Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM Říjen 2012: Velké Magellanovo mračno

ČAM Říjen 2012: Velké Magellanovo mračno

ČAM Říjen 2012: Velké Magellanovo mračno Autor: prof. RNDr. Miloslav Druckmüller, CSc.
ČAM Říjen 2012: Velké Magellanovo mračno
Autor: prof. RNDr. Miloslav Druckmüller, CSc.
Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2012 obdržel snímek „Velké Magellanovo mračno“, jehož autorem je Miloslav Druckmüller.

I když je Velké Magellanovo mračno Evropanům stále skryto pod obzorem, přesto nyní víme, že Polynésané mu říkali mračno Mahu a jeho první popis pochází již z roku 964 z pera perského astronoma Abdurrahmán ibn Umar as-Súfího. Ten jej ovšem nazval Bílý Býk.

Jeho díla u nás ovšem nebyla známa a tak nám unikla i existence tohoto objektu. To se změnilo až po objevných plavbách Fernando Magallanese. Po tomto portugalském mořeplavci „oblak“ pojmenoval písař jeho výpravy Antonio Pigafetta ve své „Zprávě o první cestě kolem světa“ z roku 1524.

Velký Magellanův oblak je nejjasnější galaxií pozorovatelnou z naší Galaxie. Jedná se o trpasličí galaxii nalézající se na rozhraní souhvězdí Tabulové hory a Mečouna. Její struktura je nepravidelná s náznakem centrální příčky, která tak možná prozrazuje její skutečnou, tedy spirální podstatu, narušenou silnými slapovými interakcemi. Spolu s další spoustou podobných objektů patří do Místní skupiny galaxií a předpokládá se, že je po galaxii M 31, naší Galaxii a galaxii M 33 čtvrtým největším objektem této skupiny. I tak je ovšem dvacetkrát menší, než naše Galaxie a obsahuje desetkrát méně hvězd. Je od ní vzdálena přibližně 170 000 světelných let a spolu s Malým Magellanovým oblakem je jejím souputníkem. Tedy možná ...

Výzkumy z poslední doby totiž bortí stovky let ustálené představy satelitů naší Galaxie, vytvářejí teorie nové, aby je v dalších letech opět poslaly na smetiště vědeckých dějin.

Nově měřené rychlosti hvězd ve Velkém Magellanově mračnu ukazují, že hvězdy se pohybují mnohem větší rychlostí, než se astronomové až dosud domnívali, a že tedy ve skutečnosti tato malá galaxie může být u nás pouze na návštěvě. Stejně jako její menší sestra – Malé Magellanovo mračno.

Pokud se tato teorie potvrdí, nastane galaktické astrofyzice řada těžkých chvil. Bude zpochybněna nejen teorie vzniku plynného mostu mezi naší Galaxií a Magellanovými oblaky a teorie deformace plynného hala Galaxie, ale i představa geneze nerovnoměrného vzniku hvězd v obou trpasličích galaxiích. Všechny tyto úvahy vycházejí právě z představy opakovaných průletů těchto galaktických satelitů poblíž Galaxie, se všemi důsledky zvýšeného vzájemného gravitačního působení. To by však nebylo možné v případě jejich první a možná poslední, byť dlouhodobé, návštěvy u nás. Na pomoc nám sice může přijít úvaha o mnohem větší hmotnosti našeho galaktického domova, která by nám obě mračna vrátila do naší rodiny, ovšem problémy zase nastanou „u nás doma“. Nezbývá tedy, než si počkat na potvrzení či vyvrácení těchto nových teorií.

My se s touto galaxií, byť od nás nepozorovatelnou, můžeme nyní seznámit téměř osobně. Její fotografie, kterou v dalekém Chile pořídil Miloslav Druckmüller, zvítězila v říjnovém kole soutěže „Česká astrofotografie měsíce“, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost. Tisíce hvězd se prolínají s obrovskými oblaky plynu, na jehož pozadí září jasné kulové hvězdokupy. Ta nejjasnější a největší emisní mlhovina, viditelná dokonce pouhým okem, dostala podle svého vzhledu pojmenování „mlhovina Tarantule“.

Astronomické snímky noční oblohy Miloslava Druckmüllera však nepřinášejí pouze téměř dokonalý emocionální pohled do hlubin vesmíru. Vzhledem k zájmům autora o putování po extrémních místech naší planety bývají často pořízeny vybavením, které se musí vtěsnat ke spacáku, vařiči a zásobě jídla na několik dní, tedy nevelkými objektivy a z lehkého stativu. To se týká i tohoto snímku, který se tak může stát potěšením pro naše oči, ale i inspirací nejen začínajícím astrofotografům. A právě za to by porota, jistě i jménem všech zájemců o hvězdné nebe, ráda Miloslavu Druckmüllerovi poděkovala za jeho snímek zaslaný do soutěže ČAM a popřála mu mnoho dalších úspěšných jasných nocí pod hvězdným nebem.

Autor snímku

prof. RNDr. Miloslav Druckmüller, CSc.

Technické údaje a postup:

Místo: Pemzová poušť pod vulkánem Descabezado Grande, NP Altos de Lircay, Chile
Datum: 19. 1. 2012
Čas: 23:48 - 23:56 místního času
Optika: Canon 24 - 105mm 1:4 L IS USM, nastavený na 105mm, F4
Fotoaparát: Canon EOS 5D Mark II
Web: http://www.zam.fme.vutbr.cz/~druck/Astro/Chile12/0-info.htm
Zpracování: Snímek vznikl složením 36 expozic 10s při ISO 25600 pořízených ze stativu (kalibrace dark-frame, flat-field). "Vzhledem k tomu, že pozorovací místo je vzdáleno 3 dny pochodu od posledního místa dosažitelného dopravou, měl jsem jen lehký stativ. Experimentálně jsem ověřil, že ještě 10s expozice není viditelně rozmazaná. Podstatnou roli sehrála skutečnost, že Magellanova mračna nejsou na obloze příliš daleko od jižního pólu a pohybují se tudíž velmi pomalu." - píše o svém snímku profesor Miloslav Druckmüller.




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: Velké Magellanovo mračno, ČAM


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »