Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Saturn jak jej neznáme

Saturn jak jej neznáme

Snímek prstenců Saturna z výšky 40° nad rovinou prstenců.
Snímek prstenců Saturna z výšky 40° nad rovinou prstenců.
Nepochybně jedním z nejnádhernějších a nejpůvabnějších těles ve Sluneční soustavě je planeta Saturn, obklopená majestátním prstencem. Obdivují ji nejen návštěvníci hvězdáren při večerních programech u dalekohledu. Avšak takový obrázek, jaký nám zprostředkovala sonda Cassini, neměl ještě nikdo možnost spatřit na vlastní oči.

Publikovanou fotografii pořídila sonda Cassini 19. 1. 2007. Zřetelně je vidět stín, který vrhá planeta Saturn osvětlená Sluncem, a který zakrývá část prstenců. Takovýto pohled na soustavu Saturnových prstenců byl umožněn díky tomu, že se sonda na své dráze kolem planety dostala do polohy 40° nad rovinu prstenců.

Výsledná fotografie je ve skutečnosti mozaika 36 snímků – respektive 12 sad snímků pořízených v červeném, zeleném a modrém světle – které byly získány během 2,5 hodiny, kdy sonda prováděla snímkování celého hlavního prstence. V té době se sonda nacházela ve vzdálenosti 1,23 miliónu km od planety. Rozlišení originálního snímku je 70 km/pixel (obrazový bod).

Sluncem osvětlená polovina planety je přeexponována. Mezi oslepujícím světlem denní polokoule planety a tmavou noční polokoulí se rozprostírá pruh soumraku, v němž lze rozlišit některé detaily v atmosféře planety. Zářící oblaka jako tečky modro-šedé barvy jsou patrné v okolí severního pólu (lze je rozlišit na originální velikosti snímku – viz zdroj). V oblasti kolem jižního pólu noční strana planety září zlatým odstínem ve světle, odraženém z osvětlené části prstence.

Snímek planety Saturn z výšky 60° nad rovinou prstenců.
Snímek planety Saturn z výšky 60° nad rovinou prstenců.

Na druhém snímku je ještě více zřetelné, že se jedná o kruhové prstence kolem planety Saturn. Fotografie byla pořízena z „výšky“ 60° nad rovinou prstenců, což je nejvyšší výška, jaké sonda dosáhla. Přeexponovaná část planety byla záměrně odstraněna, aby bylo možné lépe ukázat slabě svítící prstence. Stín planety Saturn na prstencích je zřetelně vidět.

Fotografie byla pořízena 21. 1. 2007 ze vzdálenosti 1,6 miliónu km od planety Saturn.

Zdroj: saturn.jpl.nasa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »