Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Snímky Geminid 2010

Snímky Geminid 2010

Složený snímek, obsahující 363 Geminid
Složený snímek, obsahující 363 Geminid
Tak jako každým rokem, i kolem 14. prosince 2010 bylo možné pozorovat meteory zdánlivě vylétající ze souhvězdí Blíženců. Tento roj se jmenuje podle latinského názvu souhvězdí Geminidy a jeho frekvence může za příznivých podmínek přesáhnout 100 meteorů za hodinu.

Obrázek v úvodu článku vznikl zpracováním dat z pozorovatelny Cloudbait, ležící asi pět kilometrů severně od malé obce Guffey v americkém státě Colorado. Jedná se o kompozici několika snímků, pořízených během čtyř nocí v době mezi 10. a 14. prosincem, a je na ní celkem 363 Geminid. Během doby snímkování byl dobře patrný značný nárůst frekvence. První noc bylo zachyceno jen 19 Geminid, poslední jich bylo již 229. Kromě Geminid bylo vyfotografováno ještě 224 dalších meteorů, které k tomuto roji nepatřily. Ty však do výsledného snímku zahrnuty nebyly.

Geminida 2010 nad parkem Abisko. Autor: Chad Blakley
Geminida 2010 nad parkem Abisko.
Autor: Chad Blakley
Pěkný snímek Geminidy pořídil například Chad Blakley 14. prosince ve švédském národním parku Abisko, poblíž hranic s Norskem. Snímkoval sice hlavně polární záři, ale počítal při tom i meteory. Podle jeho slov bylo vidět mezi 20 až 40 meteory za hodinu. Na jedné jeho fotografii je vidět zasněžená krajina s lanovkou a v pozadí část oblohy s Velkým vozem. Na nebi se rozprostírá světle zelená polární záře, kterou v pravém horním roku snímku prolétá jasný meteor. Zajímavostí je, že se oba tyto jevy "setkaly" v přibližně stejné výšce. Polární záře se mohou vyskytovat i ve výškách méně než 100 km a podle výsledků z kamer NASA typická Geminida v roce 2010 zářila ve výšce mezi 50 až 100 km nad zemským povrchem.

Geminida 2010 nad Flagstaffem. Autor: Brian Klimowski
Geminida 2010 nad Flagstaffem.
Autor: Brian Klimowski
Mezi další působivé fotografie Geminid můžeme zařadit třeba tu, kterou pořídil 14. prosince Brian Klimowski u města Flagstaff v americkém státě Arizona. Kromě oblohy s meteorem, letícím kolmo k obzoru v blízkosti galaxie M31, jsou na ní dobře viditelné vánočně vyzdobené domky nebo nasvícené koruny stromů. Velké štěstí měl také Sylvain Weiller z Francie, který 13. prosince snímal videokamerou souhvězdí Orion a přitom zachytil jasnou Geminidu.

Další snímky Geminid 2010 si můžete prohlédnout ve fotogalerii Spaceweather.com.

Použité zdroje:

Převzato: Hvězdárna a planetárium Plzeň


Redakce dále doporučuje:




O autorovi

Václav Kalaš

Narodil se v Plzni a o astronomii se začal zajímat už od dětství. Asi prvním impulzem byl článek "Objevování sluneční soustavy", který vyšel jako příloha časopisu Mladý svět. Když o něco později zjistil, že Hvězdárna a planetárium Plzeň pořádá astronomický kroužek, přihlásil se do něj. Této organizaci zůstal věrný až do jejího sloučení s Hvězdárnou v Rokycanech. Nejprve jako zaměstnanec, nyní jako externí spolupracovník. Nejprve se věnoval jen astronomii, po havárii raketoplánu Columbia začal pomalu pronikat i do tajů kosmonautiky. Pozoruje meteory, píše články hlavně o nich, ale nevyhýbá se ani jiným tématům. V kosmonautice se zaměřuje zejména na raketoplány. Kontakt: Vaclav.Kalas@seznam.cz.



25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »