Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM za květen 2022: M63

ČAM za květen 2022: M63

M63
Autor: Zdeněk Vojč

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2022 získal snímek „M 63“, jehož autorem je Zdeněk Vojč   M 63. Nu, opravdu trochu nudné pojmenování. Příliš to nevylepší ani NGC 5055, i přes tolik pětek. Ale nebyli by to romantičtí astronomové, aby tomuto objektu na obloze nedali i trochu poetičtější pojmenování – Slunečnice. Ano, galaxie Slunečnice je spirálním hvězdným ostrovem, nacházejícím se v souhvězdí Honících psů na severní obloze. Spolu s tzv. Vírovou galaxií M 51 a několika menšími galaxiemi tvoří jednu galaktickou kupu.

Galaxie M 63 byla prvním objektem tzv. hlubokého vesmíru, který objevil francouzský astronom Pierre Méchanin. Stalo se tak 14. června 1779 a ještě téže noci informoval svého kolegu Charlese Messiera. Ten tuto galaxii zahrnul do svého katalogu, dodnes známého jako katalog Messierův. Méchanin objevil celkem 30 deep-sky objektů. Z nich je 18 součástí Messierova katalogu. Problematický z jeho objevů je objekt M 102, který se stal nadlouho předmětem sporů, neboť zde došlo k jisté dezinterpretaci pozorování a přiřazení různých objektů. Ale to je na samostatný článek.

Vraťme se však ke galaxii M 63. Ta se sice vzhledem ke své jasnosti 8,6 mag a úhlovým rozměrům přibližně jedné čtvrtiny měsíčního úplňku dá pozorovat jako slabá skvrnka bez centrálního zhuštění, ovšem výraznější pohled poskytne až dalekohled o průměru 15 cm. Pokud použijeme dalekohled o průměru alespoň 30 cm, začneme rozlišovat i spirální ramena a také „zrnka“ oblastí modrých hvězd. Ostatně, její spirální vzhled objevil irsko-anglický šlechtic a astronom William Parson, 3. hrabě z Rosse. Ten si v roce 1845 postavil v Parsontownu v Anglii tehdy největší dalekohled se zrcadlem o průměru 180 cm.

Jméno Slunečnice získala galaxie díky velkému množství víceméně osamocených skupin hvězd a plynu tvořících spirální ramena. Předpokládá se, že mnohé z nich jsou pozůstatky kanibalismu menších satelitních galaxií, zejména pak i obloukovité proudy hvězd zasahující do galaktického hala. Ostatně, přítomnost dalších slabých galaxií v jejím okolí předpovídá další „kanibalistické“ počiny této galaxie. Kromě těchto modrých oblastí střídaných s načervenalými oblastmi nově vznikajících hvězd se na jejím názvu podepsalo i žluto-oranžové jádro připomínající mladou rozvíjející se slunečnici. Vzdálenost této galaxie od nás se odhaduje na 29 až 35 miliónů světelných roků a z jednoho jejího konce na druhý přelétne světlo za přibližně 90 tisíc roků.

Celková hmotnost galaxie se odhaduje na více než 100 miliard Sluncí a její průměr je přibližně stejný jako průměr naší domovské Galaxie. Ovšem hvězdy ve vnějších oblastech galaxie rotují velmi rychle. Dokonce by se, vzhledem k předpokládané hmotnosti galaxie, dostaly na dráhu, po níž by galaxii opustily. To, že se tak neděje, je patrně důsledkem nějakého druhu neviditelné temné hmoty v této galaxii.

Co říci na závěr. Snad již jen poděkovat autorovi snímku Zdeňku Vojčovi za pohled do nebe nejen za nás, ale i za Českou astronomickou společnost, která je garantem soutěže Česká astrofotografie měsíce.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Hradce

Datum pořízení: 28.03.2022 po setmění

Optika: TS150 f/7, Riccardi x75, F/5.25 @ 787mm

Montáž: EQ8

Snímač: ASI6200MM

Popis:

200x120 na kanál RGB, 670x120 L. Výřez z velkého pole. Foceno celý březen, pokud počasí dovolilo.

 

Zpracování:

Pixinsight

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tiskové zprávy České astronomické společnosti
[2] Česká astrofotografie měsíce - vítězné snímky



O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: M63, ČAM


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »