Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Zkoušky přistávacího zařízení pro budoucí kosmické lodě

Zkoušky přistávacího zařízení pro budoucí kosmické lodě

landingbags.jpg
Nový americký program pilotovaných letů USA, který vyhlásil počátkem letošního roku prezident George Bush, předpokládá mj. vývoj nové kosmické lodi pro pilotované lety. Americká firma Lockheed Martin úspěšně provedla v nedávné době sérii pádových zkoušek makety kosmické lodi, jejichž účelem bylo vyzkoušet nové technologie měkkého přistání, které mohou být použity pro návratovou kabinu kosmické lodi pro dopravu posádky na Zemi. Zkoušky se uskutečnily na základně U. S. Army Yuma Proving Ground (Yuma, Arizona). Nová technologie počítá s použitím sady dvou dvojic airbagů, které se před dopadem na zemský povrch naplní plynem z vnějších nádrží. To umožní kabině měkce dosednout na zemský povrch právě na vzdušné vaky pod kabinou.

"Tato technologie může být použita v mnoha zařízeních, jednou z možností využití je zajištění bezpečného přistání kosmonautů na palubě nové kosmické lodi CEV (Crew Exploration Vehicle), která bude využívána pro budoucí americké pilotované lety jako náhrada raketoplánu," prohlásil Michael Coats, viceprezident Space Exploration at Lockheed Martin Space Systems. "Tyto úspěšné pádové zkoušky poskytnou nám a NASA spolehlivé údaje o chování airbagů během přistání, které mohou být využívány u budoucích návratových systémů pro pilotované lety. Jaké požadavky budou muset splňovat? Požadavkem číslo jedna je zajištění bezpečnosti posádky, což bude muset respektovat každý konstrukční návrh."

Pádové zkoušky se uskutečnily ve dnech 24. a 25. června 2004. Jejich cílem je vývoj nových technologií, vedoucích k co největšímu snížení rizika při kosmickém výzkumu. Při zkouškách byla používána hmotnostní maketa kabiny o hmotnosti 5 216 kg.

Během zkoušek byla kabina shazována z různých výšek a pod různým úhlem. Systém airbagů fungoval při každém dopadu podle očekávání a potvrdil tak, že zvolená technologie je správná. Místo tvrdého nárazu hmotnostní maketa kosmické lodi, resp. její návratové kabiny, zlehka dosedla na zemský povrch po každém pádu na "polštáře" airbagů. Měřící přístroje potvrdily, že krátkou dobu působící přetížení bylo velmi "vlídné" jak pro vlastní kabinu, tak i pro případnou posádku.

"Na rozdíl od kabiny programu Apollo, která byla určena pro přistání na vodní hladinu, v současné době testované technologie umožní budoucím návratovým kabinám mj. bezpečně přistávat i na pevné zemi," dodává Coats.

Lockheed Martin bude pokračovat dál ve zkouškách zařízení, využívajících airbagů pro zajištění bezpečného přistání kosmických lodí. Do budoucna se počítá mj. se shazováním makety kabiny z letounu za účelem zjištění chování zařízení během sestupu a vlastního přistání.

Zdroj: spaceflightnow.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »