Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM Duben 2013: M82

ČAM Duben 2013: M82

ČAM 2013.04: M82 Autor: Robert Novotný
ČAM 2013.04: M82
Autor: Robert Novotný
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2013 obdržel snímek „M82“, jehož autorem je Robert Novotný z Bratislavy.

Fotografie galaxie M82, zvané pro svůj tvar též „doutníková“, se stala vítězným snímkem dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou pořádá Česká astronomická společnost.

Tato nepravidelná galaxie byla objevena 31. prosince 1774 berlínským astronomem Johannem Elertem Bodem, který tento svůj objev publikoval v roce 1777 v katalogu "A Complete Catalog of hitherto observed Nebulous Stars and Star Clusters" pod číslem 18. Sám Bode bohužel ověřil existenci pouze 21 ze 75 publikovaných objektů, čímž se do něho dostalo několik mylně interpretovaných či dokonce neexistujících objektů. Doutníková galaxie však byla realitou. Nezávisle na Bodem ji objevil v srpnu roku 1779 Pierre Méchanin a informoval svého přítele Charlese Messiera. Ten ji po prověření polohy zařadil 9. února 1781 do svého katalogu pod číslem 82. Aby těch jmen a označení nebylo málo, získala jich ještě několik: 3034 v katalogu NGC, 28655 v katalogu PGC, Ursa Major A jako nejjasnější rádiový zdroj v souhvězdí Velké medvědice, 3C 231 ve „Třetím cambridgském katalogu rádiových zdrojů“, 337 v Katalogu „podivných“ galaxií Haltona Arpa či H IV.79 v katalogu Williama Herschela. Toto poslední označení je poměrně raritou, neboť Herschel se jinak velmi úzkostlivě vyhýbal tomu, aby do svého seznamu zahrnoval objekty Messierova katalogu.

Již toto množství zařazení v různých katalozích, včetně rádiových, ukazuje zvláštnost tohoto objektu. I když ani ve viditelném světle se svou jasností 8,4 mag. nepatří mezi slabé galaxie, mnohem více září v rádiovém oboru a v oboru infračerveném je dokonce nejjasnějším objektem naší noční oblohy. Na vině jsou zejména gigantické turbulentní toky plynu a překotná tvorba hvězd v této galaxii, vzdálené od nás 12 miliónů světelných let. Tyto pohyby plynu, hvězdotvorba a následné výbuchy supernov způsobily téměř pravidelná blízká setkání se svou sousedkou, galaxií M81, opakující se po přibližně 100 miliónech let. Tento gravitační kolotoč trvá již přibližně miliardu let a skončí za několik miliard roků splynutím do jedné obří galaxie.

Galaxii M82 nalezneme na severním okraji souhvězdí Velké medvědice a je spolu se svou sousedkou, spirální galaxií M81, překrásným objektem i pro menší dalekohledy. Na obloze zabírá plochu 9´ x 4´.

Autor fotografie Robert Novotný z Bratislavy se ovšem naštěstí pro všechny milovníky krásných pohledů do nebes nespolehl na pohled vlastníma očima dalekohledem, nýbrž zachytil její obraz sérií snímků různými filtry. Ty pak v počítači složil do tohoto půvabného obrazu divokého objektu, vařícího se v gravitační pasti své sousedky. Za všechny mu tímto blahopřejeme a děkujeme.

Autor snímku

Robert Novotný

Technické údaje a postup:

Autor: Robert Novotný
Název: M82 (galaxie)
Místo: Kopanice
Datum: 26. dubna 2013, expozice 25 hodin
Optika: Meade 10'' ACF, 6,3 Meade, F/6.3 @ 1650 mm
Stativ: LX 200 GPS + klin
Sensor: SBIG 8300 M, Baader LRGB + HA 7nm +Astrodon 3nm
Zpracování: Pixi, PS 3




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: M82, ČAM


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »