Úvodní strana  >  Články  >  Osobnosti  >  Zdeněk Tarant (3. 5. 1953 – 23. 5. 2021)

Zdeněk Tarant (3. 5. 1953 – 23. 5. 2021)

Zdeněk Tarant
Autor: Zbyněk Tarant

Zemřel Bc. Zdeněk Tarant, dlouholetý předseda Astronomické společnosti Most, která byla kolektivním členem České astronomické společnosti se statutem pobočky. Jako vzpomínku přinášíme proslov syna Mgr. Zbyňka Taranta, PhD., který zazněl na pohřbu 31. 5. 2021 v Mostě.

Kdybych psal heslo na Wikipedii, tak by stačilo uvést základní biografické údaje. Narozen 3. května 1953, nositel dvou bakalářských titulů - z astronomie a projektového managementu, železničář, turista, cyklista, astronom, expert na regionální rozvoj, neziskový sektor a evropské dotace, popularizátor vědy, věrný manžel, otec dvou synů a milovaný dědeček tří vnoučat. Jenže tohle není encyklopedické heslo… Je to nekrolog, navíc napsaný o jedno až dvě desetiletí předčasně. Psát nekrology neumím a zvláště když by to mělo být za mého vlastního otce, ale současně bych nedokázal tátu nechat odejít jen tak s obecnými frázemi a bez skutečného rozloučení. Táta byl navíc natolik renesanční osobnost, že jej mnozí znají pouze z jednoho oboru a nemusí ani znát celou šíři jeho aktivit.

Moje nejstarší dětské vzpomínky na tátu jsou spojeny s vláčky, těmi malými modelovými, i těmi velkými skutečnými. Táta pocházel ze třetí generace strojvůdců a jako každý správný mašinfíra, i nás s bratrem brával na lokomotivu. Viděli jsme jak se řídí vlaky na krušnohorském semeringu na Moldavu a měli jsme možnost vidět svět ze řídícího stanoviště elektrické lokomotivy v čele těžkotonážní uhelné soupravy (mimochodem, projeli jsme tehdy jednou červené návěstidlo, ale psssst..). Už tehdy jsme také za tátou chodili na hvězdárnu, stojící na kopci přímo nad naším tehdejším bydlištěm ve finských domcích v Souši.

Když přišla sametová revoluce, pochopil otec, že ani mnohagenerační ajzlpoňácká tradice jeho rodiny nemůže zakrýt nejisté vyhlídky na železnici a rozhodl se, že nastal čas živit rodinu, i za cenu toho, že se vzdá velkého životního koníčka. Díky svému nadšení pro počítače se dostal do společnosti nadšenců do výpočetní techniky. V pracovně našeho bytu v Mostě na Liščím vrchu se scházeli budoucí IT experti, mezi nimi i pozdější zakladatelé úspěšných technologických společností, nebo přední světový expert na umělou inteligenci. Táta sám si z těchto přátelství odnesl znalosti a dovednosti, díky kterým mohl nastoupit jako IT specialista do Hornické pojišťovny. Tam zase získal zkušenosti s projektovým managementem a fungováním velké firmy, které zúročil v Regionální rozvojové agentuře ÚK. Stal se aktivním účastníkem příprav na vstup České republiky do Evropské unie, zavádění rozvojových fondů Phare a předním odborníkem na problematiku projektového managementu a regionálního rozvoje v Ústeckém kraji. Zde vedle svého smyslu zodpovědnost zúročil i svoji vynikající znalost místopisu, získanou nejen z práce na železnici, ale i z turistických a cyklistických výprav. Už v mládí totiž chodíval dálkové pochody tak dlouhé, že mu ani jeho budoucí manželka, sama ze skautské rodiny a aktivní členka turistického oddílu občas nedokázala stačit. A když už nohy přestaly sloužit, přesedlal na kolo. Už od 90. let se účastnil spanilých astronomických jízd po českých a slovenských hvězdárnách, známých jako Ebicykl. Byly pro něj vrcholem každé sezóny, na který se vždy systematicky trénoval a připravoval. Byl velkým lokálním patriotem a ze svých cyklovýprav znal každičké zákoutí severních Čech. Místa, která miloval mohl díky své práci pomoci rozvíjet a zvelebovat.

Jak se vlastně dostal táta k astronomii? Podle jeho vlastního vyprávění to bylo tak, že když chodil do tanečních, tak chtěl své tehdejší partnerce darovat něco romantického a napadla jej nějaká fotka noční oblohy. Začal kvůli tomu docházet do astronomického kroužku a na hvězdárnu a ačkoliv z původního plánu sešlo, astronomie jej uchvátila na celý život. Vždy k ní přistupoval jako ke koníčku a jeho největší vášní nebyla ani tak věda sama, jako spíše její popularizace a zpřístupňování široké veřejnosti - třeba i těm budoucím hledajícím mladíkům, co by chtěli svou partnerku potěšit fotografií Velké mlhoviny v Orionu. Na mostecké hvězdárně pracoval od poloviny 70. let až co mu ještě síly stačily. Když už do krkolomného kopce Hněvína nedokázal kolo vytlačit, pořídil si elektrokolo a když už to nešlo ani na elektrokole, byl ochoten si platit i Taxi, jen aby mohl na hvězdárně být a odpovídat na zvídavé otázky babiček s vnoučátky ve stylu “honem nám v tom dalekohledu něco ukažte, než přestane pršet”. Popularizaci astronomie zasvětil podstatnou část života. Nejen že po desetiletí udržoval v chodu hvězdárnu Dr. Jana Antonína Bečváře v Mostě na Hněvíně, ale také se zasadil o záchranu a rekonstrukci unikátního mosteckého planetária a posledních šest let publikoval pravidelné popularizační sloupky o astronomii v radničním věstníku Mostecké listy.

Pro mne osobně byl otec především pevným pilířem v životě. Věděl jsem, že před ním nemusím mít žádná tajemství, že se s ním mohu kdykoliv poradit i o velmi choulostivých, nebo eticky a morálně komplikovaných problémech, které dokázal řešit s nadhledem a laskavým humorem, ne nepodobným příběhům ze židovských anekdot. Zpráva o úmrtí mého otce přišla před půlnocí v neděli 23. května 2021. V posledních několika měsících svého života se potýkal s devastujícími následky onemocnění, které do dějin vstoupilo jako Covid-19. Svého posledního vnuka mohl držet v náruči pouze jednou v životě. Odešel vyčerpaný a smířený, avšak jak se ukázalo, nikoliv bezradný. Když jsem v uplynulých dnech procházel jeho počítač a osobní dokumenty, nalezl jsem řadu dokladů o tom, že svůj možný odchod z tohoto světa očekával. Avšak nepanikařil. Přijímal tu možnost s pragmatickým klidem a se systematičností sobě vlastní zkrátka zařídil, co bylo třeba. Prostě jen další projekt, ten poslední. V době, kdy se zdálo, že jeho vědomí už začíná upadat a kdy i prosté přemýšlení bylo pro jeho nemocný organismus extrémně fyzicky vyčerpávající, myslel na své nejbližší. Zařídil vše tak, aby rodina po jeho odchodu mohla hladce zařídit veškeré poslední náležitosti, aby po něm nezůstaly žádné dluhy ani pohledávky a aby maminka netrpěla existenční nejistotou. Z tohoto světa tak odešel přesně tak, jak na něm celý život žil - s hlubokým smyslem pro čest a zodpovědnost.

Nikdy jsem úplně přesně nezjistil, zda byl táta věřící či nikoliv. Vím, že byl otevřený duchovnu, byť jej nenazýval konkrétním jménem. Rád vyhledával tajemno, ale také se uměl smát šarlatánům. Pokud však existuje nebe, věřím že to jeho je plné dalekých výhledů, cyklostezek a železničních kolejí. Že nad ním v noci září jasná obloha plná hvězd a ve dne voní tymián.




O autorovi

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz je tu od roku 1995, kdy stránky založil Josef Chlachula. Nejaktivnějším přispěvovatelem je od roku 2003 František Martinek. Šéfredaktorem byl v letech 2007 - 2009 Petr Kubala, v letech 2010 - 2017 Petr Horálek, od roku 2017 je jím Petr Sobotka. Zástupcem šéfredaktora je astrofotograf Martin Gembec. Facebookovému profilu ČAS se z redakce věnuje především Martin Mašek a o Instagram se starají především Jan Herzig, Adam Denko a Zdeněk Jánský. Nejde o výdělečný portál. O to více si proto vážíme Vaší spolupráce! Kontakty na členy redakce najdete na samostatné stránce.

Štítky: Nekrolog, Zdeněk Tarant


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »