Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM květen 2015: Přelet ISS přes Slunce

ČAM květen 2015: Přelet ISS přes Slunce

Přelet ISS přes Slunce
Autor: Richard Kotrba

Hradec Králové,  27. dubna 2015,  přesná  poloha  pozorovatele 15°50'42.99" východní  délky a 50°11'34.78" severní šířky. Nebývá zvykem uvádět v těchto medailoncích přesnou polohu pozorování. Nyní jsme však udělali výjimku. Neboť právě na tomto místě bylo možno v daný den a čas pořídit snímek, který zvítězil v květnovém kole astrofotografické soutěže ČAM. Jeho autorem je Richard Kotrba z Hradce Králové.

Mezinárodní kosmická stanice ISS, která je na obrázku na pozadí naší nejbližší hvězdy Slunce zachycena, letá ve vesmíru v podstatě již od 20. listopadu 1998. Tehdy byl na oběžnou dráhu vynesen modul Zarja. Trvale je stanice obydlena od 2. listopadu 2000, kdy na ni vstoupila první stálá posádka. Ve chvíli pořízení snímků, neboť se jedná o kompozici více obrázků, možná sledoval Zemi i s fotografem někdo ze šestičlenné americko-rusko-italské posádky. Fotografa  však  určitě  nezahlédli.  Stanice  byla  od něho v tu chvíli vzdálena 498 kilometrů a „ta chvíle“, tedy doba přeletu stanice na pozadí Slunce, trvala necelou sekundu.

Stanice se pohybuje okolo Země průměrnou rychlostí téměř 28 000 km/h a naši planetu tak oběhne přibližně za 92 minut. My ji pak můžeme v noci pozorovat jako jasný objekt pohybující se oblohou. Tedy pokud se zrovna pohybuje nad našimi oblastmi. Její dráha nad Zemí se totiž posouvá a tak se nám může stát, že několik dní stanici v noci vůbec neuvidíme.

Stanice byla v podstatě dokončena v roce 2011 po instalaci dvou venkovních plošin. Od té doby má stanice hmotnost okolo 450 tun, délku 74 metrů a rozpětí 108,4 metrů. Solární panely poskytují úctyhodných 110 kW a přetlakový, tedy lidsky využitelný vnitřní objem stanice zabírá téměř 1000 m3.

Že se jedná o vskutku impozantní dílo lidských rukou, je nepochybné. Vždyť i na tomto snímku rozlišíme několik detailů. Mezi dvěma dvojitými sadami solárních panelů nalezneme obrysy laboratorního modulu Destiny, modulu Kibó i modulu Columbus. Na druhé straně, za centrální příhradovou konstrukcí, pak tušíme první modul Stanice Zarja, užívaný v současné době jako sklad.

Co více dodat k vítěznému snímku? Snad donekonečna bychom mohli popisovat stanici, mohli bychom se dotknout i našeho Slunce. To vše však nyní pomineme, abychom poděkovali autorovi snímku, Richardu Kotrbovi, že byl jednak v pravý okamžik na správném místě, tedy vlastně ve stínu kosmické stanice ISS, ale zejména že snímek zaslal do soutěže ČAM, pořádané Českou astronomickou společností. Děkujeme a přejeme více takových snímků.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Hradec Králové, 15°50'42.99"V 50°11'34.78"S

Datum pořízení: 27.04.2015

Optika: refraktor TAL 125R , 1:8,9, Herschel hranol 2"

Montáž: EQ-6

Snímač: Skyris 274M

Zpracování: Video oříznuto, vypreparovány snímky (7) obsahující ISS (Media Player Classic). Velký snímek: Složeno (resp jemně zarovnáno) v Photoshop CS4, finální lehká úprava ZPS17. Malý snímek: Vybrány 4 snímky, složeno v PS CS4 na ISS, ořez, 4x zvětšení a finalizace ZPS17. Malý snímek je kvůli tomu, aby si nikdo nemusel brát na studium ISS lupu. Nebyl pořízen a ani aplikován FF ani DF; snímek je zatížen poměrně velkým šumem, což je daň za to, že tlak byl (kromně zaostření) hlavně na co nejkratší expoziční čas (aby nebyla ISS rozmazaná) a tedy citlivost kamery nemohla být nastavena na malou hodnotu. Ani složením pouhých 7 snímků šum dostatečně nepoklesne.

 




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: ČAM


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »