Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Ztracená planetka vodítkem k záhadě Pioneeru

Ztracená planetka vodítkem k záhadě Pioneeru

pioneer.jpg
Vzdálená planetka by mohla pomoci odhalit tajemnou sílu, která postrčila 33letou americkou kosmickou sondu Pioneer 10 o 400.000 kilometrů mimo kurs letu. Za tzv. Pioneer anomálii by mohla být odpovědná síla, která táhne sondu směrem ke Slunci velikostí, která se rovná jedné deseti miliardtině gravitace na zemském povrchu.

Když byly sondy Pioneer 10 a 11 ve vzdálenosti větší než 20 AU (3 miliardy km) od Slunce, obě sondy vykazovaly odchylku dráhy, která může být interpretována jako stálé zrychlení 8,7-8 cm.s-2 směrem ke Slunci. Někteří teoretici spekulují o extradimenzích, o vlivu temné hmoty nebo o urychlování expanze vesmíru. Pokud by se ukázalo, že anomálie je projevem nových fyzikálních zákonů, byl by to zcela převratný výsledek. Ale i kdyby vysvětlení bylo zcela banální (např. vyzařování tepla sondou), pomohlo by pochopení této anomálie při další stavbě sond. Ale zatím se nikomu nepodařilo vysvětlit povahu této síly a mnozí vědci se naopak domnívají, že se může jednat o systematickou chybu v datech nebo o chybu v projektu sondy. Jiní zase navrhují vyslání další sondy k prostudování tohoto efektu, a to v ceně stovek miliónů dolarů.

Ale mohl by se najít i levnější způsob, jak problém objasnit. Ukazuje se, že planetky by mohly být ideálními tělesy pro výzkum gravitačního pole na okraji Sluneční soustavy. Mohly by tak poskytnout data, která by existenci anomálie buď potvrdila nebo vyvrátila. Planetky jsou pro tento účel dobře použitelné, protože mají velkou hmotnost a pro pozorovatele jsou dostatečně velké a jasné. A i kdyby se anomálie nepotvrdila jako nový fyzikální jev, planetky by mohly sloužit pro výzkum gravitačního pole ve vnějších částech Sluneční soustavy.

Gary Page se spolupracovníky z Univerzity George Masona ve Fairfaxu (Virginie, USA) identifikoval 15 planetek, které by také mohla ovlivňovat tajemná síla. Oběžné dráhy všech těchto planetek sahají daleko do vnějších částí Sluneční soustavy. To je velmi důležité, protože tato anomálie se objevuje až ve vzdálenostech větších než dvojnásobek vzdálenosti mezi Sluncem a Saturnem (20 AU). Z 15 kandidátů je nejlepší planetka 1995SN55. Tento kus skály o průměru 370 km strávil posledních 54 let v zóně anomálie a proto by měla mít největší odchylku. Ale je tam, kde by podle předpovědí být měla? "Mohla by být ztracena kvůli Pioneer efektu," říká Page. "Planetky jsou jen velké a hloupé, protože jdou tam, kam jim řekne gravitace."

Michael Martin Nieto z Národní laboratoře Los Alamos v Novém Mexiku si myslí, že studium planetek je výborný nápad, ale varuje, že se pravděpodobně nepodaří odhalit celou pravdu. "Bude to jen test, jestli je gravitace příčinou toho efektu," říká. "Anomálie by také mohla být způsobena jemným účinkem setrvačnosti či dokonce času." Proto bude potřebná ještě kosmická mise.

Gary Page se spolupracovníky požádal o přidělení pozorovacího času u dalekohledu, aby mohli sledovat vzdálené planetky.

Zdroj: www.spacerefcom
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



44. vesmírný týden 2026

44. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 26. 10. do 1. 11. 2026. Měsíc bude v pondělí v úplňku, v noci na středu 28. října projde Plejádami a v neděli 1. listopadu bude v poslední čtvrti. Večer je vidět Saturn, ráno Mars s Jupiterem v přímce s Regulem. Venuše byla 24. října v dolní konjunkci a na ranní obloze se objeví extrémně nízko již koncem týdne jako Jitřenka. Slunce je klidné. Japonská sonda MMX se úspěšně vydala k Marsovým měsícům. Před 90 lety proběhl první úspěšný test raketového motoru v JPL.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN1251

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče „LDN 1251“ Hluboko v souhvězdí Cefea, v oblasti oblohy bohaté na mezihvězdný prach a plyn, se nachází objekt označený jako LDN 1251. Na první pohled připomíná prázdnou, téměř černou skvrnu na pozadí vzdálených hvězd. Ve

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Východ Měsíce

Průchod měsíčních paprsků inverzní vrstvou atmosféry a její vliv na deformaci okraje kotouče. Lom světla v atmosféře zase odděluje zelenou složku pozorovatelnou v horní části kotouče a červenou složku viditelnou ve spodní části při přechodu do rudého záblesku.

Další informace »