Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Mléčná dráha zachytila několik malých galaxií ze svého blízkého okolí

Mléčná dráha zachytila několik malých galaxií ze svého blízkého okolí

Simulace galaxií podobných Velkému Magellanovu mračnu složených z hvězd a plynu a doprovázených několika malými průvodci
Autor: Ethan Jahn, University of California, Riverside

Kolem naší Galaxie – Mléčné dráhy – obíhá více než 50 satelitních trpasličích hvězdných ostrovů. Podle nových výzkumů, které uskutečnili astronomové z University of California, Riverside, několik z těchto malých galaxií bylo zachyceno a doslova ukradeno z oběžné dráhy kolem Velkého Magellanova mračna (Large Magellanic Cloud – LMC), což je menší galaxie vzdálená od Země 160 000 světelných roků.

Naše výsledky jsou významným potvrzením kosmologických modelů, které předpovídají, že malé trpasličí galaxie by měly být obklopeny populací ještě menších slabých galaktických průvodců,“ říká Laura Sales, spoluautorka vědeckého článku a astronomka na Department of Physics and Astronomy at the University of California, Riverside. „Je to vůbec poprvé, kdy jsme byli schopni zmapovat hierarchii uspořádání struktur až k tak velmi slabým trpasličím galaxiím.“

Laura Sales se svými spolupracovníky učinila objev na základě použití dat shromážděných družicí Gaia provozované Evropskou kosmickou agenturou ESA, která sledovala pohyby několika blízkých galaxií a ty byly nakonec konfrontovány s nejmodernějšími kosmologickými hydrodynamickými simulacemi.

Astronomové využili určené polohy na obloze a předpovězené rychlosti látky, jako je temná hmota, doprovázející Velké Magellanovo mračno a zjistili, že přinejmenším čtyři mimořádně slabé trpasličí galaxie a dvě klasické trpasličí galaxie (Carina a Fornax) bývaly dříve satelitními průvodci Velkého Magellanova oblaku.

Během probíhajícího procesu splynutí nicméně hmotnější Mléčná dráha využila sílu svého gravitačního pole k odloučení a přivlastnění si těchto satelitních galaxií,“ říká Laura Sales.

Výzkumný tým využil počítačové simulace z projektu Feedback In Realistic Environments (FIRE) a prokázal, že Velké Magellanovo mračno a jemu podobné galaxie hostí četné trpasličí galaxie, z nichž mnoho neobsahuje téměř žádné hvězdy – pouze temnou hmotu.

Vysoký počet malých trpasličích galaxií, jak se zdá, napovídá, že množství temné hmoty obsažené ve Velkém Magellanově mračnu je docela velké, což znamená, že naše Galaxie absolvovala velmi hmotné splynutí ve své historii, kterým bylo setkání s Velkým Magellanovým mračnem. Její společník přinesl více než jednu třetinu hmotnosti Mléčné dráhy v podobě temné hmoty, která je soustředěna v galaktickém halo,“ říká Ethan Jahn, hlavní autor a postgraduální student na University of California, Riverside.

Počet drobných trpasličích galaxií, které hostí Velké Magellanovo mračno, může být mnohem vyšší, než astronomové doposud odhadovali. Mnoho z těchto malých satelitních galaxií neobsahuje žádné hvězdy. Malé galaxie jsou obtížně pozorovatelné a je pravděpodobné, že některé již známé mimořádně slabé trpasličí galaxie jsou ve skutečnosti přidruženy k Velkému Magellanovu oblaku. Je rovněž možné, že budou objeveny další velmi slabé galaxie, které rovněž doprovázejí Velké Magellanovo mračno.“

Trpasličí galaxie mohou být buď satelity větších galaxií nebo mohou být osamocené a existovat samy o sobě a nezávisle na větších objektech.

Velké Magellanovo mračno bývalo osamocené, avšak bylo zachyceno gravitací Mléčné dráhy a nyní je jejím souputníkem. Velké Magellanovo mračno vlastnilo přinejmenším sedm satelitních galaxií včetně Malého Magellanova mračna dříve, než si je přivlastnila naše Galaxie.“

Studie byla publikována v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Velké Magellanovo mračno, Splynutí galaxií, Mléčná dráha


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »