Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČAM za srpen 2019: Corona Australis

ČAM za srpen 2019: Corona Australis

Corona Australis
Autor: Pavel Pech

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2019 obdržel snímek „Corona Australis“, jehož autorem je Pavel Pech Corona Australis, tedy souhvězdí Jižní Koruna. Jméno jak ze starověkého atlasu nebes. A ono téměř ano. Historie jména tohoto poměrně nevýrazného souhvězdí je opravdu dlouhá. Pravděpodobně první zmínka o této oblasti oblohy se nachází ve starém babylonském textu MUL.APIN, který pochází z období 1000 př. n. l. Souhvězdí je zde pojmenováno MA.GUR, tedy „Kůra“ a představuje jednu z patnácti hvězd sumerského boha vody Enki.

Více se současnému jménu přiblížil ve 3. století př. n. l. řecký básník Aratus, byť nezmiňuje přímo souhvězdí, ale mluví o „dvou Korunách“. Tedy patrně té severní a jižní, které známe z našich obloh. Ve 2. století našeho letopočtu se o souhvězdí zmiňuje řecký astronom Claudius Ptolemaios, který jej jmenuje „Jižní věnec“. Římané jej nazývali „Zlatá Střelcova koruna“, francouzský astronom Jérôme Lalande v 18. století pak „Jižní girlanda“. Dnes je součástí 88 moderních souhvězdí. Patří víceméně již do souhvězdí jižní oblohy, u nás můžeme pozorovat pouze jeho severní část.

Nejzajímavější částí souhvězdí je to, kde se nachází rozsáhlá hvězdotvorná oblast. Husté „záclony“ tmavého prachového oblaku zakrývající vzdálené oblasti vesmíru jsou ozdobeny modrými reflexními mlhovinami NGC 6726, NGC 6727, NGC 6728 a IC 4812. Ty jsou nasvětlovány horkými hvězdami v jejich okolí. Celá tato oblast má při předpokládané vzdálenosti méně než 500 světelných let průměr asi 45 světelných let. Nalezneme zde množství Herbig-Haro objektů, tedy vlastně protohvězd a také množství již hotových, byť velmi mladých hvězd. Jednu z takových protohvězd uvidíme jako načervenalý obloukovitý objekt v místech, kde tmavá mlhovina zleva přechází do modré mlhoviny reflexní. Hmotnost celé této oblasti se odhaduje na 7000 hmotností Slunce a jedná se o jednu z nejbližších oblastí tvorby nových hvězd.

V pravé části snímku nalezneme velkou kulovou hvězdokupu NGC 6723, která se však nachází již v souhvězdí Střelce, těsně u hranice se souhvězdím Jižní koruny. Dosahuje vizuální jasnosti 6,8 mag a objevil ji v roce 1826 australský astronom irského původu James Dunlop dalekohledem s průměrem 23 cm. Od nás je vzdálena asi 30 000 světelných let a leží tak mnohem dále než popisovaný pracho-plynný objekt. Její průměr činí 108 světelných let, což na obloze představuje průměr 13 obloukových minut. Hvězdokupa je tvořena hvězdami s velmi nízkou metalicitou a předpokládá se její vysoké stáří, snad až 13,7 miliard let.

Je však načase se se souhvězdím Jižní koruny rozloučit a věnovat se alespoň chvilku autoru fotografie Pavlu Pechovi. Rádi bychom mu totiž poblahopřáli k vítězství  v srpnovém kole soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost. Zároveň bychom mu chtěli poděkovat a popřát mnoho dalších krásných snímků oblohy.

Technické údaje a postup:

Místo pořízení: Atacama, Chile 2019 + 2010

Datum pořízení: 04.07.2019

Optika: Takahashi FSQ-85EDX + Borg 77EDII, F/5.4 @ 456mm

Montáž: iOptron iEQ45Pro + SW HEQ-5 SynScan

Snímač: MII C2-12000 + MII G3-11000, Astronomik L + Astrodon RGB

Popis:

NGC6726-NGC6727, NGC6729, HMSTG1099, NGC6723... Nafoceno 90x2min L (2019) + 160min R/G/B (2010).

 

Zpracování:

Jedná se o složeninu monochromatické fotografie pořízené kamerou MII C2-12000 přes L filtr optikou Takahashi FSQ-85EDX z léta 2019 spolu se starší, ale barevnou RGB fotografií pořízenou kamerou MII G3-11000 přes RGB filtry optikou Borg 77EDII z podzimu 2010.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tiskové zprávy České astronomické společnosti
[2] Česká astrofotografie měsíce - vítězné snímky



O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: ČAM


18. vesmírný týden 2026

18. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 4. do 3. 5. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce se zvýšila. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) prošla zorným polem koronografů a zjasnila asi na 1 mag. V Polsku se díky českým astronomům podařilo nalézt železný meteorit z pádu výrazného bolidu 17. 4. Raketa New Glenn společnosti Blue Origin potřetí startovala a stejný první stupeň podruhé přistál, ale náklad nebyl dopraven. K ISS se přibližně po měsíci vydal další nákladní Progress. V roce 1006 byla v souhvězdí Vlka spatřena jasná supernova.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M 94

Messier 94 – Galaxia Mačacie oko Messier 94, známa aj ako NGC 4736, je špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 16 miliónov svetelných rokov a patrí medzi výrazné galaxie severnej jarnej oblohy. Objavil ju francúzsky astronóm Pierre Méchain v roku 1781 a krátko nato ju Charles Messier zaradil do svojho známeho katalógu. M94 je na prvý pohľad nápadná mimoriadne jasnou centrálnou oblasťou. Tá je obklopená vnútorným prstencom, v ktorom prebieha intenzívna tvorba nových hviezd. Na astrofotografii sa tieto aktívne oblasti prejavujú ako jemné červenkasté štruktúry, teda oblasti ionizovaného vodíka, kde mladé horúce hviezdy ožarujú okolitý plyn. Zaujímavá je aj slabšia vonkajšia oblasť galaxie. Staršie popisy ju často označovali ako vonkajší prstenec, no modernejšie pozorovania ukázali, že ide skôr o zložitejšiu štruktúru vonkajších špirálových ramien a aktívneho disku. Práve táto nenápadná, rozptýlená časť galaxie je na fotografii náročnejšia na zachytenie, pretože má veľmi nízku plošnú jasnosť a ľahko zaniká v pozadí oblohy. Jadro M94 je klasifikované ako LINER, teda oblasť s nízko ionizovanými emisnými čiarami. V centre galaxie sa nachádza aj supermasívna čierna diera s hmotnosťou približne 16 miliónov hmotností Slnka. M94 je preto zaujímavá nielen svojím vzhľadom, ale aj dynamikou centrálnej oblasti. Táto galaxia je výborným príkladom objektu, ktorý na prvý pohľad pôsobí pomerne jednoducho – ako jasné galaktické jadro obklopené hladkým diskom. Pri hlbšom pohľade sa však ukáže zložitejšia stavba: vnútorný hviezdotvorný prstenec, slabé vonkajšie ramená, jemný galaktický disk a množstvo vzdialených galaxií v pozadí. Práve tieto detaily robia z M94 veľmi zaujímavý cieľ pre astrofotografiu. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 150x180sec. R, 138x180sec. G, 138x180sec. B, 389x120sec. L, 98x600sec Halpha, 160x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 25.2. až 18.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »