Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM za říjen 2024: Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

ČAM za říjen 2024: Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách
Autor: Daniel Kurtin

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.   Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených částí Sluneční soustavy. Někdy dokonce i z oblastí vzdáleného vesmíru. Každá nová kometa je tak pro astronomy příležitostí k pozorování a studiu materiálu starého miliardy let, který může obsahovat stopy po formování naší Sluneční soustavy i vesmíru. Jedním z nových přírůstků mezi známými kometami je vlasatice C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS.

Kometa byla detekována 22. února 2023 během systematické prohlídky oblohy projektu ATLAS (Asteroid Terrestrial-impact Last Alert System), jako tehdy ještě „asteriodální“ objekt 18,1 magnitudy. Snímek pořídila schmidtova komora o průměru zrcadla 0,5 m na Sutherland Observatory v Jihoafrické republice. Po prvních výpočtech dráhy byl objekt ztotožněn s 18,7 magnitudy jasným objektem pozorovaným čínskou observatoří Čuo-lin-šan (Tsuchinshan)  již 9. ledna téhož roku. Následně byl objekt dokonce nalezen na starších snímcích pořízených v rámci fotografické přehlídky oblohy Zwicky Transient Facility (ZTF) na Palomar Observatory  22. prosince 2022. Tehdy byl ještě slabší a dosahoval magnitudy 19,2–19,6. Na těchto snímcích byla přesto detekována kondenzovaná koma a jemný přímý ohon v délce 10 úhlových vteřin.  Tak byla potvrzena kometární povaha objektu.

Kometa je, tedy vlastně byla, u našeho Slunce poprvé, poté co ji gravitační síly z Oortova oblaku na okraji Sluneční soustavy po miliardách let „klidného života“ nasměrovaly směrem ke Slunci. A gravitační vliv Slunce měl vliv na to, že se vydala na cestu ven z naší soustavy do hlubin mezihvězdného prostoru. Na rozdíl od původní představy astronomů, že se k nám opět po mnoha desítkách tisíc let vrátí.

Oortův oblak se nachází na úplném okraji Sluneční soustavy, dokonce až za Kuiperovým pásem, kde obíhá Pluto a další trpasličí planety. Je extrémně bohatý na kometární jádra, tedy ledovo-prachové objekty datované svým vznikem až k počátkům vzniku naší planetární soustavy. Protože je opravdu daleko, trvá kometám cesta ke Slunci, pokud se tedy k němu vypraví, tisíce až stovky tisíc let.

Naše kometa prošla přísluním 27. září 2024 a přízemím pak 12. října 2024, a to ve vzdálenosti 41,1 miliónů kilometrů od Země. Během října byla také poměrně dobře pozorovatelná i z České republiky. Byť nám pozorování často kazilo počasí a její jasnost velmi rychle s časem klesala.

Autor této fotografie Daniel Kurtin využil „téměř“ jasné oblohy a nízké pozice komety nad obzorem k vytvoření zajímavé podzimní fotografické kompozice. Ohon komety na snímku dosahuje téměř 20°, a to i za jasného svitu Měsíce. Za zmínku stojí i (nebo možná zejména) nádherně vykreslený protichvost, mířící směrem ke Slunci.

I když do soutěže Česká astrofotografie měsíce přišlo velké množství portrétů této vlasatice, tento snímek zaujal porotu nejen vlastní kometou, ale i příjemnou podzimní kompozicí. Autorovi jednak děkujeme a jednak gratulujeme k vítězství v říjnovém kole soutěže.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Bulovka, Frýdlantsko

Datum pořízení: 16.10.2024

Optika: Canon EF 50 mm f/1.8

Montáž: žádná

Snímač: Canon EOS 6D (modifikovaný)

Popis:

Kometa viditelná za úplňku pouhýma očima? Může být... To skutečně byla realita komety C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS, která ozdobila letošní podzimní oblohu. A protože je podzim, chtěl jsem, aby to bylo na snímku vidět, a tak jsem podle map našel na Frýdlantsku tento krásný javor, o kterém jsem doufal, že bude zabarvený... A byl. :). Snímek tak krásně odráží atmosféru panující při jeho pořízení. Mírný podzimní vánek a vůně čerstvě zoraného pole ve vzduchu, za mými zády navíc úplňkový Měsíc osvětlující krajinu. I za těchto podmínek měl ohon komety při pohledu pouhým okem téměř 10 °. Na tomto smínku pak ohon dosahuje 20 úhlových stupňů, což je vážně hodně, když navíc uvážíme, že pokračuje až mimo záběr. Zkrátka jsme zažili výjimečné chvíle. Snad jen škoda, že to trvalo tak krátce.

 

Zpracování:

Nastavení: 55x5 sekund, f/3.5, ISO 1600 (popředí jedna expozice)
Úprava v Camera Raw, složení v Sequatoru, finální úpravy ve Photoshopu.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tiskové zprávy České astronomické společnosti
[2] Česká astrofotografie měsíce - vítězné snímky



O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: ČAM


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »