Úvodní strana  >  Články  >  Osobnosti  >  Rozhovor: Petr Pravec - Astronomický ústav AV využije dalekohled na jižní polokouli

Rozhovor: Petr Pravec - Astronomický ústav AV využije dalekohled na jižní polokouli

1,5m dánský dalekohled na La Silla
1,5m dánský dalekohled na La Silla
Dánský dalekohled o průměru zrcadla 1,5 metru slouží na observatoři La Silla už od roku 1975. Nachází se v Chile v místě, kde Evropská jižní observatoř (ESO) vybudovala celou skupinu dalekohledů. Dánští astronomové nabízí svůj 1,5metrový dalekohled českým vědcům, kteří by ho využívali po většinu roku. Jednání vede za Astronomický ústav AV ČR Mgr. Petr Pravec, PhD.


Vaše skupina dostala nabídku využít dalekohled ke své vědecké práci. Odkud ta nabídka přišla?
Ta nabídka přišla z dánské strany při jednání našich zástupců v ESO. Na La Silla stojí dánský 1,5metrový dalekohled, který ovšem využívali v poslední době jen po 4 měsíce v roce. Tedy celých 8 měsíců v roce byl dalekohled nevyužitý a Dánové hledali spolupráci, jak dalekohled využít po celý rok. Hledali takový vědecký projekt, který by byl kvalitní a dobře by se doplňoval s jejich projektem. Proto nám nabídli, abychom tam uskutečnili zkušební pozorování a přesvědčili se, zda dalekohled vyhovuje svými parametry našemu projektu.

Dalekohled je staršího data z roku 1975. Strávili jste u dalekohledu několik týdnů. V jakém je stavu?
Dalekohled samotný je v dobrém stavu. Po optické stránce je vynikající, montáž je mechanicky kvalitní, kopule je rovněž použitelná. Ovšem dalekohled má velice zastaralý řídící systém, který pochází svou konstrukcí a designem z devadesátých let minulého století a neodpovídá dnešním parametrům, nehledě na to, že některé jeho části jsou ještě starší a v případě poruchy se již nedají se vyměnit. Zkrátka je potřeba dalekohled pro dlouhodobou udržitelnost modernizovat. Ale jak jsem říkal, jinak je v dobrém stavu.

Jaký je plán rekonstrukce?
Počítáme s tím, že bychom na jaře příštího roku začali s rekonstrukcí. Ze začátku by to byly přípravné práce prováděné částečně firmou zde v České republice. Potom se všechny připravené hardwarové věci pošlou na observatoř La Silla a tam se nainstalují. Postupně se dalekohled modernizuje a zrekonstruuje s tím, že celá rekonstrukce bude trvat zhruba 10 měsíců. V lednu 2012 by měl být znovu uveden do provozu už v nové podobě.

Takže si to můžeme představit tak, že po rekonstrukci bude ovládání dalekohledu jednodušší, než je teď?
Samozřejmě. Ta rekonstrukce umožní dalekohled používat daleko efektivněji a také s větší produktivitou a menšími náklady. Nebude už nutné do Chile létat, protože pozorování se bude provádět na dálku. Budeme moci být stále v Ondřejově nebo jinde v České republice a ovládat dalekohled na dálku. I samotný provoz bude automatizovaný, takže i zde se sníží náklady na lidský čas. Celkové náklady tak dosáhnou jen třetiny dnešních nákladů.

Jaký bude pozorovací program dalekohledu?
Dánští astronomové budou pokračovat ve svém projektu MiNDSTEp, který se týká pozorování gravitačního mikročočkování. My plánujeme dva hlavní projekty. Prví bude NEOSource – projekt sledování blízkozemních asteroidů včetně jejich zdrojových oblastí a pochopení mechanizmů, které tam fungují. To bude projekt Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu AV. Druhý projekt budou pozorování stelárních astronomů, jak z Astronomického ústavu AV, tak z Karlovy univerzity i Masarykovy univerzity. Stelární astronomové plánují pozorovat například geometrické proměnné hvězdy v nejbližších galaxiích - Magellanových oblacích.

Oborem vaší skupiny jsou právě planetky. Do jaké míry vám dalekohled pomůže ve výzkumu?
Dalekohled přispěje velmi podstatně. My studujeme jevy na planetkách, kvůli kterým potřebujeme mít určitou časovou řadu napozorovaných dat. Pozorování v jedné nebo několika málo nocí obvykle nepřináší podstatně nové výsledky. My potřebujeme dlouhé časové řady, abychom zjistili vývoj a odvodili některé parametry, které se objeví až po čase. Teprve to nám pomůže. V současnosti používáme v Ondřejově a na spolupracujících stanicích ve světě pouze poměrně malé dalekohledy, typicky o velikosti do 1 metru. To jsou na dnešní poměru už dosti malé dalekohledy a některé jevy s nimi nelze vůbec zkoumat. A co s nimi zkoumat šlo, to už je většinou vědecky vysvětleno. Do budoucna nezbytně potřebujeme získávat pozorování z většího dalekohledu, abychom se mohli dostat dál a pochopit mechanizmy pracující mezi blízkozemními asteroidy lépe. Obávám se, že bez přístupu na nějaký dalekohled o velikosti minimálně 1,5 metru bychom ta data nemohli získat. Takže pro nás je nabídka dánských astronomů klíčová.

Během svého pobytu na konci loňského roku jste zažili zemětřesení. To bylo ještě před tím velikým zemětřesením z letošního roku. Mělo to nějaký vliv na observatoř?
Na samotnou observatoř to nemělo žádný podstatný vliv. Takové zemětřesení o stupni číslo 3 je poměrně malé a observatoř La Silla je zažívá několikrát do roka. Ta zemětřesná vlna observatoří pouze projde, způsobí maximálně pokažení jednoho snímku, protože dalekohled se přeci jen rozkýve, ale pak se vrátí na úplně stejné místo a nedojde k žádnému pohybu podloží nebo změně geometrie budovy. Nám se přesto stalo, že došlo k poruše dekodéru polohy kopule, takže občas nějakou drobnou poruchu to způsobit může, ale to je poměrně snadno opravitelné. Naštěstí tato v Chile poměrně častá zemětřesení nemají epicentra blízko observatoře a nemají tedy žádný velký vliv.

Na otázky Petra Sobotky odpovídal Mgr. Petr Pravec, PhD., vědecký pracovník Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu AV ČR Převzato ze stránek Astronomického ústavu AV ČR




O autorovi

Petr Sobotka

Petr Sobotka

Petr Sobotka je od r. 2014 autorem Meteoru - vědecko-populárního pořadu Českého rozhlasu. 10 let byl zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Je tajemníkem České astronomické společnosti. Je nositelem Kvízovy ceny za popularizaci astronomie 2012. Členem ČAS je od roku 1995.

Štítky: Petr Pravec, Rozhovor


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »