněna na Bajkonuru. Vyšetřování ruské státní komise se však může pochlubit prvními výsledky, které ukazují tak, jako už mnohokrát předtím, na selhání lidského faktoru.

Začneme optimisticky: jako již definitivní fakt můžeme brát to, že hrůzná havárie nijak zásadně nepoškodila infrastrukturu kosmodromu Bajkonur a nepřišly žádné zprávy o zdravotních újmách personálu, zde bych hovořil o velikém štěstí.

Společnost International Launch Services, provozovatel nosiče Proton na komerčním trhu dopravních služeb na oběžnou dráhu (nešťastný start byl však misí pro ruskou vládu), vydala před týdnem prohlášení, v němž uvádí, že vyšetřování ruské státní komise běží na plné obrátky. Telemetrická data odeslaná letové kontrole raketou i pozemními systémy, byla převedena do Moskvy k pečlivé analýze experty. Protože k havárii došlo krátce po startu, vyšetřování se soustředí na průběh předstartovních sekvencí a prvních fází letu.

„Vyrojilo se mnoho zvěstí a spekulací o příčině havárie na internetu i v dalších zdrojích a dost možná, že i Vy máte vlastní nápady či otázky. Ruská státní komise havárii vyšetří a časem zveřejní své výsledky.“ Tak praví tiskové prohlášení ILS. Zpět do provozu se raketa Proton může vrátit teprve poté, co ruská komise dokončí vyšetřování a zveřejní jeho výsledky, které budou následně probrány komisí ILS – zákazníky společnosti, technickými experty a lidmi z pojišťovny – za účelem zabránění podobných selhání v budoucnu. Pak se teprve začnou plánovat další mise Protonů.

ILS odhaduje, že výsledky ruské státní komise by mohly být k mání s trochou štěstí koncem července.

Družice ASTRA na oběžné dráze v představě počítače Autor: Astrium
Družice ASTRA na oběžné dráze v představě počítače
Autor: Astrium
A tak zůstává velkou neznámou datum startu evropské družice pro přenos televizního vysílání ASTRA 2E, která měla započít 15letou misi na geostacionární oběžnou dráhu (cca 36 000 km vysoko; oblet Země zde trvá 24 hodin, tudíž družice je stále nad stejným místem zemského povrchu) startem na špici rakety Proton 21. července. ASTRA zůstává dlouhodobě uskladněna na Bajkonuru a tým techniků, zajišťující její misi, byl poslán domů.

Plavidlo o hmotnosti 6020 kg při startu bylo vyrobeno ve Francii pro firmu SES z Lucemburska a má zajišťovat přenosové služby pro Evropu, Afriku a Střední Východ z bodu nad oblastí zemského povrchu o východní délce 28,2 stupně.

„Naší prioritou v ILS je bezpečnost a jsme rádi, že vám můžeme oznámit, že všechen personál, zajišťující misi ASTRA 2E byl (při havárii) v bezpečné vzdálenosti na místě vyhrazeném pro ILS, a všichni jsou v pořádku. Navíc nám bylo řečeno, že nedošlo k žádným zraněním či postižením ruského a kazašského personálu kosmodromu… Satelit ASTRA 2E je rovněž v pořádku a byl připraven k uskladnění. Ještě nebyl natankován,“ pokračuje prohlášení International Launch Services.

Byť to ještě není definitivním výsledkem, vyšetřovatelé z ruské státní komise, probírající se troskami rakety, našli něco, co by mohlo leccos vysvětlit. Několik kriticky důležitých navigačních senzorů na palubě rakety totiž bylo nainstalováno vzhůru nohama!

9. července vyšetřovatelé našli v troskách něco, co je bodlo do očí – některé navigační senzory hranatého tvaru, mající šipečku, která má směřovat ke špici rakety, byly touto šipkou otočeny dolů, tedy o 180 stupňů jinam. Havárie tedy mohla proběhnout takhle: řídící počítač vzlétající rakety dostával chybné informace o její pozici a tuto domnělou chybu, vyrobenou špatně fungujícími senzory, se snažil napravit náklonem nosiče. Protože však chyba byla pouze ve vnímání senzory, korektivní náklon se stal raketě osudným a nadobro ji vyvedl z kontroly nad sebou samou.

Stopy po viníkovi přivedly komisi k mladému technikovi z moskevské továrny GKNPT Kruničev, zodpovědnému za instalaci senzorů. Abychom však neházeli všechnu vinu na něj, toto zjištění také ukázalo, že ani v dotyčné továrně, ani při následných testech rakety a ani před startem na Bajkonuru prostě nikdo senzory nezkontroloval, data z testu systémů nosiče vadnou instalaci ukázat nemohla, protože zdánlivě senzory fungovaly. Mladý technik chybu zřejmě udělal, systém kontroly kvality ale také.

Snímek Bajkonuru z izraelského satelitu, ukazující zřetelně spálené místo dopadu trosek Autor: RussianSpaceWeb.com
Snímek Bajkonuru z izraelského satelitu, ukazující zřetelně spálené místo dopadu trosek
Autor: RussianSpaceWeb.com
Průzkum trosek rakety odhalil, že senzory, zapojené do modulů s označením BDG, které měly na starost zaznamenávání pohybu vzhůru, byly instalovány správně, nicméně všechny tři moduly se senzory BDG, které kontrolovaly pohyb ve třech osách letu, byly otočeny o oněch osudných 180 stupňů. Protože chybně byly nainstalovány všechny tři soustavy senzorů, řídící počítač Protonu nedokázal rozpoznat, že dostává chybná data.

Zarážející také je, že špatná instalace musela vyžadovat velké fyzické úsilí technika, což mohlo samo o sobě někoho "trknout".

Vyšetřovatelé na základě těchto skutečností zkontrolovali již vyrobené Protony a přednostně ty, které již jsou na Bajkonuru, stejnou anomálii však neobjevili.

Předešlá fakta v žádném případě ale nepovažujme za definitivní příčinu havárie, jde pouze o zajímavost z průběhu vyšetřování, jehož konec teprve přinese nějaké definitivní závěry, na které si musíme ještě alespoň nějaký ten týden počkat.

Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: Havárie raket, Raketa Proton


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »