Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM za červen 2018: NGC4725

ČAM za červen 2018: NGC4725

NGC4725
Autor: Dušan Šulc

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2018 obdržel snímek „NGC 4725“, jehož autorem je Dušan Šulc NGC 4725. Popravdě, co takový název komu z nezasvěcených řekne … Asi mnoho ne. Ovšem astronomové, zejména ti noční, si po vyslovení tohoto názvu začnou libovat. A možná později, že stejně s nimi i my a vy … Vždyť se jedná o … … objekt světoznámého astronomického katalogu. Už jen zkratka NGC uvede astronoma do mírné extáze. Jedná se vlastně o zkratku názvu nejznámějšího katalogu objektů hvězdné oblohy, který obsahuje přibližně 8000 objektů - galaxií, mlhovin, hvězdokup a podobně. Jeho autorem je John Louis Emil Dreyer, který působil od roku 1882 jako ředitel observatoře Armangh v Irsku. Samotný Dreyer původně neplánoval tvorbu takového katalogu, původně plánoval pouze vydávání doplňků starších katalogů Williama Herschela. Nakonec však, po vydání nového katalogu NGC v roce 1888, vydává i dva doplňky IC I a II v letech 1895 a 1905. Celkem tyto 3 katalogy obsahují 13 226 objektů.

Pomalu se dostáváme k číslu ve jménu fotografovaného objektu. Pod číslem 4725 se skrývá spirální galaxie nacházející se na obloze v souhvězdí „Vlasy Bereniky“. Jedná se o tzv. Seyferovu galaxii, vyznačující se aktivním galaktickým jádrem, uvnitř kterého se nachází supermasivní černá díra. Leží ve vzdálenosti přibližně 40 miliónů světelných let v galaktické kupě Coma I. Tato kupa je bohatá na spirální galaxie, kterou je i naše NGC 4725 a je součástí superkupy Virgo. V současnosti je touto galaktickou superkupou pohlcována a předpokládá se, že s ní postupně splyne.

Samotná galaxie NGC 4725 je v dosahu amatérských dalekohledů a se svou jasností okolo 9. magnitudy zaujímá na obloze plochu 11x8 obloukových minut. Je zajímavá tím, že alespoň z pohledu ze Země, její jádro s centrální galaktickou příčku obklopuje jen jedno výrazné, téměř do kruhu stočené spirální rameno. Odhaduje se, že svou velikostí odpovídá naší domovské Galaxii. Počítačové simulace ukazují, že materiál „tvořící“ galaktické rameno se buď předchází, či naopak zaostává za vlastní rotací celé hmoty galaxie. Rameno samo vychází z prstence tvořeného vznikajícími modravými mladými hvězdokupami a načervenalými oblastmi stávající tvorby hvězd.

Druhá největší galaxie na snímku je NGC 4747, která svými dlouhými slapovými ohony prozrazuje bouřlivou minulost plnou gravitačních interakcí s okolními objekty. Leží přibližně ve stejné vzdálenosti jako NGC 4725. Kromě označení 4747 v katalogu NGC získala i označení Arp 159 v katalogu nepravidelných galaxií. S jasností 12 mag. je ale už větším pozorovatelským oříškem, ostatně i její velikost na obloze 3,3 x 1,3 obloukových minut není z největších.

Fotografii galaxie NGC 4725 a jejího okolí nám, stejně jako vám, našim příznivcům a přátelům astronomie, skrze soutěž Česká astrofotografie měsíce, zaštítěnou Českou astronomickou společností, poslal český astrofotograf Dušan Šulc. My mu nejen za sebe blahopřejeme k vítězství, velmi děkujeme za zaslání do soutěže a přejeme mnoho podobných úlovků.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Dvorce u Jičína

Datum pořízení: 06.04.2018 22:00

Optika: Newton 250/950, Paracorr type II

Montáž: EQ6 Pro

Snímač: QHY8L, HUTECH IDAS LPS P2 48mm filtr

Popis:

80x10 min.

 

Zpracování:

PixInsight

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tiskové zprávy České astronomické společnosti
[2] Česká astrofotografie měsíce - vítězné snímky



O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: ČAM


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »