Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  "Oprášené" snímky z povrchu Venuše

"Oprášené" snímky z povrchu Venuše

Venera14Camera2.jpg
Americký počítačový expert Don P. Mitchell nově zpracoval a "vylepšil" fotografie povrchu Venuše, které pořídily v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století sovětské sondy Veněra. Mitchell si opatřil původní verze snímků, které na Zemi předaly přistávací moduly sond Veněra 9, Veněra 10, Veněra 13 a Veněra 14. K jejich zpracování použil současné technologie a postupy počítačového zpracování - použil různé filtry a ty části obrázků, které byly rušeny šumem, obnovil pomocí algoritmu Bertalmio.

Uvedené kosmické sondy byly vyslány k Venuši v těchto startovních oknech:

Veněra 9start 8. 6. 1975přistání na Venuši 22. 10. 1975
Veněra 10start 14. 6. 1975přistání na Venuši 25. 10. 1975
Veněra 13start 30. 10. 1981přistání na Venuši 1. 3. 1982
Veněra 14start 4. 11. 1981přistání na Venuši 5. 3. 1982

Veněra 9 nesla zdokonalené pouzdro, uzavřené a aerodynamickém krytu o průměru 2,4 m, které bylo podchlazeno na -10°C. Odporem atmosféry byla rychlost 10,7 km/s snížena ve výšce kolem 65 km na 250 m/s (maximální přetížení dosáhlo asi 200 G) a začal fungovat padákový systém. Po oddělení padáků začal rychlý sestup atmosférou. Přistání bylo zbrzděno pouze pevným kovovým prstencem ve funkci amortizátoru. Během sestupu byl prováděn výzkum okolní atmosféry. Obdobně probíhal přistávací manévr i u dalších sond. Dvě minuty po přistání byl zahájen přenos panoramatického snímku okolí.

Veněra 10 přistála asi 2 200 km od místa přistání Veněry 9. Na Zemi byl úspěšně vyslán panoramatický snímek okolí místa přistání. Sondy Veněra 13 a 14 vyslaly na Zemi první barevné snímky povrchu Venuše. Sondy Veněra 11 a 12 rovněž úspěšně přistály na povrchu Venuše, avšak nevyslaly na Zemi žádné fotografie, neboť jejich aparatura selhala. Ostatní experimenty probíhaly bez závad.

Přistávací moduly pracovaly na povrchu Venuše jen krátce vzhledem k vysokým teplotám +490°C a vysokému atmosférickému tlaku, který 90krát převyšuje atmosférický tlak na povrchu Země.

Původní i "restaurované" obrázky si můžete prohlédnout například na adrese mentallandscape.com.




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



42. vesmírný týden 2025

42. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 10. do 19. 10. 2025. Měsíc je vidět nad ránem a po poslední čtvrti bude ubývat k novu. Jeho světlo nebude večer rušit pozorování komet. Jasnější je C/2025 A6 (Lemmon), o něco slabší C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc, Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je zatím málo aktivní. SpaceX plánuje opět testovat Super Heavy Starship při letu IFT-11. Před 50 lety byla vypuštěna první plně operační geostacionární meteorologická družice GOES-1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 5146 Zámotok

IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza. Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.8. až 30.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »