Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Galerie kreseb Měsíce od Milana Blažka

Galerie kreseb Měsíce od Milana Blažka

Lacus Mortis. Kresba: Milan Blažek.
Lacus Mortis. Kresba: Milan Blažek.
Je jasná noc. Na obloze se třpytí jen hrstka jasných hvězd a vysoko nad obzorem svítí baculatý couvající Měsíc. Právě na mrtvý měsíční svět míří váš dalekohled, protože slabé objekty nočního nebe se beznadějně ztrácejí v měsíčním svitu. Obraz je neobvykle klidný a vy při velkém zvětšení prohlížíte rozhraní světla a stínu, kde se rýsuje množství zajímavě osvětlených kráterů, hor, údolí a brázd. Nastává vhodná doba ke kreslení Měsíce!

Mnohé stínové výjevy měsíčního světa ovšem brzy pominou. Postupující rozhraní světla a stínu totiž vše na více než 14 dní potopí do černočerné tmy a vy budete muset čekat několik měsíců nebo i let na to, abyste znovu viděli to, co se právě před vámi odehrává. Pokud nezastavíte čas, vzpomínka na detaily stínového představení vám z hlavy vyprchá rychleji, než stačíte uklidit dalekohled. V tu chvíli je třeba rychle jednat. Můžete pořídit snímek dané oblasti nebo si její vzhled alespoň zapíšete na kus papíru, který se vám vzápětí někde ztratí. Máte-li však dostatek kuráže, sáhnete po tužce a začnete kreslit.

Kreslení povrchu Měsíce není těžkým úkolem. Pokud však chcete, aby vaše momentky mrtvého měsíčního světa oživeného proměnlivým slunečním osvětlením byly co nejdokonalejší, připravte se na stovky hodin tréninku u dalekohledu, v létě na desítky komářích štípanců, v zimě na prokřehlé konečky prstů a na litry kávy nebo čaje vypité při zpracovávání kreseb. Tím vším si jistě musel projít i Milan Blažek z Prahy, který svou první kresbu měsíčního povrchu pořídil už 23. srpna 1999. Kreslení se mu ale podle jeho vlastních slov příliš nedařilo a tak to po několika dalších pokusech přechodně vzdal. V dubnu 2000 ovšem Milan někde uviděl jednu z mých kreseb a řekl si, že své kreslení zdokonalí. Všechny kreslíře Měsíce chválím, už jen pro to, že si opravdu vážím každého, kdo je ochoten kreslení Měsíce věnovat svůj čas. Když mi ale Milan poslal své kresby, chtěl po mě něco víc - chtěl upřímně znát můj názor. Začínajícího kreslíře mé výtky k jeho kresbám naštěstí neodradily - naopak! Každá další várka jeho kreseb byla stále lepší a lepší. Milan ve svém zdokonalování nikdy nepolevoval. Sbíral rady i od Antonína Rükla a za několik let svou tečkovací techniku natolik vypiloval, že za například jeho kresbu kráteru Fracastorius by se nestyděl ani slavný americký kreslíř Harold Hill!

Milan naštěstí nezůstává jen u kreslení. Snaží se své kresby publikovat (například v časopisu Astropis, na stránkách ČASu nebo na výstavě konané nedávno v Astronomickém ústavu v Ondřejově) a ukázat tak krásy měsíčního světa co nejvíce lidem. Milanova pozorování jsou také velmi užitečná při přípravě Průvodce měsíčními útvary. Vždyť minulý týden pořídil již čtyřsetšedesátou kresbu Měsíce! S těmi nejlepšími výtvory z Milanovy kreslířské dílny se můžete seznámit i v nově otevřené galerii na stránkách Prohlídky Měsíce. S Milanem budeme tuto stránku průběžně aktualizovat a já doufám, že se jeho kresby stanou inspirací i pro další kreslíře. Je však nutné dodat, že Milan v tomto případě nastavil laťku opravdu hodně vysoko!




O autorovi

Pavel Gabzdyl

Pavel Gabzdyl

Pavel Gabzdyl se narodil 23. dubna 1974 v Havířově. Je pracovníkem Hvězdárny a planetária Brno. O astronomii se začal zajímat už v útlém věku, kdy se věnoval pozorování především vzdálených vesmírných objektů. Po nějaké době se však jeho zájem upnul k Měsíci, který je jeho nejoblíbenějším objektem dodnes. Měsíční astronomii mohl totiž dokonale skloubit se svou druhou vášní – geologií. Tu vystudoval na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně v letech 2002 - 2007 a dosáhl z ní magisterského titulu. V letech 1999 - 2000 pracoval jako popularizátor astronomie na Hvězdárně ve Valašském Meziříčí. Od roku 2000 pracuje na Hvězdárně a planetáriu v Brně, kde se kromě verbální popularizace astronomie věnuje psaní populární literatury a tvorbě audiovizuálních pořadů. Je autorem několika populárních knih, většina z nich o našem kosmickém sousedovi. Patří mezi ně například „Měsíc v dalekohledu“ (1997), „Pod vlivem Měsíce“ (2002, v roce 2009 se dočkala audiovizuálního zpracování na brněnské hvězdárně), „Měsíc“ (2006, zevrubný průvodce Měsícem) nebo "Měsíční dvanáctka" (2012, ve spolupráci s Milanem Blažkem). Za internetový průvodce „Prohlídka Měsíce“ (mesic.astronomie.cz), získal v roce 2013 cenu Littera Astronomica.



36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »