Dokumentární film o Megaeventu Vesmírná keš

Megaevent byl oslavou nadcházejícího stého výročí založení České astronomické společnosti a završením nevšedního úsilí, kdy celý předešlý rok Petr Bartoš se svým týmem nadšenců umisťoval v malebné krajině okolo Ondřejova jednotlivé kešky. Těch bylo přesně 100 a každá z nich byla věnována jedné osobnosti, která se významně zapsala do historie královské vědy na našem území (Kepler, Einstein, Kopal, Bečvář, Klepešta, Grygar…). Kromě 100. výročí založení naší společnosti mělo všechno toto úsilí ještě další hluboký smysl - připomenout osudy mimořádných lidí, kteří navzdory někdy až krutým překážkám dokázali kráčet vstříc poznání a novým objevům.

Samotný megaevent tak vstoupil do historie naší společnosti. Rozhodli jsme se proto atmosféru celého krásného dne a poselství, které se snažil předat dál, zaznamenat v krátkém filmovém dokumentu - pro Českou astronomickou společnost ho vyrobil Dalibor Glos. Film získal i svojí vlastní hudbu. Jejím autorem je experimentální skladatel, matematik a nakladatel Arnošt Štědrý, kterého jsem požádal o krátký rozhovor.

Dokumentární film vznikal poměrně rychle a ty jsi musel skládat prakticky „na slepo“. Jak se tvoří muzika k filmu, který ještě neexistuje?

Měl jsem téma a k němu jsem se snažil dohledat zdroje. A to stačí k nějakým nápadům, s tím se dá už pracovat. Nakonec se v postprodukci dají dělat zázraky a myslím, že se jich tam pár odehrálo.

Vycházel jsem z tématu astronomie a hledal jsem proto různé související zvuky a obrazy po internetu. Ty jsem pak rozličnými postupy a  algoritmy převedl na zvuk. A tento vesmírný zvuk se stal základem čtyř stop, které jsem následně doplnil jednotlivými hudebními nástroji.

Znamená to, že základem tvé hudby jsou i některá skutečná radioastronomická pozorování?

Nejsem astronom, ale zcela určitě jsem některé takové zvuky trefil a stáhl. A ty se pak staly motivem základních stop. Snažil jsem se, aby to nebylo zajímavé jen pro mě, ale fungovalo to i s vaším připravovaným filmem.

Film vznikal rychle, živelně, ty jsi mohl výsledek své práce vidět prakticky až na premiéře na Štefánikově hvězdárně. Nevadilo ti, že si nikoho z tvůrců nepotkal a viděl si až hotové dílo?

Naopak, to mi velmi vyhovovalo. Ve své tvorbě se snažím propojovat neobvyklé. Spojovat věci, které by se jinak nikdy nepotkaly. A výsledek mě mile překvapil, líbil se mi.

A jaký byl ten první pocit, když vyjely závěrečné titulky?

Že jsem mohl odevzdat lepší práci (smích). Ale to je tak vždycky, ne?

Jeden z nejvýznamnějších českých astronomů 20. století Antonín Bečvář uchopil vesmír a vložil ho do svých hvězdných atlasů. Slavný americký skladatel a intelektuál John Cage pak Bečvářův kosmos přenesl z atlasů do hudby. Lze spatřit nějakou analogii mezi nimi a tvými postupy?

V žádném případě se nemohu srovnat ani s jedním z nich (smích). Ale jistě jsem některé Cageovy postupy použil. On říkal, že vše kolem nás je hudba a záleží pouze na nás, jak ji posloucháme. Jeho slavná skladba 4:33, kdy nezazní jediný tón, má posluchače dovést k tomu, že všechno je hudba, i když orchestr mlčí.

Jsem rád, že se tato tichá skladba nestala základním motivem pro hudbu k našemu dokumentu (smích).

Ticho se nestalo základním motivem, na to jsem si dal pozor. Ale vložil jsem tam jiný - hlavní klavírní motiv doprovázený smyčcovými nástroji je popěvkem, který si broukal David Cameron po té, co byl oznámen výsledek referenda o Brexitu.

Je to někajký hudební vzkaz skladatele, že ačkoliv Česká astronomická společnost má dnes své místo na evropském vědeckém poli a je ve skvělé kondici, tak pozor na úskalí nejrůznějších „exitů“?

Ano, tak nějak jsem to myslel. Nenápadná připomínka jednoho z klíčových momentů novodobé Evropy.

Arnošte, moc díky za rozhovor a především za výbornou muziku k dokumentárnímu filmu Megaevent Vesmírná keš.

Také děkuji.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Megaevent, pozvánka
[2] Web Megaeventu