Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  ČRo: Příliš neklidné Slunce

ČRo: Příliš neklidné Slunce

Mýtem (i když samozřejmě jen laickým) je, že Slunce je tělesem vcelku klidným. Minulé týdny ale přesvědčily i laickou veřejnost, že tomu tak rozhodně není. Slunce je opravdu bouřící žhavou koulí. Důkazy, které nám o tom podalo, jsme viděli na vlastní oči. Večerní a noční obloha s úchvatnou polární září, pouhým okem pozorovatelné skvrny na slunečním povrchu, ale i výpadky radiového spojení - to vše způsobily mohutné výbuchy ve sluneční atmosféře.

Připomínat, že naše nejbližší hvězda, vzdálená 150 milionů kilometrů, má na pozemský život zásadní vliv, je skoro nošením dříví do lesa. Prvním signálem, že se na jejím povrchu něco děje, jsou tmavé skvrny. Speciální sluneční dalekohledy a v poslední době i kosmické sondy nám prozradily víc. Sluneční povrch je doslova vroucím kotlem, ze kterého často tryská plazma doprovázené magnetickými výboji a erupcemi.

Skvrny na Slunci jsou tmavé proto, že mají teplotu asi o 1800 stupňů nižší než okolní povrch; ten je rozžhaven na 6000°C. Skvrny jsou jakýmsi barometrem sluneční aktivity. Čím víc jich na povrchu je, tím je pravděpodobnost výbuchů, podobných těm, které naši planetu nedávno zasáhly, větší.

Množství skvrn astronomové už od poloviny 18. století pečlivě zaznamenávají a zjistili proto, že se na Slunci střídají období vysoké aktivity, kdy relativní počet skvrn dosahuje hodnoty až 250, s obdobími nízké aktivity, kdy na povrchu nevidíme skvrnu žádnou. Cyklus těchto období má jedenáctiletou periodu. Proč tomu tak je, to se vědcům dosud nepodařilo objasnit. Nynější aktivita Slunce je ovšem velmi překvapila, protože v současnosti by se naše nejbližší hvězda měla nacházet v období relativního klidu. Opak je ale pravdou.

Zmagnetizované plazma, které se od Slunce odtrhne, dorazí k Zemi obvykle za dva až tři dny. Kdyby naši planetu nechránila její vlastní magnetosféra, znamenaly by tyto výbuchy vážné ohrožení života. Sluneční výbuch však dokáže toto nárazníkové pásmo stlačit až na vzdálenost 40 tisíc kilometrů a v takové výšce už může plazma ohrozit některé družice.

Intenzitu slunečního vzplanutí hodnotí astronomové písmenem X a stupnicí od nuly - tedy od nejnižší aktivity. Nejvyšší hodnoty registrované rentgenovými družicemi od roku 1976 zaznamenali v letech 1989 a 2001. Tři velká vzplanutí z přelomu letošního října a listopadu však překonala všechny dosavadní statistiky. Hodnota z úterý 4. listopadu dokonce dosáhla čísla 28 a stala se největším zaznamenaným vzplanutím v historii.

Článek je převzat z webových stránek magazínu Českého rozhlasu Planetárium, který byl vysílán 16./18. listopadu 2003. Ve zvukové podobě můžete Planetárium slyšet vždy v neděli, krátce po 9. hodině dopolední na frekvencích Českého rozhlasu SEVER (v repríze pak tamtéž hodinu po nedělní půlnoci). Od 1. dubna 2003 vysílá Planetárium i Český rozhlas Regina a Region - každé úterý večer po 20. hodině.




O autorovi



42. vesmírný týden 2025

42. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 10. do 19. 10. 2025. Měsíc je vidět nad ránem a po poslední čtvrti bude ubývat k novu. Jeho světlo nebude večer rušit pozorování komet. Jasnější je C/2025 A6 (Lemmon), o něco slabší C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc, Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je zatím málo aktivní. SpaceX plánuje opět testovat Super Heavy Starship při letu IFT-11. Před 50 lety byla vypuštěna první plně operační geostacionární meteorologická družice GOES-1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 5146 Zámotok

IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza. Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.8. až 30.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »