Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Zkoušky přistávacího zařízení pro budoucí kosmické lodě

Zkoušky přistávacího zařízení pro budoucí kosmické lodě

landingbags.jpg
Nový americký program pilotovaných letů USA, který vyhlásil počátkem letošního roku prezident George Bush, předpokládá mj. vývoj nové kosmické lodi pro pilotované lety. Americká firma Lockheed Martin úspěšně provedla v nedávné době sérii pádových zkoušek makety kosmické lodi, jejichž účelem bylo vyzkoušet nové technologie měkkého přistání, které mohou být použity pro návratovou kabinu kosmické lodi pro dopravu posádky na Zemi. Zkoušky se uskutečnily na základně U. S. Army Yuma Proving Ground (Yuma, Arizona). Nová technologie počítá s použitím sady dvou dvojic airbagů, které se před dopadem na zemský povrch naplní plynem z vnějších nádrží. To umožní kabině měkce dosednout na zemský povrch právě na vzdušné vaky pod kabinou.

"Tato technologie může být použita v mnoha zařízeních, jednou z možností využití je zajištění bezpečného přistání kosmonautů na palubě nové kosmické lodi CEV (Crew Exploration Vehicle), která bude využívána pro budoucí americké pilotované lety jako náhrada raketoplánu," prohlásil Michael Coats, viceprezident Space Exploration at Lockheed Martin Space Systems. "Tyto úspěšné pádové zkoušky poskytnou nám a NASA spolehlivé údaje o chování airbagů během přistání, které mohou být využívány u budoucích návratových systémů pro pilotované lety. Jaké požadavky budou muset splňovat? Požadavkem číslo jedna je zajištění bezpečnosti posádky, což bude muset respektovat každý konstrukční návrh."

Pádové zkoušky se uskutečnily ve dnech 24. a 25. června 2004. Jejich cílem je vývoj nových technologií, vedoucích k co největšímu snížení rizika při kosmickém výzkumu. Při zkouškách byla používána hmotnostní maketa kabiny o hmotnosti 5 216 kg.

Během zkoušek byla kabina shazována z různých výšek a pod různým úhlem. Systém airbagů fungoval při každém dopadu podle očekávání a potvrdil tak, že zvolená technologie je správná. Místo tvrdého nárazu hmotnostní maketa kosmické lodi, resp. její návratové kabiny, zlehka dosedla na zemský povrch po každém pádu na "polštáře" airbagů. Měřící přístroje potvrdily, že krátkou dobu působící přetížení bylo velmi "vlídné" jak pro vlastní kabinu, tak i pro případnou posádku.

"Na rozdíl od kabiny programu Apollo, která byla určena pro přistání na vodní hladinu, v současné době testované technologie umožní budoucím návratovým kabinám mj. bezpečně přistávat i na pevné zemi," dodává Coats.

Lockheed Martin bude pokračovat dál ve zkouškách zařízení, využívajících airbagů pro zajištění bezpečného přistání kosmických lodí. Do budoucna se počítá mj. se shazováním makety kabiny z letounu za účelem zjištění chování zařízení během sestupu a vlastního přistání.

Zdroj: spaceflightnow.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »