Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM za červen 2019: Nočné svietiace oblaky

ČAM za červen 2019: Nočné svietiace oblaky

Nočné svietiace oblaky
Autor: Jakub Zahuranec

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2019 obdržel snímek „Nočné svietiace oblaky“, jehož autorem je Jakub Zahuranec Noční svítící oblaka, nebo „nočné svietiace oblaky“, v rodné řeči autora snímku Jakuba Zahurance ze Slovenska, jsou krásným úkazem. Chtělo by se říci astronomickým, neboť právě astronomové jej nejčastěji zmiňují. Nu, asi je nejčastěji vidí, v době kdy si připravují své astronomické dalekohledy k pozorování. Jsou totiž nejlépe pozorovatelné právě na počátku noci. Jsou totiž osvětlovány Sluncem, které je už dosti hluboko pod horizontem, kdy nižší vrstvy atmosféry jsou v zemském stínu a jsou osvětleny právě pouze tyto oblaky ve výškách 80-90 kilometrů.

Jsou známé také jako polární mezosférický oblaka (latinsky noctilucent - NLC, NSO). V oblastech mezi 50° a 70° severně či jižně od rovníku jsou viditelné při soumraku či rozbřesku a to v letních měsících.

Noční svítící oblaka jsou tvořena opravdu malými ledovými krystalky o průměru přibližně 0,2 μm, které vznikají na částečkách pocházejících zejména ze sopečného či meteoritického prachu. Jejich typický průměr je přibližně 0,05 μm. Led na těchto částečkách krystalizuje v nejchladnějších částech atmosféry, v takzvané mezopauze. Teploty zde dosahují běžně −80 až −90 °C.

Mezosferická oblaka jsou ve skutečnosti jevem meteorologickým, byť poměrně mladým a stále ještě dosti neprozkoumaným. Patrně nejstarší zmínka o pozorování NLO pochází z roku 1885 a je spojována s výbuchem sopky Krakatoa v roce 1883. Postupně byla nalezena souvislost s výbuchy sopek, ale i s meteorickou aktivitou, tedy se zvýšeným obsahem meteorického prachu v atmosféře. Existují dokonce úvahy, že výskyt NLO je závislý i na sluneční aktivitě, přičemž větší pravděpodobnost jejich výskytu, nebo pozorovatelnosti, je v období minima sluneční činnosti. Nu, vzhledem k faktu, že je Slunce v současné době v hlubokém a dlouhém minimu své činnosti …

Na našem území byly noční svítící oblaky poprvé pozorovány 10. června 1885 v Praze geofyzikem Václavem Láskou. A i když se nacházíme téměř na spodní hranici jejich pozorovatelnosti, v současné době jej jejich výskyt opravdu častý.

Jednu věc ještě snad zmiňme. Jemně protažené čárky hvězd skrývající se v jemné pavučince této vysoké oblačnosti ukazují na delší expozici. Přesto je kostelík nasvícen velmi decentně, též světla v okolí jsou směrována spíše dolů. Důkaz, že i památky a význačná místa umíme nasvítit jemně, decentně a přesto krásně.

Rádi bychom za porotu soutěže „Česká astrofotografie měsíce“, jejímž garantem je „Česká astronomická společnost“, nejen pogratulovali autorovi, ale též bychom mu měli poděkovat, že se s námi o snímek hezkého meteorologicko-astronomického úkazu podělil.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Žehra

Datum pořízení: 10.06.2019

Popis:

Kostol Ducha Svätého v Žehre.

Canon EOS 700D a objektív 18-55 mm

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tiskové zprávy České astronomické společnosti
[2] Česká astrofotografie měsíce - vítězné snímky
[3] Noční svítící oblaky



O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: NLC, ČAM


20. vesmírný týden 2025

20. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 5. do 18. 5. 2025. Měsíc bude v úplňku a bude ubývat k poslední čtvrti. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je nízká a zmizela už i velká skvrna. Přistávací pouzdro Veněry, které zůstalo na oběžné dráze jako Kosmos 482, vstoupilo zpět do atmosféry 10. 5. nad Indickým oceánem. Před 20 lety byly objeveny pomocí HST měsíčky Pluta nazvané Nix a Hydra. Před 100 lety se narodila americká astronomka Nancy Grace Roman, jejíž jméno nese připravovaný vesmírný teleskop, ale nad jeho osudem se nyní trochu vznáší otazník, i když je prakticky hotový, protože Trump navrhuje přísné škrty.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »