Snímek hvězdného "novorozence" M17-SO1

Mlhovina o průměru 20 světelných let získala svůj název díky podobnosti molekulárního mračna s řeckým písmenem velké omega. Fantazii se meze nekladou, a proto je mlhovina nazývána také jako mlhovina Labuť nebo Podkova. V Messierově katalogu má označení M17 a leží v souhvězdí Střelce (Sagittarius). Je od nás vzdálena 5 000 světelných let.

Snímek odhalil mnoho detailů ve struktuře prachové i plynné obálky v okolí velmi mladé hvězdy. U hvězdného "novorozence" M17-SO1 vidíme horký prstenec plynu a prachu a tenké kužely dalšího materiálu nad a pod prstencem.

Shigeyuki Sako z Tokijské univerzity a tým astronomů z japonské NAO (National Astronomical Observatory of Japan), japonské kosmické agentury JAXA (Japan Aeorospace Exploration Agency), z japonské university Ibaraki v Hitachi, observatoře Čínské akademie věd na Purpurové hoře a japonské univerzity v Chiba, analyzovali tyto snímky, pořízené v infračerveném spektru, aby porozuměli mechanizmu formování protoplanetárního disku kolem mladých hvězd. Výsledky svého výzkumu publikovali 21. dubna 2005 v časopise Natura.

Vědecký tým chtěl najít mladou hvězdu, ležící před jasným pozadím mlhoviny. Pro pozorování obálky obklopující hvězdu museli použít blízké infračervené záření. U člověka by se to dalo přirovnat k získávání rentgenového snímku zubů.

Pomocí infračervené kamery a spektrografu, ve spojení s adaptivní optikou na dalekohledu Subaru, našli astronomové vhodného kandidáta poblíž mlhoviny Omega. U velmi mladé hvězdy pozorovali obálku o velikosti asi 150 našich slunečních soustav, která svým tvarem připomíná motýlí křídla. Další sledování provedli ještě radioteleskopem NMA (Nobeyama Millimeter Array) na japonské radiové observatoři Nobeyama. Kombinací výsledků pozorování objektu v blízkém infračerveném, středním infračerveném a milimetrovém radiovém záření vědci usoudili, že M17-SO1 je protohvězda o hmotnosti kolem 2,5 až 8 Sluncí, s obálkou ve tvaru motýla.

Kolem rovníku má protohvězda prstenec z prachu a plynu, jehož tloušťka se se vzdáleností od hvězdy zvětšuje. Od pólů se táhnou tenké kužely materiálu. Objev složité struktury možná vysvětlí, jak se u protohvězd formuje materiál uvnitř disku.

"Je docela pravděpodobné, že naše vlastní Sluneční soustava vypadala jako M17-SO1, když se začala formovat," řekl Sako. "My věříme, že se potvrdí důležitost našeho objevu pro pochopení mechanismu utváření protoplanetárního disku. Dalekohledem Subaru pořídíme infračervené snímky s vysokými rozlišením a vysokou citlivostí ještě u mnoha dalších mladých hvězd."

Zdroj: www.spaceflightnow.com a www.subarutelescope.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí