Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Časopis National Geographic Česko a Hvězdárna a planetárium Brno vydává unikátní plakát

Časopis National Geographic Česko a Hvězdárna a planetárium Brno vydává unikátní plakát

V zářijovém vydání časopisu National Geographic Česko vychází unikátní plakát věnovaný nejdůležitější hvězdě ve vesmíru a také světu, který ji obklopuje. Vydání podpořila Hvězdárna a planetárium Brno.  

„Zažíváme jeden objev za druhým, pohled na vesmír se mění téměř před očima a to, co jsme se učili na základní škole už dávno neplatí,“ komentuje Jiří Dušek, ředitel Hvězdárny a planetária Brno, velitel stroje na zázraky. „Proto jsme rádi podpořili vydání tohoto jedinečného díla s unikátní infografikou. Naši pracovníci a spolupracovníci zajistili odborný překlad do českého jazyka.“
 
„Jsme v podstatě jako děti na pláži, stojíme tam, sebereme pár mušliček a obdivujeme, jak jsou krásné. Všude kolem nás se rozpíná obrovský oceán, a my se najednou můžeme vydat ho prozkoumat,“ cituje šéfredaktor českého vydání National Geographic, Tomáš Tureček, jednu z badatelek zářijového vydání slavného časopisu se žlutým rámečkem.
 
Jedna strana plakátu je věnována Slunci. Naše hvězda se vytvořila před 4,6 miliardami let, když se oblak plynu a prachu smrštil do tělesa, v jehož nitru se spustily termojaderné reakce. Jako zbytky po sobě zanechal planety a další menší tělesa. Na Slunce, tvořené horkým, ionizovaným plynem (plazmatem), připadá 99,86 % hmotnosti celé soustavy. Dominantní portrét Slunce vznikl ze tří fotografií pořízených v roce 2015 krátce po dosažení jednoho z vrcholů aktivity – slunečního maxima. Na české verzi spolupracoval Michal Švanda z Astronomického ústavu Akademie věd České republiky a Jiří Dušek z Hvězdárny a planetária Brno.
 
V roce 1543 astronom Mikuláš Koperník rozpracoval teorii, že Země obíhá kolem Slunce. Od té doby vědci naše znalosti o Sluneční soustavě neustále zdokonalují. Klíčovou roli sehrála digitální technika, která pomohla identifikovat dříve neznámá, heliocentrická a podivuhodná tělesa. Nové objevy přepsaly náš pohled na vývoj a podobu našeho vesmírného domova a také na to, jak je Sluneční soustava uspořádaná a zároveň chaotická. A právě její anatomii je věnována druhá strana plakátu, na které spolupracoval Jiří Dušek a Pavel Gabzdyl z Hvězdárny a planetária Brno, stejně jako Petr Scheirich z Astronomického ústavu Akademie věd České republiky. 
 
Kromě Hvězdárny a planetária Brno vznik plakátu podpořila National Geographic Society, která se zavázala prostřednictvím vědy, průzkumu, vzdělání a vyprávění objevitelských příběhů objasňovat a chránit divy našeho světa. 




O autorovi

Jiří Dušek

Jiří Dušek

Jiří Dušek (* 11. srpna 1971, Sušice) je český astronom a astrofyzik, ředitel brněnské hvězdárny. V Brně žije od svých tří let. O astronomii se zajímal od dětství, což vyústilo ve studium astrofyziky na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Dlouhodobě působí na Hvězdárně a planetáriu Brno, jejímž ředitelem se stal v roce 2008. Je autorem populárně naučných programů, které jsou v planetáriu promítány veřejnosti, a také různých publikací z oblasti astronomie. Je po něm pojmenována planetka (14054) Dušek.

Štítky: Hvězdárna a planetárium Brno, Slunce


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »