Vzpomínka: Antonín Rükl - Mít zadek ze železa

Video: Hlubinami vesmíru s Antonínem Rüklem
(zdroj: TV Noe)

Antonín Rükl se narodil 22. září 1932 v Čáslavi a astronomii se začal věnovat hned po skončení 2. světové války - od roku 1949. Byl absolventem Českého Vysokého učení technického v Praze, kde se na katedře kartografie a geodézie věnoval především, jak jinak, geodetické astronomii a kartografii. Studium ukončil v roce 1956 a následně začal pracovat na Geodetické observatoři Pecný. Byl však tělem i duší spjat s pražským prostředím Štefánikovy hvězdárny. Přátelil se s Josefem Klepeštou, působil v Měsíční sekci Československé astronomické společnosti a navíc jeho tchánem byl dlouholetý správce Štefánikovy hvězdárny a činovník společnosti František Kadavý. Proto v roce 1960 využil příležitosti a nastoupil na místo vedoucího pracovníka v nově otevřeném pražském planetáriu. V této funkci působil neuvěřitelných 39 let - do roku 1999. Anotnín Rükl velmi dobře ovládal cizí jazyky. Mohl se proto bez potíží podílet na práci v Mezinárodní konferenci planetárií, kde v letech 1996-1999 zastával dokonce funkci jejího vice-prezidenta.

Během své dlouhé kariéry v oblasti popularizace královské vědy napsal a ilustroval řadu knih. Jeho Atlas souhvězdí vyšel v 11ti překladech. Největším přínosem pro astronomii jsou pak ty publikace, kde prokázal svoji mimořádnou píli, řemeslnou zručnost geodetického astronoma a hluboké astronomické znalosti. Nejen u nás, ale i v zahraničí tak proslul tvorbou astronomických map a atlasů. Za jeho opus magnum lze bezpochyby považovat Atlas Měsíce, dnes již klasické dílo vycházející v luxusních provedeních v řadě jazykových mutací.

Litomyšlský sjezd České astronomické společnosti v dubnu 2004 zvolil Antonína Rükla čestným členem. Na podzim téhož roku mu společnost udělila za výjimečný přínos v oblasti astronomické literatury cenu Littera astronomica. Na jeho popularizační práci na mezinárodním poli nezapomněla německá astronomická společnost Astronomische Gesellschaft, která mu při svém pražském zasedání v roce 2004 udělila medaili Bruno H. Bürgela za popularizaci astronomie v německém jazyce. Antonín Rükl se stal tak jediným neněmeckým nositelem této ceny. V roce 2012 pak obdržel nejvyšší ocenění udělované Českou astronomickou společností Cenu Františka Nušla.

Antonín Rükl byl do posledních dnů naším hlavním spojencem s počátky dnes již téměř stoleté historie České astronomické společnosti. Zažil v předsednické funkci legendárního prof. Františka Nušla, díky jeho vzpomínkám nezapadly v zapomnění těžko uvěřitelné nápady komunistické funkcionářky Luisy Landové-Štychové, byl ve spojení se zakázaným astronomem RNDr. Antonínem  Bečvářem. Kdykoliv ho člověk požádal, email plný noblesy a věcných poznámek nenechal na sebe dlouho čekat.

Závěr vzpomínky na mimořádnou osobnost československé astronomie bych chtěl věnovat jeho vlastním slovům. Jedná se o Rüklovu vzpomínku, kterou napsal před 15ti lety pro moji monografii „Antonín Bečvář - astronom, který miloval mraky”. Společně s ním totiž tvoří dvojici jediných českých astronomů, jejichž díla používají astronomové doslova na celém světě.

Na Dr. Bečváře vzpomínám s úctou a obdivem jako na velký vzor. Měl jsem možnost se s ním blíže seznámit díky panu Josefu Klepeštovi - byli dlouholetí přátelé. Začátkem šedesátých let jsme s panem Klepeštou pracovali na nových mapách severní a jižní hvězdné oblohy a s Dr. Bečvářem jsme konsultovali konečnou podobu chystaného dílka. „Dílko“ to skutečně bylo ve srovnání s titánskou prací Dr. Bečváře na jeho velkých atlasech. Ty slouží dodnes jako vzor pro moderní kartografickou tvorbu; s rostoucím časovým odstupem však upadá do zapomnění zdánlivě nepodstatný detail, totiž „řemeslná“ stránka věci, kterou bych zde rád připomenul.

Myslím, že Bečvářova těžko představitelná píle, vytrvalost a pracovitost vynikne ve srovnání současné kartografické praxe s postupy, běžnými před půl stoletím - jestliže je vůbec možné srovnávat komfort dnešní digitální kartografie s tvrdou realitou ruční práce na papíře. Kdo by dnes uměl čistě, bez kazů a přesně vykreslit nulátkem a třenou tuší tisíce a tisíce maličkých kroužků? Bečvář na to měl sadu bezvadně seřízených nulátek, upravených pro velmi přesné nastavení poloměru kružnice a tloušťky čáry, a to byla prakticky jediná „technika“, kterou měl k dispozici. Při prohlížení jeho atlasů stojí za povšimnutí i popis map, provedený ručně pomocí šablonek a trubičkových per, opět nesmírně pečlivě a čistě. Co dnes zvládne pár klepnutí do klávesnice počítače, to musel Dr. Bečvář doslova vydřít mravenčí prací nebývalého rozsahu.

Sám jsem tehdy s astronomickou kartografií teprve začínal a tak jsem se Dr. Bečváře naivně zeptal, jak to vůbec mohl všechno zvládnout. Dal mi jednoduchý recept: „Pane kolego, to musíte mít zadek ze železa!“ Na tuto drsnou definici vytrvalosti a pracovitosti jsem později mnohokrát vzpomínal při práci na mapách Měsíce – a opravdu to funguje! Děkuji Vám, pane doktore.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Antonín Rükl v síni slávy ČAS
[2] Planetka (15395) Rükl
[3] Databáze knih Antonína Rükla
[4] Antonín Rükl na Wikipedii
[5] TV Noe - pořad Hlubinami vesmíru