Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Přednášky a filmy Astronomického ústavu během Týdne vědy a techniky

Přednášky a filmy Astronomického ústavu během Týdne vědy a techniky

Týden vědy a techniky 2017.
Autor: TVT2017.

Týden vědy a techniky Akademie věd ČR je největší vědecký festival v České republice, který zahrnuje přednášky, výstavy, dny otevřených dveří, dokumentární filmy a mnoho dalšího. Letošního ročníku, který proběhne mezi 6. a 12. listopadem 2017, se opět zúčastní i Astronomický ústav AV ČR. Těšit se můžete na přednášky a filmy našich předních odborníků a zároveň popularizátorů (nejen) astronomie.

Přednáška: Je Slunce obyčejnou hvězdou?

Kdy a kde?

Naše Slunce je jednou z mnoha hvězd, které nám ke spatření nabízí nejen naše, ale i cizí galaxie. Je Slunce v hvězdné zoo něčím výjimečné? Nad odpovědí na tuto otázku se zamyslíme během přednášky.

přednáší doc. Mgr. Michal Švanda, Ph. D.
Astronomický ústav AV ČR

Michal Švanda je pracovníkem Slunečního oddělení Astronomického ústavu AV ČR. Zabývá se např. helioseizmologií. Mimo svůj vědecký záběr se věnuje také popularizaci astronomie, přednáší a píše knihy.

Přednáška: Mimozemský život – Najdeme dříve my mimozemšťany, nebo oni nás?

Kdy a kde?

Ještě před deseti lety jsme o planetách obíhajících cizí hvězdy nevěděli téměř nic. Dnes známe přes 2000 potvrzených exoplanet, mezi nimi i několik Zemi velice podobných, a dalších 3000 kandidátů čeká na ověření. Čemu vděčíme za takový příval poznatků, jak se cizí planetární soustavy hledají, může být na cizích planetách život a dozvíme se o něm něco? O tom všem a také o tom, jaké místo ve vesmíru má pozemský život, bude tato přednáška.

přednáší Mgr. Michal Bursa, Ph.D.
Astronomický ústav AV ČR

Michal Bursa zkoumá vesmír v Oddělení galaxií a planetárních systémů Astronomického ústavu AV ČR. Zabývá se mj. výzkumem černých děr. Kromě své vědecké práce také přednáší a popularizuje astronomii.

Přednáška: Úsvit trpasličích planet – Pluto a Ceres

Kdy a kde?

Před dvěma lety navštívily kosmické sondy poprvé v historii dvě trpasličí planety Sluneční soustavy – Ceres a Pluto. Záplava fascinujících údajů o těchto tělesech, která pamatují doby před 4,5 miliardy let, kdy naše planetární soustava vznikala, proudí na Zemi dodnes. Že prý je na Plutu modrá obloha! Nebo ne? A je to tedy planeta, nebo ne? Kolik vůbec planet Sluneční soustava má? Osm? Třináct? Nebo... devadesát?

přednáší Mgr. Petr Scheirich, Ph.D.
Astronomický ústav AV ČR

Přednáška: Technologie, které změnily naše poznání

Kdy a kde?

Tři vědecké ústavy Akademie věd ČR sídlící ve spořilovském vědeckém areálu – Astronomický ústav, Geofyzikální ústav a Ústav fyziky atmosféry – seznámí zájemce při komponované přednášce s technologiemi v daném oboru, které významným způsobem změnily náš každodenní život. Posluchači se dozví, jak technologie vylepšily předpovědi počasí, jaké nečekané objevy jsme učinili díky moderním dalekohledům a co nás seismická tomografie naučila o nitru Země.

přednáší: RNDr. Bohuslav Růžek, CSc. (Geofyzikální ústav AV ČR), RNDr. Petr Zacharov, Ph.D. (Ústav fyziky atmosféry AV ČR), RNDr. Soňa Ehlerová, PhD. (Astronomický ústav AV ČR)

Filmy: Tiché hrozby – Zemětřesné roje a Blízký vesmír

Kdy a kde?

Magnetické bouře, změny klimatu, extrémní sucha, bleskové povodně, sesuvy, seizmická aktivita či vulkanická činnost. Tyto jevy stále častěji ovlivňují životy lidí i v České republice. Je vůbec možné jim předcházet, předpovídat je? Během večera zhlédnete 2 díly projektu Tiché hrozby - Zemětřesné roje a Blízký vesmír. Setkáte se také s vědci, kteří odpoví na vaše dotazy, a tvůrci filmu, kteří prozradí zajímavosti z natáčení. Beseda následuje po skončení filmu.

Po přednášce následuje beseda s tvůrci filmu.

Upoutávka: Tiché hrozby - Blízký vesmír

 

Přednáška: V Mléčné dráze oblačno, s občasnými přeháňkami kovového deště

Kdy a kde?

Koloběh hmoty v Galaxii, mezi hvězdami a mezihvězdným plynem, je určitou analogií pozemského počasí a koloběhu vody v přírodě. Z řídkého plynu rozptýleného v galaxiích vznikají hustá oblaka, ve kterých se tvoří hvězdy. Hvězdy pak vracejí část hmoty zpět do mezihvězdného plynu formou větrů a explozí a zároveň tak intenzitu tvorby hvězd regulují. Navíc ve hvězdách vznikají prvky těžší než prvotní vodík a helium a z nich pak mezihvězdný prach, ze kterého se vytvořily planety včetně naší Země.

přednáší Mgr. Richard Wünsch, Ph.D.
Astronomický ústav AV ČR

Mgr. Richard Wünsch, Ph.D. (* 1977) vystudoval astronomii a astrofyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze. V Astronomickém ústavu AV ČR se zabývá numerickým modelováním mezihvězdné hmoty se zaměřením na tvorbu hvězd. V současné době je vedoucím Odd. galaxií a planetárních systémů.

Přednáška: Tání ledovců z družicových gravimetrických měření

Kdy a kde?

Přednáška stručně představí družicová měření změn zemského gravitačního pole, která přinesla v nedávné době unikátní informace o změnách ledovcového příkrovu v Grónsku a v dalších odlehlých oblastech naší zeměkoule.

přednáší: Mgr. Aleš Bezděk, Ph.D.
Astronomický ústav AV ČR

Film: Tiché hrozby - Blízký vesmír

Kdy a kde?

Uvidíte, co svou silou dokáže Slunce a proč pro nás může být tato naše jediná životadárná hvězda zároveň i hrozbou. S předními českými odborníky na problematiku kosmického počasí odhalíme taje polárních září, s astronomy nahlédneme do dalekohledů pozorujících nejen Slunce, ale i potenciálně nebezpečné, blízko Země letící planetky.

Po zhlédnutém filmu budete následovat diskuse s vědcem Michalem Švandou z Astronomického ústavu AV ČR.

Přednáška: Gravitační vlny hýbou celým světem

Kdy a kde?

Černé díry vznikají, když se hmota zcela zhroutí vlastní tíhou. Je velmi těžké je objevit, protože z nich nemůže uniknout nic, ani světlo. O jejich výskytu se tak můžeme dozvědět díky pozorování hmoty, která na ně dopadá. Zcela nově nám také umožňuje objevovat dosud nepoznané černé díry i měření gravitačních vln. Díky nim se lidstvu poprvé podařilo zachytit okamžik splynutí dvou černých děr. Stalo se tak ve vzdálenosti více než jedné miliardy světelných let.

přednáší: RNDr. Jiří Svoboda, Ph.D.
Astronomický ústav AV ČR

Jiří Svoboda je vědeckým pracovníkem Oddělení galaxií a planetárních systémů Astronomického ústavu AV ČR. Jeho oborem je rentgenová astronomie a výzkum černých děr.

Kontakt a další informace:

Pavel Suchan
Tiskový tajemník Astronomického ústavu AV ČR
Tel: +420 737 322 815
E-mail: suchan@astro.cz

V rámci programu Týdne vědy a techniky 2017 proběhnou v Praze na Spořilově také Dny otevřených dveří Astronomického ústavu 10. a 11. listopadu. Na programu se podílíme s dalšími dvěma ústavy Akademie věd ve Spořilovském areálu, Ústavem fyziky atmosféryGeofyzikálním ústavem. Další informace rovněž naleznete na www.tydenvedy.cz.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Týden vědy a techniky

Převzato: Astronomický ústav AV ČR



O autorovi

Pavel Suchan

Pavel Suchan

Narodil se v roce 1956 a astronomii se věnuje prakticky od dětství. Dlouhodobě působil na petřínské hvězdárně v Praze jako popularizátor astronomie a zároveň byl aktivním účastníkem meteorických expedic na Hvězdárně v Úpici. V současnosti pracuje na Astronomickém ústavu AV ČR, kde je vedoucím referátu vnějších vztahů a tiskovým mluvčím. V České astronomické společnosti je velmi významnou osobností - je čestným členem, místopředsedou ČAS, tiskovým tajemníkem, předsedou Odborné skupiny pro tmavou oblohu a také zasedá v porotě České astrofotografie měsíce.

Štítky: Týden vědy a techniky


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »