Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Nový výzkum vrhnul světlo na historii vývoje Mléčné dráhy

Nový výzkum vrhnul světlo na historii vývoje Mléčné dráhy

Umělecké ztvárnění setkání Mléčné dráhy a trpasličí galaxie Gaia-Enceladus/Sausage
Autor: V. Belokurov/Juan Carlos Muñoz/ESO

Nedávné výsledky na základě dat z astrometrické družice Gaia provozované Evropskou kosmickou agenturou ESA vedly k zajímavému odhalení, že hvězdnému obsahu ve vnitřním halo naší Galaxie – Mléčné dráhy – dominují pozůstatky ze satelitních trpasličích galaxií, jako je například Gaia-Enceladus (též známá jako Gaia Sausage). Událost splynutí s galaxií Gaia-Enceladus/Sausage je nyní jednou z nejdůležitějších v historii Mléčné dráhy, která ji formovala do podoby, v jaké ji pozorujeme dnes.

Podle nové analýzy dat z mise NASA s názvem Kepler, stejně jako z družice Gaia a z průzkumu APOGEE (Apache Point Observatory Galactic Evolution Experiment), byli astronomové schopni určit velmi precizně stáří zhruba stovky hvězd typu rudého obra v naší Galaxii; zjistili, že Mléčná dráha již vytvořila hojnou populaci svých vlastních hvězd – které nyní pobývají převážně v jejím tlustém disku – dříve než nastala kolize s galaxií Gaia-Enceladus/Sausage před zhruba 10 miliardami roků.

Naše důkazy napovídají, že když došlo ke splynutí, Mléčná dráha již měla vytvořenou velkou populaci svých vlastních hvězd,“ říká Fiorenzo Vincenzo, astronom z Center for Cosmology and Astroparticle Physics at the Ohio State University. „Mnoho z těchto domácích hvězd skončilo v tlustém disku uprostřed naší Galaxie, zatímco hvězdy, které byly zachyceny z galaxie Gaia-Enceladus/Sausage, se nacházejí ve vnějším halo Galaxie.“

Událost splynutí s objektem Gaia-Enceladus/Sausage může být podle předpokladu jednou z nejdůležitějších v historii Mléčné dráhy, která ji zformovala do podoby, jakou pozorujeme dnes,“ dodává Josefina Montalban, astronomka na School of Physics and Astronomy at the University of Birmingham.

V provedených kalkulacích a simulacích astronomové použili rovněž astroseismologická data ze satelitu Kepler v kombinaci s daty z družice Gaia a z průzkumu APOGEE. Všechny tři soubory shromážděných dat pomohly vědcům zmapovat a charakterizovat hvězdy v Mléčné dráze.

Astroseismologie je relativně nová technika, která měří relativní frekvence a amplitudy přirozených módů oscilace hvězd.

To umožňuje astronomům zkompletovat informace o velikosti hvězd a jejich vnitřní struktuře, což zase umožňuje přesně odhadnout jejich stáří.

V tomto výzkumu autoři použili informace o jednotlivých oscilačních módech pro každou hvězdu, spíše než zprůměrované vlastnosti jejich pulzací. Byli rovněž schopni využít astroseismologii v kombinaci se spektroskopií – což umožňuje přesně určovat chemické složení hvězd.

Prokázali jsme obrovský potenciál astroseismologie v kombinaci se spektroskopií k přesnému určení věku pro jednotlivé, velmi staré hvězdy,“ říká profesor Andrea Miglio, astronom na University of Bologna. „Dohromady vzato, tato měření přispívají ke zpřesnění našeho pohledu na počáteční roky existence naší Galaxie a dávají naději slibné budoucnosti galaktické archeoastronomie.“

Na základě výpočtu stáří hvězd byli astronomové schopni určit vůbec poprvé, že hvězdy zachycené galaxie Gaia-Enceladus/Sausage jsou podobného nebo poněkud mladšího věku v porovnání s většinou hvězd, které se zrodily v naší Galaxii.

Výsledky ukazují, že proces splynutí vede ke změně oběžných drah hvězd v Galaxii, které se stanou velmi excentrickými. Astronomové porovnávali pohyby hvězd, kde stálice z dříve jmenovaného uskupení Gaia-Enceladus/Sausage se pohybují odlišně než ty, které vznikly v naší Galaxii.

Tyto hvězdy dokonce ´vypadají´ odlišně; při pohledu zvenčí vykazují odlišné chemické složení na rozdíl od těch, které vznikly uvnitř Mléčné dráhy,“ říká Fiorenzo Vincenzo.

Výsledky byly publikovány v časopise Nature Astronomy.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Splynutí galaxií, Trpasličí galaxie Gaia-Enceladus/Sausage, Galaxie Mléčná dráha


12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Alcyone

Snímek zachycuje hvězdu Alcyone (\eta Tauri), nejjasnějšího člena slavné otevřené hvězdokupy Plejády (M45) v souhvězdí Býka. Alcyone je horký modrobílý obr, který září přibližně 2 400krát svítivěji než naše Slunce a nachází se ve vzdálenosti zhruba 440 světelných let. Hvězda je obklopena jemným mezihvězdným prachem, který odráží její intenzivní modré světlo a vytváří tak charakteristickou reflexní mlhovinu typickou pro celou tuto hvězdokupu.

Další informace »