Úvodní strana  >  Články  >  Osobnosti  >  Listopadové výročí: Kenneth Dwane Bowersox

Listopadové výročí: Kenneth Dwane Bowersox

Kenneth Dwane Bowersox
Autor: NASA

Dnes, 14. listopadu 2016, oslaví 60. narozeniny bývalý americký vojenský letec a astronaut Kenneth Dwane „Sox“ Bowersox. Účastnil se pěti letů do vesmíru a celkově strávil na oběžné dráze Země více než 211 dní.

Narodil se v městě Portsmouth, nacházejícím se na východě USA v americkém státě Virginia. Za své rodné město však považuje spíše BedfordIndianě, kde strávil své mládí. Zde také navštěvoval střední školu, kterou ukončil v roce 1974. Poté přešel na Námořní akademii (US Naval Academy), na které po čtyřech letech získal bakalářský titul. Již o rok později se stal magistrem díky studiu na Kolumbijské univerzitě. Jeho oborem bylo strojní inženýrství.

V roce 1978 nastoupil k námořnictvu a po třech letech začal sloužit jako pilot na letadlové lodi Enterprise. Své letecké schopnosti dále rozvíjel ve Škole zkušebních letců (USAF Test Pilot School), kde testoval například bojové letouny F/A-18A-7E.

V 80. letech se přihlásil do náboru astronautů a protože uspěl, byl 17. srpna 1987 přijat mezi astronauty – kandidáty. V NASA absolvoval kurz na pilota raketoplánu a pak trénoval a vyčkával, až bude vybrán pro nějakou kosmickou misi. Dočkal se až po téměř pěti letech, 9. července 1992. Tento den odstartoval spolu s šesti dalšími astronauty do vesmíru na palubě Columbie. Výprava měla označení STS-50 a hlavním jejím úkolem bylo vynesení laboratoře Spacelab USML-1.

Druhý Bowersoxův kosmický let nesl označení STS-61 a jednalo se o první servisní misi Hubbleova vesmírného dalekohledu (HST). Během ní byly odstraněny závady, které se na teleskopu vyskytly. Sám Bowersox měl za úkol pilotáž raketoplánu Endeavour.

Při třetí misi, nazvané STS-73, byl Bowersox ve funkci velitele a na oběžnou dráhu jej dopravil již podruhé raketoplán Columbia. Tentokrát se uskutečňovaly experimenty v laboratoři Spacelab USML-2.

Počtvrté do vesmíru a podruhé k HST se dostal Bowersox během letu STS-82. Byla to druhá servisní výprava k dalekohledu a velel při ní posádce raketoplánu Discovery.

Poslední a zároveň nejdelší kosmický let Bowersox uskutečnil na přelomu let 2002 a 2003, kdy byl členem tzv. Expedice 6. Raketoplán Endeavour jej 24. listopadu 2002 vynesl k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS), kde pak pobýval 160 dní. Protože v únoru 2003 havarovala Columbia a byly pozastaveny veškeré lety raketoplánů, na Zemi se vrátil 4. května 2003 pomocí ruské kosmické lodi Sojuz TMA-1.

Na konci září 2006 opustil Bowersox řady pracovníků NASA a v letech 2009 až 2011 působil ve společnosti SpaceX, která se také zabývá lety do kosmického prostoru.

Roku 2010 byl uveden do Síně slávy astronautů Spojených států (United States Astronaut Hall of Fame), což je muzeum na Floridě, věnované významným americkým astronautům

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Facebook Hvězdárny v Plzni

Převzato: Hvězdárna v Plzni



O autorovi

Václav Kalaš

Narodil se v Plzni a o astronomii se začal zajímat už od dětství. Asi prvním impulzem byl článek "Objevování sluneční soustavy", který vyšel jako příloha časopisu Mladý svět. Když o něco později zjistil, že Hvězdárna a planetárium Plzeň pořádá astronomický kroužek, přihlásil se do něj. Této organizaci zůstal věrný až do jejího sloučení s Hvězdárnou v Rokycanech. Nejprve jako zaměstnanec, nyní jako externí spolupracovník. Nejprve se věnoval jen astronomii, po havárii raketoplánu Columbia začal pomalu pronikat i do tajů kosmonautiky. Pozoruje meteory, píše články hlavně o nich, ale nevyhýbá se ani jiným tématům. V kosmonautice se zaměřuje zejména na raketoplány. Kontakt: Vaclav.Kalas@seznam.cz.

Štítky: Výročí, NASA, Astronaut, Osobnost, Kenneth Dwane Bowersox


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »