Úvodní strana  >  Články  >  Osobnosti  >  Vzpomínka: Antonín Rükl - Mít zadek ze železa

Vzpomínka: Antonín Rükl - Mít zadek ze železa

Antonín Rükl při předání Nušlovy ceny v roce 2012.
Autor: Vladimír Libý, Astropis

Minulý týden v noci z 11. na 12. července 2016 nás náhle opustil v nedožitých 84 letech nejvýznamnější československý selenograf 20. století, popularizátor astronomie a dlouholetý vedoucí pražského planetária Ing. Antonín Rükl. Poslední rozloučení se bude konat ve čtvrtek 21. července 2016 ve 14:40 v malé obřadní síni krematoria v Praze - Strašnicích. Rádi bychom mu vzdali hold i touto cestou, několika vzpomínkami.

Video: Hlubinami vesmíru s Antonínem Rüklem
(zdroj: TV Noe)

Antonín Rükl se narodil 22. září 1932 v Čáslavi a astronomii se začal věnovat hned po skončení 2. světové války - od roku 1949. Byl absolventem Českého Vysokého učení technického v Praze, kde se na katedře kartografie a geodézie věnoval především, jak jinak, geodetické astronomii a kartografii. Studium ukončil v roce 1956 a následně začal pracovat na Geodetické observatoři Pecný. Byl však tělem i duší spjat s pražským prostředím Štefánikovy hvězdárny. Přátelil se s Josefem Klepeštou, působil v Měsíční sekci Československé astronomické společnosti a navíc jeho tchánem byl dlouholetý správce Štefánikovy hvězdárny a činovník společnosti František Kadavý. Proto v roce 1960 využil příležitosti a nastoupil na místo vedoucího pracovníka v nově otevřeném pražském planetáriu. V této funkci působil neuvěřitelných 39 let - do roku 1999. Anotnín Rükl velmi dobře ovládal cizí jazyky. Mohl se proto bez potíží podílet na práci v Mezinárodní konferenci planetárií, kde v letech 1996-1999 zastával dokonce funkci jejího vice-prezidenta.

Antonín Rükl - Atlas Měsíce. Dnes již legendární dílo se dočkalo několika překladů. Autor: SUPRA-dalekohledy.cz
Antonín Rükl - Atlas Měsíce. Dnes již legendární dílo se dočkalo několika překladů.
Autor: SUPRA-dalekohledy.cz
Během své dlouhé kariéry v oblasti popularizace královské vědy napsal a ilustroval řadu knih. Jeho Atlas souhvězdí vyšel v 11ti překladech. Největším přínosem pro astronomii jsou pak ty publikace, kde prokázal svoji mimořádnou píli, řemeslnou zručnost geodetického astronoma a hluboké astronomické znalosti. Nejen u nás, ale i v zahraničí tak proslul tvorbou astronomických map a atlasů. Za jeho opus magnum lze bezpochyby považovat Atlas Měsíce, dnes již klasické dílo vycházející v luxusních provedeních v řadě jazykových mutací.

Litomyšlský sjezd České astronomické společnosti v dubnu 2004 zvolil Antonína Rükla čestným členem. Na podzim téhož roku mu společnost udělila za výjimečný přínos v oblasti astronomické literatury cenu Littera astronomica. Na jeho popularizační práci na mezinárodním poli nezapomněla německá astronomická společnost Astronomische Gesellschaft, která mu při svém pražském zasedání v roce 2004 udělila medaili Bruno H. Bürgela za popularizaci astronomie v německém jazyce. Antonín Rükl se stal tak jediným neněmeckým nositelem této ceny. V roce 2012 pak obdržel nejvyšší ocenění udělované Českou astronomickou společností Cenu Františka Nušla.

Antonín Rükl byl do posledních dnů naším hlavním spojencem s počátky dnes již téměř stoleté historie České astronomické společnosti. Zažil v předsednické funkci legendárního prof. Františka Nušla, díky jeho vzpomínkám nezapadly v zapomnění těžko uvěřitelné nápady komunistické funkcionářky Luisy Landové-Štychové, byl ve spojení se zakázaným astronomem RNDr. Antonínem  Bečvářem. Kdykoliv ho člověk požádal, email plný noblesy a věcných poznámek nenechal na sebe dlouho čekat.

Závěr vzpomínky na mimořádnou osobnost československé astronomie bych chtěl věnovat jeho vlastním slovům. Jedná se o Rüklovu vzpomínku, kterou napsal před 15ti lety pro moji monografii „Antonín Bečvář - astronom, který miloval mraky”. Společně s ním totiž tvoří dvojici jediných českých astronomů, jejichž díla používají astronomové doslova na celém světě.

Na Dr. Bečváře vzpomínám s úctou a obdivem jako na velký vzor. Měl jsem možnost se s ním blíže seznámit díky panu Josefu Klepeštovi - byli dlouholetí přátelé. Začátkem šedesátých let jsme s panem Klepeštou pracovali na nových mapách severní a jižní hvězdné oblohy a s Dr. Bečvářem jsme konsultovali konečnou podobu chystaného dílka. „Dílko“ to skutečně bylo ve srovnání s titánskou prací Dr. Bečváře na jeho velkých atlasech. Ty slouží dodnes jako vzor pro moderní kartografickou tvorbu; s rostoucím časovým odstupem však upadá do zapomnění zdánlivě nepodstatný detail, totiž „řemeslná“ stránka věci, kterou bych zde rád připomenul.

Myslím, že Bečvářova těžko představitelná píle, vytrvalost a pracovitost vynikne ve srovnání současné kartografické praxe s postupy, běžnými před půl stoletím - jestliže je vůbec možné srovnávat komfort dnešní digitální kartografie s tvrdou realitou ruční práce na papíře. Kdo by dnes uměl čistě, bez kazů a přesně vykreslit nulátkem a třenou tuší tisíce a tisíce maličkých kroužků? Bečvář na to měl sadu bezvadně seřízených nulátek, upravených pro velmi přesné nastavení poloměru kružnice a tloušťky čáry, a to byla prakticky jediná „technika“, kterou měl k dispozici. Při prohlížení jeho atlasů stojí za povšimnutí i popis map, provedený ručně pomocí šablonek a trubičkových per, opět nesmírně pečlivě a čistě. Co dnes zvládne pár klepnutí do klávesnice počítače, to musel Dr. Bečvář doslova vydřít mravenčí prací nebývalého rozsahu.

Sám jsem tehdy s astronomickou kartografií teprve začínal a tak jsem se Dr. Bečváře naivně zeptal, jak to vůbec mohl všechno zvládnout. Dal mi jednoduchý recept: „Pane kolego, to musíte mít zadek ze železa!“ Na tuto drsnou definici vytrvalosti a pracovitosti jsem později mnohokrát vzpomínal při práci na mapách Měsíce – a opravdu to funguje! Děkuji Vám, pane doktore.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Antonín Rükl v síni slávy ČAS
[2] Planetka (15395) Rükl
[3] Databáze knih Antonína Rükla
[4] Antonín Rükl na Wikipedii
[5] TV Noe - pořad Hlubinami vesmíru



O autorovi

Štěpán Kovář

Štěpán Kovář

Ing. Štěpán Kovář, PhD. se věnuje především historii astronomie 20. století. Jeho dlouholetým tématem je architektura a vývoj astronomických observatoří. V letech 2001-2004 se podílel na vedení České astronomické společnosti. Je autorem několika monografií a dokumentárních fotografických výstav. V letech 2003 - 2008 pracoval v Evropské laboratoři pro nukleární výzkum (CERN) v Ženevě jako software engineer.

Štítky: Ocenění, Antonín Rükl, Osobnost


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »