Saturnův měsíc Helene na snímku ze sondy Cassini Americká kosmická sonda Cassini (NASA), která již od roku 2004 krouží kolem planety Saturn, se podruhé těsně přiblížila k ledovému měsíci Helene, jednomu z malých měsíců planety Saturn. Na Zemi vyslala zajímavé snímky jeho povrchu. V okamžiku největšího přiblížení, k němuž došlo v sobotu 18. června 2011, prolétla sonda Cassini ve vzdálenosti 6 968 km od povrchu měsíce Helene.
Sonda Cassini prolétla nejdříve nad noční polokoulí měsíce a následně nad jeho denní polokoulí. Pořídila nejen fotografie části povrchu, která je osvětlena přímo Sluncem, ale i snímky té části povrchu, která byla osvětlena slunečním světlem odraženým od oblačné pokrývky Saturnu. Na základě nových snímků z posledního průletu bude dokončena mapa povrchu měsíce Helene, což může vědcům pomoci k pochopení historie srážek měsíce s meteoroidy a vzniku útvarů podobných roklím, které byly objeveny již na dřívějších fotografiích.
Saturnův měsíc Helene na snímku ze sondy CassiniVůbec k nejtěsnějšímu přiblížení sondy Cassini k měsíci Helene došlo 10. 3. 2010, kdy sonda prolétla ve vzdálenosti 1 820 km od povrchu.
Saturnův měsíc Helene (rozměry 36 x 32 x 30 km) objevili Pierre Laques a Jean Lecacheus 1. 3. 1980 během pozemních pozorování. Kolem Saturnu obíhá po stejné dráze jako větší měsíc Dione, přičemž se nachází 60° před ním, tj. ve vzdálenosti asi 400 000 km. Kolem Saturnu krouží ve vzdálenosti 377 400 km (nachází se tedy v tzv. Lagrangeově libračním bodě L4 soustavy Saturn-Dione). První detailnější snímek měsíčku Helene pořídila v srpnu 1981 sonda Voyager 1.
Image credit: NASA/JPL-Caltech/Space Science Institute.
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“
Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.
Bohužel místo stacku pouze jedno JPG jen kalibrovane urovně v PS
kometa nyní docela nízko nad výhodním obzorem mírně k severu kvůli atmosféře a mrakům mi vyšly asi jen dva 60s cvaky než se rozednilo