Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM za srpen 2019: Corona Australis

ČAM za srpen 2019: Corona Australis

Corona Australis
Autor: Pavel Pech

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2019 obdržel snímek „Corona Australis“, jehož autorem je Pavel Pech Corona Australis, tedy souhvězdí Jižní Koruna. Jméno jak ze starověkého atlasu nebes. A ono téměř ano. Historie jména tohoto poměrně nevýrazného souhvězdí je opravdu dlouhá. Pravděpodobně první zmínka o této oblasti oblohy se nachází ve starém babylonském textu MUL.APIN, který pochází z období 1000 př. n. l. Souhvězdí je zde pojmenováno MA.GUR, tedy „Kůra“ a představuje jednu z patnácti hvězd sumerského boha vody Enki.

Více se současnému jménu přiblížil ve 3. století př. n. l. řecký básník Aratus, byť nezmiňuje přímo souhvězdí, ale mluví o „dvou Korunách“. Tedy patrně té severní a jižní, které známe z našich obloh. Ve 2. století našeho letopočtu se o souhvězdí zmiňuje řecký astronom Claudius Ptolemaios, který jej jmenuje „Jižní věnec“. Římané jej nazývali „Zlatá Střelcova koruna“, francouzský astronom Jérôme Lalande v 18. století pak „Jižní girlanda“. Dnes je součástí 88 moderních souhvězdí. Patří víceméně již do souhvězdí jižní oblohy, u nás můžeme pozorovat pouze jeho severní část.

Nejzajímavější částí souhvězdí je to, kde se nachází rozsáhlá hvězdotvorná oblast. Husté „záclony“ tmavého prachového oblaku zakrývající vzdálené oblasti vesmíru jsou ozdobeny modrými reflexními mlhovinami NGC 6726, NGC 6727, NGC 6728 a IC 4812. Ty jsou nasvětlovány horkými hvězdami v jejich okolí. Celá tato oblast má při předpokládané vzdálenosti méně než 500 světelných let průměr asi 45 světelných let. Nalezneme zde množství Herbig-Haro objektů, tedy vlastně protohvězd a také množství již hotových, byť velmi mladých hvězd. Jednu z takových protohvězd uvidíme jako načervenalý obloukovitý objekt v místech, kde tmavá mlhovina zleva přechází do modré mlhoviny reflexní. Hmotnost celé této oblasti se odhaduje na 7000 hmotností Slunce a jedná se o jednu z nejbližších oblastí tvorby nových hvězd.

V pravé části snímku nalezneme velkou kulovou hvězdokupu NGC 6723, která se však nachází již v souhvězdí Střelce, těsně u hranice se souhvězdím Jižní koruny. Dosahuje vizuální jasnosti 6,8 mag a objevil ji v roce 1826 australský astronom irského původu James Dunlop dalekohledem s průměrem 23 cm. Od nás je vzdálena asi 30 000 světelných let a leží tak mnohem dále než popisovaný pracho-plynný objekt. Její průměr činí 108 světelných let, což na obloze představuje průměr 13 obloukových minut. Hvězdokupa je tvořena hvězdami s velmi nízkou metalicitou a předpokládá se její vysoké stáří, snad až 13,7 miliard let.

Je však načase se se souhvězdím Jižní koruny rozloučit a věnovat se alespoň chvilku autoru fotografie Pavlu Pechovi. Rádi bychom mu totiž poblahopřáli k vítězství  v srpnovém kole soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost. Zároveň bychom mu chtěli poděkovat a popřát mnoho dalších krásných snímků oblohy.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Atacama, Chile 2019 + 2010

Datum pořízení: 04.07.2019

Optika: Takahashi FSQ-85EDX + Borg 77EDII, F/5.4 @ 456mm

Montáž: iOptron iEQ45Pro + SW HEQ-5 SynScan

Snímač: MII C2-12000 + MII G3-11000, Astronomik L + Astrodon RGB

Popis:

NGC6726-NGC6727, NGC6729, HMSTG1099, NGC6723... Nafoceno 90x2min L (2019) + 160min R/G/B (2010).

 

Zpracování:

Jedná se o složeninu monochromatické fotografie pořízené kamerou MII C2-12000 přes L filtr optikou Takahashi FSQ-85EDX z léta 2019 spolu se starší, ale barevnou RGB fotografií pořízenou kamerou MII G3-11000 přes RGB filtry optikou Borg 77EDII z podzimu 2010.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tiskové zprávy České astronomické společnosti
[2] Česká astrofotografie měsíce - vítězné snímky



O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: ČAM


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »