V sobotu 9. srpna jsem si udělal příjemný výlet do Kunratic u Cvikova na Českolipsku. Obloha byla takřka bez mráčku a panovalo vysilující vedro. Děti ze zdejšího Dětského křesťanského tábora se na totálně vysušené louce s radostí polévaly studenou vodou a totéž jsem činil i já. Přesto jsem byl rád, že je hezky. Na konci žhavého odpoledne totiž do tábora v Kunraticích dorazil astrobus. Přijeli s ním tři pánové ze Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně. Nebyla to žádná jednorázová akce. Hvězdáři z Petřína takhle o letních prázdninách objíždějí dětské tábory už řadu let. I v Kunraticích byla jejich návštěva řádně objednána a dychtivě očekávána...
Astrobus vyjel na kopec nad táborem a astronomové začali montovat dalekohledy. Ale na úplný začátek bylo samozřejmě nutné se představit. Pavel Suchan tak učinil těmito slovy:
příprava dalekohledu
Takže - dobrý den nebo ahoj! Děkujeme vám, že jste nás přivítali tady u vás na louce a na vašem táboře. Kromě toho poděkování vám chci říct, co vás tady vlastně dnes čeká a co vám jsme schopni nabídnout. Abychom si především mohli přijít na jméno - já se jmenuji Pavel a spíš nás bude těšit, když nám budete tykat jako kamarádům. Tady ten ve žlutém je Michal. Michala si važte, protože studuje práva a bude právníkem. Až si budete kupovat pozemek na Marsu, jako že si tam budete stavět chatu, tak on vám může připravit smlouvu. Ten v tom černém tričku je Ondra a toho si taky važte, protože je kartograf a geodet; to znamená, že umí vyměřit pozemek. Takže až budete potřebovat přesně vykolíkovat ten váš pozemek na Marsu, udělá vám to Ondra. My tři se vám budeme věnovat až do zítřka. Nemyslím tím, že bychom byli celou noc vzhůru - zůstáváme tady, protože zítra jedeme na další tábor a někde prostě musíme složit hlavu... Teď do večeře uvidíte, jak se staví hvězdářské dalekohledy. Postavíme vám tady dva...
A skutečně postavili. Zatímco jeho dva spolupracovníci dětem ukazovali sluneční skvrny a povídali si s nimi o sluníčku, astronom Pavel Suchan se věnoval Českému rozhlasu... Poprosil jsem ho, aby mi projekt astrobusu blíže představil:
Astrobus pražské Štefánikovy hvězdárny
Astrobus - to je v první řadě tříčlenná posádka popularizujících hvězdářů; tedy těch, kteří jsou o věci schopni i vykládat, zejména dětem. Jsou to také dalekohledy na pozorování Slunce a noční oblohy, je to promítací nebo projekční technika - počítač a datový projektor - a k tomu samozřejmě auto, které to všechno musí dovézt na místo. Vozíme si s sebou také agregát na výrobu elektřiny, protože spousta těch přírodních a možná i nejlepších táborů elektřinu nemá. My jsme ale soběstační. S výjimkou několika týdnů, kdy se konají akce na hvězdárně v Praze na Petříně, jsme o prázdninových měsících každý večer v nějakém dětském táboře, se kterým je to předem dojednáno. Přijíždíme v pozdním odpoledni; tak, abychom ještě před večeří postavili dalekohled a za jasného počasí dětem ukázali Slunce se slunečními skvrnami. To má pro nás a myslím, že i pro děti, výhodu v tom, že se obrazně řečeno oťukáme. Děti už nás pak znají a nestydí se ptát. Po večeři máme čas do setmění a ten se vyplňuje promítáním. Máme připravenou sadu diapozitivů. Každá posádka si volí trochu jiný systém, a to je dobře - je v tom potom přítomný takový ten osobní prvek. O vesmíru si s dětmi povídáme do doby, než se setmí. Pak se, samozřejmě za jasné oblohy, jde k dalekohledům. Vozíme s sebou dva - jeden binokulár na dvě oči, který se dá použít zároveň i ve dne na pozorování přírody a potom klasický astronomický dalekohled. Ve dne používáme osmicentimetrový refraktor na pozorování Slunce, na večerní pozorování vozíme skutečně vynikající Zeissův dalekohled o průměru osmnácti centimetrů. To už je reflektor, zrcadlový dalekohled, s ohniskovou vzdáleností 1800 milimetrů a ten vám ukáže opravdu leccos. Znamená to, že jsme schopní ukázat nějakého zástupce od všech jednotlivých tipů objektů na obloze.
Co všechno budeme pozorovat dnes, v sobotu 9. srpna?
pozorování Binarem
Dnes máme štěstí na to, že je jasno. Trochu nás však omezí vysoká oblačnost, zejména proto, že Měsíc je blízko úplňku, takže se jeho světlo rozptýlí. Zcela určitě budeme pozorovat Měsíc, protože ten teď kraluje večerní obloze. Pak to bude planeta Mars. Ta se blíží do té takzvané opozice Marsu, která nastane 28. srpna a o den dříve bude dokonce Mars nejblíže k Zemi po 73 tisících letech, což je sice rarita, ale ten kotouček bude přeci jen o maličko větší, než je obvyklé. Kromě těchto dvou jasných objektů se budeme snažit pochytat co se dá, to znamená nějaké dvojhvězdy, hvězdokupy, mlhoviny a doufejme, že i galaxie, čili cizí hvězdné světy. A pak nesmíme zapomenout na to, nač nepotřebujeme dalekohled a co dětem budeme moci popsat, pokud to uvidíme - v činnosti je meteorický roj Perseid.
Říkal jste, že takhle jezdíte celé prázdniny. Kolik lidí se na tom střídá?
Každý rok je to trochu jiné. Střídají se na tom čtyři nebo pět tříčlenných posádek - nějakých 12 nebo 15 lidí.
Všichni od vás z Petřína?
Ano. Dříve jezdily i astrobusy jiných hvězdáren, ale popravdě řečeno, v tuto chvíli nevím, jestli ještě jezdí. V každém případě chci říci, že práce na hvězdárně je sice poměrně různorodá, ale putování s astrobusem patří k těm nejkrásnějším a troufnu si říci, že i nejúčinnějším činnostem. Není to školní exkurze, je to v přírodě, je to spojené s emotivním zážitkem a jak všichni dobře víme, z toho si zapamatujete nejvíc.
A co děti, jak jim se to líbí? Záleží přitom i na typu tábora?
pozorování slunečních skvrn
Jsou různé tábory. Nejradši jezdíme do těch malých a přírodních, kde se přeci jen ty děti staví k přírodě trochu jinak a i pro nás jsou vnímavější. Tím nechci říci, že nejsme schopni obsloužit i větší, třeba stopadesátičlenný kolektiv, ale je to tak spravedlivé. Ta naše služba je placená, aspoň mírně. Když je málo dětí, stojí je to jakoby hodně na hlavu, ale zase jsou u toho dalekohledu dlouho. V těch velkých táborech je to obráceně. My ale jezdíme nejradši do těch malých, jak jsem říkal, protože tam je jiná atmosféra. Teď právě v takovém jsme a ten zájem si samozřejmě užíváme. A obecně lze říci, že je velký. I když třeba některý tábor nemá patřičnou atmosférou, najde se i tam spousta dětí, které to baví a zůstanou si u toho dalekohledu jak dlouho chtějí. Máme takové základní pravidlo, že my nikdy pozorování nekončíme. Končí se, až když odejde poslední dítě.
Dál probíhalo všechno podle plánu, tak jak ho Pavel Suchan nastínil v našem rozhovoru. Po večeři následovalo povídání s diapozitivy a videoprojekcí a poté jsme se zase všichni přesunuli na kopec. A pozorovalo se - s dalekohledy i bez nich... Co jsme z kopce nad Kunraticemi viděli? Krátery na Měsíci. Hvězdokupy, mlhoviny i dvojhvězdy - jak nám astronomové slíbili. A konečně i Mars - jako nevelký kotouček se zřetelnou polární čepičkou. Víc podrobností na jeho povrchu vidět nebylo. Na vině prý byla marsovská prachová bouře, říkali astronomové. Sem tam prolétl i nějaký ten meteor... Poslední dítě odešlo od dalekohledu až hodinu po půlnoci. Tak dobrodružná to byla podívaná - a nejen pro děti. I pro jejich vedoucí a pár místních, kteří využili příležitost a přišli se také podívat.
Dětem se návštěva astronomů líbila a pokud mohu poznamenat něco i sám za sebe - já jsem byl přímo nadšen. Nedlouho po snídani pánové ze Štefánikovy hvězdárny na Petříně opět nasedli do svého astrobusu a odjeli. Měli před sebou dlouhou cestu - až někam k Třešti. Jsem si ale jist, že se těšili.
Závidíte?
Někdy v budoucnu by petřínští hvězdáři mohli přijet i na váš tábor. Letos už mají program nabitý - ale co třeba příští léto? Jen si je musíte včas objednat. O astrobus je totiž neobyčejný zájem. Po tom co jsem viděl na Dětském křesťanském táboře v Kunraticích u Cvikova se tomu ani nedivím.
Článek je převzat z webových stránek magazínu Českého rozhlasu Planetárium, který byl vysílán 17./19. 8. 2003. Ve zvukové podobě můžete Planetárium slyšet vždy v neděli, krátce po 9. hodině dopolední na frekvencích Českého rozhlasu SEVER (v repríze pak tamtéž hodinu po nedělní půlnoci). Od 1. dubna 2003 vysílá Planetárium i Český rozhlas Regina a Region - každé úterý večer po 20. hodině.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš
Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové
The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae.
The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations.
It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue.
Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future.
Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto.
Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System).
Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop
Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats
Gain 150, Offset 300.
July 24 to August 30, 2025
Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4