Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Cena Jindřicha Zemana za astrofotografii 2016

Cena Jindřicha Zemana za astrofotografii 2016

Pavel Prokop
Autor: Pavel Prokop

Pavel Prokop (nar. 1971), dnes fotograf zejména planet a úplně nový nositel Ceny Jindřicha Zemana za astrofotografii roku 2016, kterou získal za nominační snímek „Jupiter a dvojitý přechod měsíců Ganymed a Io“ (březnové kolo ČAM). Astronomií je nadšený již od dětství. Jedním z prvních objektů, které na obloze ještě dalekohledem „made in USSR“ nalezl, byla známá galaxie v Andromedě. Neunikla však ani zimní M 42 v Orionu. Myslivecký triedr si tenkrát půjčoval od svého táty a konal s ním téměř kaskadérské výstupy na střechu domu, kde bydlel.

Pak však nastala téměř třicetiletá pauza a, naštěstí i pro nás, návrat k tomuto krásnému koníčku. S novými počátky nastalo i postupné vybavování se technikou. Poté, co refraktorem Bresser 70/700, zvaným též „lidlskop“ opět po letech uviděl oblačné pásy na Jupiteru a prstence obklopující majestátního Saturna, propadl astronomii podruhé.

Hledání cílů na obloze bylo pro Pavla Prokopa však poněkud komplikované. Přesvětlená pražská obloha tak paradoxně určila směr fotografova zájmu na planetární astronomii. Druhým omezením byly rozměry hlavního pozorovacího stanoviště, balkonu nového bytu. Jeho metrová hloubka a konstrukce vyřadila z boje jednak teleskopy konstrukce Newtonovy, jednak i dlouhoohniskové refraktory. A tak nastalo další zdokonalování a pořizování vhodné techniky. Koncem roku 2010 přišel ke slovu zrcadlový dalekohled typu Schmidt-Cassegrain Celestron NexStar 6SE na naváděné azimutální montáži s průměrem zrcadla 150 mm a ohniskovou vzdáleností 1500 mm. A hned v lednu 2011 první snímky. Ovšem ne planet, ale částečného zatmění Slunce.

Pak došlo, na základě doporučení již zkušených astrofotografů z „Astrofóra“, k nákupu i první astronomické kamery. A i když již tehdy bylo možno pořizovat touto sestavou detailní snímky planet, koncem roku 2014 si autor pořídil ještě výkonnější dalekohled. Opět konstrukce Schmidt-Cassegrain – Celestron C11 na těžké naváděné paralaktické montáži Celestron CGEM.  Zatím poslední investici byl nákup malého refraktoru Celestron NexStar 102SL na azimutální naváděné montáži. Ten však nebude primárně určen k pozorování a fotografování planet, jeho cílem by se mělo stát snímání sluneční chromosféry. Ovšem, snad jen pro zajímavost, starý triedr „made in USSR“ Pavel Prokop stále má doma.

Astrofotograf Pavel Prokop si za svůj koníček zvolil astronomii, astrofotografii a to dokonce astrofotografii těles Sluneční soustavy. Ač se to možná na první pohled nezdá, představuje fotografie planet, jejich měsíců, i třeba například slunečního či měsíčního povrchu opravdu velký problém. Zde nestačí namířit dalekohled a napráskat stovky a tisíce snímků. To je jen začátek…

Příklad „planetárního“ astrofotografa Pavla Prokopa může být i velkým povzbuzením pro ty, kdo bydlí ve větších či dokonce velkých městech, kde opravdu jemné detaily v Orlí mlhovině nenafotí. Stejně tak padají stesky, že „s balkónu paneláku toho moc nenafotím…“. Ovšem, jedná se vždy o bitvu. Bitvu s výběrem fotografovaných objektů, technikou snímání a zpracování, bitvu s rozměrem balkónu a sousedovým světlem v kuchyni, ale hlavně o bitvu se sebou samým. A tu Pavel Prokop vyhrál.

Ostatně, můžeme se přesvědčit sami. Stačí navštívit jeho webové stránky „Balkónová astrofotografie“. 

Jupiter a Io 10.5.2016 Autor: Pavel Prokop
Jupiter a Io 10.5.2016
Autor: Pavel Prokop
Aristarchus a údolí Vallis Schröteri 23.12.2015 Autor: Pavel Prokop
Aristarchus a údolí Vallis Schröteri 23.12.2015
Autor: Pavel Prokop
Uran a Měsíce 30.8.2015 Autor: Pavel Prokop
Uran a Měsíce 30.8.2015
Autor: Pavel Prokop
Jupiter a dvojitý přechod měsíců Ganymed a Io Autor: Pavel Prokop
Jupiter a dvojitý přechod měsíců Ganymed a Io
Autor: Pavel Prokop
  •  




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: Cena Jindřicha Zemana, ČAM


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »