Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Zkáza rakety Proton – 13 dní poté
Vít Straka Vytisknout článek

Zkáza rakety Proton – 13 dní poté

Hořící trosky Protonu těsně před dopadem na Bajkonur Autor: RussianSpaceWeb.com
Hořící trosky Protonu těsně před dopadem na Bajkonur
Autor: RussianSpaceWeb.com
Zítra kalendář ukáže již dva týdny od chvíle, kdy se krátce po startu vymkla kontrole ruská raketa Proton a za ohromné exploze dopadla zpět na kosmodrom Bajkonur. A jaká je situace nyní? Lety nosičů Proton jsou až do odvolání zastaveny, družice, kterou měl Proton vynést na orbit ještě v červenci je dlouhodobě uskladněna na Bajkonuru. Vyšetřování ruské státní komise se však může pochlubit prvními výsledky, které ukazují tak, jako už mnohokrát předtím, na selhání lidského faktoru.

Začneme optimisticky: jako již definitivní fakt můžeme brát to, že hrůzná havárie nijak zásadně nepoškodila infrastrukturu kosmodromu Bajkonur a nepřišly žádné zprávy o zdravotních újmách personálu, zde bych hovořil o velikém štěstí.

Společnost International Launch Services, provozovatel nosiče Proton na komerčním trhu dopravních služeb na oběžnou dráhu (nešťastný start byl však misí pro ruskou vládu), vydala před týdnem prohlášení, v němž uvádí, že vyšetřování ruské státní komise běží na plné obrátky. Telemetrická data odeslaná letové kontrole raketou i pozemními systémy, byla převedena do Moskvy k pečlivé analýze experty. Protože k havárii došlo krátce po startu, vyšetřování se soustředí na průběh předstartovních sekvencí a prvních fází letu.

„Vyrojilo se mnoho zvěstí a spekulací o příčině havárie na internetu i v dalších zdrojích a dost možná, že i Vy máte vlastní nápady či otázky. Ruská státní komise havárii vyšetří a časem zveřejní své výsledky.“ Tak praví tiskové prohlášení ILS. Zpět do provozu se raketa Proton může vrátit teprve poté, co ruská komise dokončí vyšetřování a zveřejní jeho výsledky, které budou následně probrány komisí ILS – zákazníky společnosti, technickými experty a lidmi z pojišťovny – za účelem zabránění podobných selhání v budoucnu. Pak se teprve začnou plánovat další mise Protonů.

ILS odhaduje, že výsledky ruské státní komise by mohly být k mání s trochou štěstí koncem července.

Družice ASTRA na oběžné dráze v představě počítače Autor: Astrium
Družice ASTRA na oběžné dráze v představě počítače
Autor: Astrium
A tak zůstává velkou neznámou datum startu evropské družice pro přenos televizního vysílání ASTRA 2E, která měla započít 15letou misi na geostacionární oběžnou dráhu (cca 36 000 km vysoko; oblet Země zde trvá 24 hodin, tudíž družice je stále nad stejným místem zemského povrchu) startem na špici rakety Proton 21. července. ASTRA zůstává dlouhodobě uskladněna na Bajkonuru a tým techniků, zajišťující její misi, byl poslán domů.

Plavidlo o hmotnosti 6020 kg při startu bylo vyrobeno ve Francii pro firmu SES z Lucemburska a má zajišťovat přenosové služby pro Evropu, Afriku a Střední Východ z bodu nad oblastí zemského povrchu o východní délce 28,2 stupně.

„Naší prioritou v ILS je bezpečnost a jsme rádi, že vám můžeme oznámit, že všechen personál, zajišťující misi ASTRA 2E byl (při havárii) v bezpečné vzdálenosti na místě vyhrazeném pro ILS, a všichni jsou v pořádku. Navíc nám bylo řečeno, že nedošlo k žádným zraněním či postižením ruského a kazašského personálu kosmodromu… Satelit ASTRA 2E je rovněž v pořádku a byl připraven k uskladnění. Ještě nebyl natankován,“ pokračuje prohlášení International Launch Services.

Byť to ještě není definitivním výsledkem, vyšetřovatelé z ruské státní komise, probírající se troskami rakety, našli něco, co by mohlo leccos vysvětlit. Několik kriticky důležitých navigačních senzorů na palubě rakety totiž bylo nainstalováno vzhůru nohama!

9. července vyšetřovatelé našli v troskách něco, co je bodlo do očí – některé navigační senzory hranatého tvaru, mající šipečku, která má směřovat ke špici rakety, byly touto šipkou otočeny dolů, tedy o 180 stupňů jinam. Havárie tedy mohla proběhnout takhle: řídící počítač vzlétající rakety dostával chybné informace o její pozici a tuto domnělou chybu, vyrobenou špatně fungujícími senzory, se snažil napravit náklonem nosiče. Protože však chyba byla pouze ve vnímání senzory, korektivní náklon se stal raketě osudným a nadobro ji vyvedl z kontroly nad sebou samou.

Stopy po viníkovi přivedly komisi k mladému technikovi z moskevské továrny GKNPT Kruničev, zodpovědnému za instalaci senzorů. Abychom však neházeli všechnu vinu na něj, toto zjištění také ukázalo, že ani v dotyčné továrně, ani při následných testech rakety a ani před startem na Bajkonuru prostě nikdo senzory nezkontroloval, data z testu systémů nosiče vadnou instalaci ukázat nemohla, protože zdánlivě senzory fungovaly. Mladý technik chybu zřejmě udělal, systém kontroly kvality ale také.

Snímek Bajkonuru z izraelského satelitu, ukazující zřetelně spálené místo dopadu trosek Autor: RussianSpaceWeb.com
Snímek Bajkonuru z izraelského satelitu, ukazující zřetelně spálené místo dopadu trosek
Autor: RussianSpaceWeb.com
Průzkum trosek rakety odhalil, že senzory, zapojené do modulů s označením BDG, které měly na starost zaznamenávání pohybu vzhůru, byly instalovány správně, nicméně všechny tři moduly se senzory BDG, které kontrolovaly pohyb ve třech osách letu, byly otočeny o oněch osudných 180 stupňů. Protože chybně byly nainstalovány všechny tři soustavy senzorů, řídící počítač Protonu nedokázal rozpoznat, že dostává chybná data.

Zarážející také je, že špatná instalace musela vyžadovat velké fyzické úsilí technika, což mohlo samo o sobě někoho "trknout".

Vyšetřovatelé na základě těchto skutečností zkontrolovali již vyrobené Protony a přednostně ty, které již jsou na Bajkonuru, stejnou anomálii však neobjevili.

Předešlá fakta v žádném případě ale nepovažujme za definitivní příčinu havárie, jde pouze o zajímavost z průběhu vyšetřování, jehož konec teprve přinese nějaké definitivní závěry, na které si musíme ještě alespoň nějaký ten týden počkat.

Zdroje:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: Havárie raket, Raketa Proton


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »