Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM květen 2015: Přelet ISS přes Slunce

ČAM květen 2015: Přelet ISS přes Slunce

Přelet ISS přes Slunce
Autor: Richard Kotrba

Hradec Králové,  27. dubna 2015,  přesná  poloha  pozorovatele 15°50'42.99" východní  délky a 50°11'34.78" severní šířky. Nebývá zvykem uvádět v těchto medailoncích přesnou polohu pozorování. Nyní jsme však udělali výjimku. Neboť právě na tomto místě bylo možno v daný den a čas pořídit snímek, který zvítězil v květnovém kole astrofotografické soutěže ČAM. Jeho autorem je Richard Kotrba z Hradce Králové.

Mezinárodní kosmická stanice ISS, která je na obrázku na pozadí naší nejbližší hvězdy Slunce zachycena, letá ve vesmíru v podstatě již od 20. listopadu 1998. Tehdy byl na oběžnou dráhu vynesen modul Zarja. Trvale je stanice obydlena od 2. listopadu 2000, kdy na ni vstoupila první stálá posádka. Ve chvíli pořízení snímků, neboť se jedná o kompozici více obrázků, možná sledoval Zemi i s fotografem někdo ze šestičlenné americko-rusko-italské posádky. Fotografa  však  určitě  nezahlédli.  Stanice  byla  od něho v tu chvíli vzdálena 498 kilometrů a „ta chvíle“, tedy doba přeletu stanice na pozadí Slunce, trvala necelou sekundu.

Stanice se pohybuje okolo Země průměrnou rychlostí téměř 28 000 km/h a naši planetu tak oběhne přibližně za 92 minut. My ji pak můžeme v noci pozorovat jako jasný objekt pohybující se oblohou. Tedy pokud se zrovna pohybuje nad našimi oblastmi. Její dráha nad Zemí se totiž posouvá a tak se nám může stát, že několik dní stanici v noci vůbec neuvidíme.

Stanice byla v podstatě dokončena v roce 2011 po instalaci dvou venkovních plošin. Od té doby má stanice hmotnost okolo 450 tun, délku 74 metrů a rozpětí 108,4 metrů. Solární panely poskytují úctyhodných 110 kW a přetlakový, tedy lidsky využitelný vnitřní objem stanice zabírá téměř 1000 m3.

Že se jedná o vskutku impozantní dílo lidských rukou, je nepochybné. Vždyť i na tomto snímku rozlišíme několik detailů. Mezi dvěma dvojitými sadami solárních panelů nalezneme obrysy laboratorního modulu Destiny, modulu Kibó i modulu Columbus. Na druhé straně, za centrální příhradovou konstrukcí, pak tušíme první modul Stanice Zarja, užívaný v současné době jako sklad.

Co více dodat k vítěznému snímku? Snad donekonečna bychom mohli popisovat stanici, mohli bychom se dotknout i našeho Slunce. To vše však nyní pomineme, abychom poděkovali autorovi snímku, Richardu Kotrbovi, že byl jednak v pravý okamžik na správném místě, tedy vlastně ve stínu kosmické stanice ISS, ale zejména že snímek zaslal do soutěže ČAM, pořádané Českou astronomickou společností. Děkujeme a přejeme více takových snímků.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Hradec Králové, 15°50'42.99"V 50°11'34.78"S

Datum pořízení: 27.04.2015

Optika: refraktor TAL 125R , 1:8,9, Herschel hranol 2"

Montáž: EQ-6

Snímač: Skyris 274M

Zpracování: Video oříznuto, vypreparovány snímky (7) obsahující ISS (Media Player Classic). Velký snímek: Složeno (resp jemně zarovnáno) v Photoshop CS4, finální lehká úprava ZPS17. Malý snímek: Vybrány 4 snímky, složeno v PS CS4 na ISS, ořez, 4x zvětšení a finalizace ZPS17. Malý snímek je kvůli tomu, aby si nikdo nemusel brát na studium ISS lupu. Nebyl pořízen a ani aplikován FF ani DF; snímek je zatížen poměrně velkým šumem, což je daň za to, že tlak byl (kromně zaostření) hlavně na co nejkratší expoziční čas (aby nebyla ISS rozmazaná) a tedy citlivost kamery nemohla být nastavena na malou hodnotu. Ani složením pouhých 7 snímků šum dostatečně nepoklesne.

 




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: ČAM


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »